03: internalismus x externalismus

Kde se vlastně přesvědčení berou? Tj. ne jak js mezi sebou provázaná (což řešil ext x fund)

• 1) všechny zdůvodňovače jsou mentální stavy subjektu (evidence):
• přesvědčení + smyslová/paměťová zkušenost
• ^{Přesvědčení je mi zima – pokud mám nějakou zkušenost – tato zkušenost je evidencí, že je mi zima x}
• 2) pouze aktuální mentální stavy mohou zdůvodňovat, tj. minulé události nehrají roli, tzv. current-time-slice theory („solipsismus okamžiku“)
• ^{vím že 2+2=4 a je fuk, jak se tam tato informace dostala; náš vnitřní život je souborem mentálních stavů}
• 3) přesvědčení musí odpovídat evidenci
• - inferenční, tj. deduktivní, induktivní, abduktivní odvození
• - neinferenční, tj. odpovídání zkušenosti
• ^{zdůvodněné přesvědčení musí být ve vztahu k evidenci – existují vazby dvojího druhu, ad ii) přesvědčení musí zkušenosti odpovídat – znovu problém koherentismu – jak mohou tyto dva světy splývat; zkušenost je nepropoziční; když se dvě přesvědčení bijí – která z modalit zvítězí (berkeley tvrdil že hmat vede); i halucinace jsou smyslovou zkušeností ale nemají zdůvodňovací sílu – proč?}

• Má zkušenost propoziční obsah, který by mohl odpovídat doxastickému stavu?
• Která modalita má vyšší váhu? Proč by měla živost zkušenosti ovlivňovat přijetí přesvědčení?
• Jaký typ smyslové zkušenosti je zdůvodňovačem?

<sup>Internalismus nemá kam jít, vše musí začínat a končit v naší hlavě

Termín – smyslová zkušenost je přtomná!!!! Stejně tak zkušenost, kterou si právě vybavuji

Descartes si představoval počátek zdůvodňovacích řetězců v naší hlavě</sup>

pouze aktuální mentální stavy mohou zdůvodňovat, tj. minulé události nehrají roli

• Problém: koexistence důvodů a přesvědčení
• - Je společný výskyt evidence a přesvědčení dostatečnou podmínkou?
• - Je společný výskyt evidence a přesvědčení nutnou podmínkou?
• Problém: definice evidence

• Pravdivé přesvědčení lze založit nikoliv na dostupné evidenci, nýbrž na defektním doxastickém postupu
• Tudíž: je třeba, aby evidence způsobila přesvědčení
• Přesvědčení musí být v evidenci ukotveno (well-founded)

IN předpokládá že zkušenost/evidence odpovídá přesvědčení x námitka defektní doxa

• ^{Obdržím výsledky po volbách – přeletím je a zjistím že vyhráli červení, do toho hraje rádio a tam říkají, že vyhráli modří, rádio je nějaký obskurní ale já dám přednost tomuto zdroji před výsledky které mám v ruce – měla jsem evidence (data v ruce), ale přesvědčení jsem vystavěla na jiném doxa procesu (rádiu), tj. mít evidenci neznamená mít zdůvodnění; typický příklad toužebné přání, na kterém založím svoji úvahu}
•                 ^{Podobně též v etice – někdy něco nedělám z altruistických důvodů, i když se tak mé chování jeví, ale ze sobeckých důvodů…}
•                 ^{Proto internalisté říkají že přesvědčení musí být v evidenci ukotveno (well-founded)}

• Problém zapomenutých důvodů
• Ale: v takových případech má aktér evidenci pro důvěryhodnost svojí paměti
• Ovšem: v takových případech dané obecné přesvědčení nefiguruje, nepodílí se na aktuálním přesvědčeníIntrospexce doxastických stavů
• Nemá zkušenostní obsah, co je zde tedy evidencí?

• ^{Problém zapomenutých důvodů – jaké je hlavní město USA? Jak to víte? Někdy mi to někdo řekl… (ale vždyť před chvíli bylo řečeno, že nezáleží na tom, jak se to do té mysli dostalo!!!) – když tu evidenci ale nemám – tak to není zdůvodněné! V takových případech internalisté tvrdí, musíme spoléhat na svou paměť}
•                 ^{Externalisté ale kritizují, že takhle ten proces nefunguje, reflexivně svou vzpomínku nehodnotím, jako by tato podmínka byla nadbytečná, evidence není třeba}
•                 ^{Nebo blesk mi zapálí barák – nemám rodný list, zároveň mám zranění hlavy, a jediné co si pamatuji je, jmenuji se marek – má zdůvodněné přesvědčení, že se jmenuju marek nebo ne? Čili ne každý je schopen se odůvodněně o svou paměť opřít}
• Doxa stavy/ přesvědčení o něčem x kvalita/obsah/zkušenost – typicky se o tom přesvědčujeme introspekcí
•                 ^{Mám konceptuální znalost, přesvědčení že 2+2=4, právě teď,  na základě introspektivního přístupu do mé hlavy (základní karteziánská myšlenka – introspekce je zdůvodněním) – ale pozor!!!! 2+2 je zdůvodněno tím že si myslím že 2+2, tj. každé mé přesvědčení by mohlo být zdůvodněné prostě tím, že to přesvědčení mám; introspekce je zdrojem pro naše zdůvodnění, ta teď není předmětem kritiky, ale to, kde se hledá zdroj přesvědčení, že se hledá v tom samotném mentálním stavu}
•                 ^{Tato namítka není tak zásadní jako problém zapomenutých důvodů. Spíš upozorňuje na to, že zde máme problém se zastavením zdůvodňovacího řetězce, nebezpečí epistemického regresu, mentální stav 2+2 je dostupný jen jako přesvědčení, k té vědomosti  mám dvojí přístup buď zkušenostní nebo doxastický, ale doxastický přístup je jen k přesvědčení, tkž přesvědčení je důvodem pro přesvědčení – jak může být zkušenost ukotvena v přesvědčení? Co to znamená mít přístup k mentálnm stavům?}

• 1) X je evidencí pro Y iff mít X obohacuje zdůvodnění pro Y
• Chceme-li zdůvodnění vymezit pomocí evidence, nemůže se zdůvodnění vyskytovat v analysans

• 2) X je evidencí pro Y iff mít X důvěryhodně indikuje Y
• Důvěryhodně indikovat znamená (obvykle) vést k pravdě, tj. X je důvěryhodným ukazatelem toho, že Y platí
• Ovšem: „k pravděvedení“ je vlastnost závislá na světě, ne jen na mentálních stavech

• ^{Mám tu důvody a těm důvodům říkám evidence; totalita zkušeností a přesvědčení; možné definice}
• ^{Ad1 kruhová definice – nepřijatelné z metodologických důvodů}
• ^{Ad2 konečně pravdivost!!! Doteď hrála roli pouze evidence - krok k externalismu, pravdivost koeexistence /vztah korespondence mezi faktem a realitou}

• Internalismus = jediná evidence uvnitř naší hlavy, tj. všechny zdůvodňovače jsou mentální stavy, problém klíčového konceptu evidence, která zakládá zdůvodnění – když se ptáme kdy je něco evidencí, narazíme na kruhovou definici (viz výše) nebo narazíme na to, že v určitm kroku toho vymezení, vyjdeme ven z naší hlavy

• 1) Některé zdůvodňovače nejsou mentální stavy
• 2) Způsob vzniku přesvědčení může ovlivnit jeho epistemický status
• 3) Zdůvodňovače musí vést k pravdě, ne jen k (rozhodovací) racionalitě

^{Internalistické koncepce většinou time-sliced, nezáleží na tom, kde se ty mentální stavy vzaly; záleží, kdy je naše rozhodnutí racionální, teorie zdůvodnění teorie racionálního vyvození důsledků z daných předpokladů x externalismus: ale neřeší předpoklady samotné, epi musí řešit i vstupy, které jsou zdůvodněné a které nikoliv, musíme posoudit jejich epistemický status, tedy musíme jít za přesvědčení samotná, soustředili jste se na racionalitu ale zapomněli na pravdivost!}

• Sice teorie znalosti, ale ovlivnila externalistickou teorii zdůvodnění
• Přesvědčení P je znalostí, pokud je patřičně spojeno s faktem P
• Epistemický status přesvědčení je závislý nejen na mentálních vlastnostech aktéra, ale i na okolnostech vnějšího světa
• Nahrazuje JTB, viz CTB (causal)

• ^{Zpět k ovci na louce – CTB řeknou, nestačí že mám pravdu, že na louce je ovce, ale musí existovat zdůvodňovací řetězec, kauzální propojení!}
• ^{Které kauzální vazby jsou tedy přijatelné? Goldman použil výčet, kauzální je zastřešující termín}: smysly, inference (odvozování), paměť, v budoucnu třeba i mimosmyslové vnímání, tedy výčet nemusí být konečný

<sup>V gettierovi dochází k rozpojení mezi faktem a psychologickým mechanismem, na základě kterého dojdeme k závěru

Casual – je externalistický krok

Ale sám goldman tuto teorii cca po deseti letech opustil</sup>

• Kauzální vztah není dostatečně bezpečný
• - Nahodilá správná rekonstrukce - Znalost je výsledkem epistemického štěstí
• Jak víme generalizace?
• - Přeurčenost - Pokus o opravu teorie vrací do hry evidenci

<sup>Henry v krajině falešných stodol nebo Judy a Trudy case: jednovaječná dvojčata – počkáme jedno z dvojčat a řekneme si: to je Judy (a máme pravdu), ale kdybychom potkali Trudy a my si mysleli že je to Judy – jsme mimo na základě použití stejného psychologického mechanismu jako předtím! Takže když jsme s judy trefili – bylo to jen štěstí, a tomu jsme se kauzální teorií chtěli vyhnout

Generalizace: jak víme, že gravitační zrychlení je 10m/s? jakým způsobem můžeme znát obecné teorie ke kterým nemůžeme být v patřičném vztahu? Nebo planety o velikosti země jsou obyvatelné – k jakému faktu musí být tato znalost vysledovatelná, aby tato generalizace byla pravdivá? Jak mohou vědět něco o věcech, které jsou takové povahy, že s nimi nemůžu být v patřičném kauzálním vztahu? Např. je jich moc, jde se přes další třídu objektů….; potíže s trasováním mezi fakty a přesvědčením

Přeurčenost (overdetermination): mám smutnéh kamaráda Karla, který chce spáchat sebevraždupozřením jedu, karel ho polyká a my se na to díváme, je to moc trůznivé, tak odejdeme (neexistuje protijed, nelze zvrátit), Karel umřel. Ale Karel neumřel kvůli jedu, ale na infarkt, ptž z toho stresu ho dříve připravil o život srdce. To my ale nevíme – když budeme stopovat své přesvědčení o K.smrti – val si jed, neexistuje protijed, už musel umřít. Ale K. umřel z jiné příčiny, jiný kauzální činitel, než ke kterému vztahujeme své přesvědčení; dochází k rozpojení mezi faktem a přesvědčením; jsou tady dva postačující kauzalní řetězce, ale my postupujeme po tom špatném stejné rozpojení jako u gettiera</sup>

PROCESUÁLNÍ RELIABILISMUS (Goldman 1976)

Jde o teorie přesvědčivosti, nikoliv pravdivosti

pokud vzniklo důvěryhodným procesem

• = doxastický postup, který má tendenci vytvářet pravdivá přesvědčení
• Dostatečná tendence závisí na požadavcích na sílu zdůvodnění

^{Požadavky na sílu zdůvodnění – např. ve statistice 95% x předpověď počasí; tato neurčitost je ale výhodou teorie nikoliv naopak!; co ale splněno být musí – více ne 50%}

• Ale garbage in, garbage out
• Nepodmíněně důvěryhodný proces
• = Mezi vstupy nejsou přesvědčení
• Podmíněně důvěryhodný proces
• = Mezi vstupy jsou přesvědčení
• Výsledná zdůvodnění závisí na zdůvodnění vstupů

Např. percepce → uchování v paměti →vybavení → inference

^{Goldman rozlišuje mezi dvěma typy procesů: nepodmíněné (vstup smyslové zkušenosti, nepředchází jiná přesvědčení = percepce) + podmíněné (musí být důvěryhodné vstupy, nesmí to být garbage, nebo to jsou přesvědčení, která musela vzniknout z jiného kvalitního procesu, tj. percepce i přesvědčení)}

Psychologické postupy použité při získávání a udržování přesvědčení ^{(typicky paměťový proces – zapomenuté důvody problém pro internalismus ale externalismu stačí, když v minulosti znalost vznikla důvěryhodným procesem – ale já si nemusím pamatovat jak jsem k té informaci došel)}

Vrátíme se k Henrymu – ten nemá zdůvodněné přesvědčení dle CTB, teď se ale ptáme, zda henry došel k závěru na základě důvěryhodného procesu – to že vidí stodolu, ale důvěryhodné není, vidí jen kulisu, častěji by vedlo k nepravdě – takže henry má jen náhodou pravdu, nemá znalost; stejně tak gettierovské problémy, třeba ovce na louce – zase blbá percepce

• Bootstrapping: laciné zdůvodnění
• Problém zobecnění
• Nový klamajcí démon

• = laciné zdůvodnění
• Jak se přesvědčit o důvěryhodnosti (percepce)?
•  - Opakováním (percepce)
• --- Ale: potřebujeme nezávislé potvrzení důvěryhodnosti (percepce)
• --- Ovšem: to by vedlo ke zvýšení nároků a regresu

_{Bootstrapping – podobné jako prášil vytahující sám sebe za vlasy z bahna;  proces musí proběhnout víckrát – proč je to laciné? Protože my akt percepce označujeme pravdivým na základě opakované percepce, „vždycky to byla pravda“ – tedy zase jsme v kruhu, kvalitu jednoho procesu kontroluju tím stejným procesem; nebo ukazatel nádrži v autě; takže potřebujem nějaký externí proces, nepercepční, ale to by vedlo k regresu, ptž bychom se zase museli ptát, co tento proces činí důvěryhodným; např. to co vidím si ještě ohmatám – kdy to můžu považovat za pravdivé? Jak mám percepci otestovat?!! Každá percepce je dle reliabilismu apriori pravdivá (podobně viz námitka na fundocionalismus – level ascent – vidím bílou barvu na základ zkušenosti, potřebuju propojení zkušenosti s přesvědčením)}

• Výskyt procesu může být různě typizován
• Ale: kontextualismus (atribuční hledisko)
• Ale: „parrying responses“ (tu quoque hledisko)

<sup>Výskyt (token/type) – jak ho typizovat? Neeexistuje univerzální pravidlo -  viz „vidím bílou věc“ – ale proč jsem si ten problém nepojmenovala prostě jako vidění, v tom případě je to přesvědčení zdůvodnění, ale já to pojmenuju jako „ vidím bílou věc“ a to je najednou nedůvěryhodný proces, ale ve skutečnosti jsem ten proces jen jinak pojmenovala; tedy vždy mohu najít takovou interpretaci, která pozmění epistemický status daného procesu (z důvěryhodného na nedůvěryhodný)

                Jak se s tím vyrovnat? – záleží na kontextu – záleží jak ten, kdo to hodnotí, proces popisuje; autoritu má ten kdo to hodnotí, je třeba znát kontext – např. je to zdůvodněn pro petra, který aplikuje tuto typizace – jinými slovy podle kontextu měníme standardy

                Parrying response – jo, my nevíme co s tím, ale vy taky ne! Viz internalisti a koncept well-founded – kdy je něco ukotveného je stejně problematické jako kdy můžeme nějaký proces označit jako důvěryhodný – tedy problém zobecnění je něco s čím se musí vyrovnat každá teorie</sup>

• V matrixovských světech je percepce nedůvěryhodná
• ---ale Teorie zdůvodnění má popsat atribuci, nikoliv nutně epistemický stav aktéra
• Dvojstupňový reliabilismus (procesy aktuálního světa → matrixovský svět)

<sub>Klamající démon/ mozek v kádi – jsme v matrixu – veškerá naše percepce je založena na procesech inherentních a nedůvěryhodných (ve skutečnosti nic nevidíme, necítíme… jen jedničky a nuly) – jde o nepravdivost, což internalismu nevadí – ptž podstatný je mentální stav aktéra, naše přesvědčení jsou sice nepravdivá ale zdůvodněná, ale externalismus není v matrixu ani zdůvodnění, je to neintuitivní – všechna přesvědčení by měla stejný epistemický status, i ty co jsou úplně mimo, jasně neracionální; tedy v matrixu jsou všechna přesvědčení nezdůvodněná a nepravdivá, ale my chceme aby 2+2=4 mělo jiný status než 2+2= kolotoč

                Ale nám jde o něco jiného – o připsání statusu, my chceme vědět proč některá z těchto řešení bychom označili za hloupá a některá ne – 1.stupeň máme představu o procesech percepce, kterou máme v alfa světě kde funguje, ve světě matrixu přenášíme na základ analogie tyto závěry – pak na základě podobnosti můžeme říct že některé znalosti jsou epistemicky „lepší“, než totální blbosti; takže pravdivé v matrixu nejsou a odůvodněné s otazníkem</sub>

bonjour: jasnovidka

• CTB
• TRUTH-TRACKING (Nozick 1981)

• Přesvědčení, které má být znalostí, musí být pravdivé a citlivé
• Kdyby přesvědčení P nebylo pravdivé, S by ho nezastával
• Ale: Tomáš, který je připraven babičku obalamutit
• Kontrafaktuální podmínka vyžaduje doplnění
• stejná metoda tvorby přesvědčení

přesvědčení musí být pravdivé a „citlivé“ – viz Russel a zastavené hodiny; russelovy hodinky nejsou citlivé k času; musíme reagovat na změnu citlivosti (kdyby nebylo osm hodin, pak by hodinky neukazovaly osm hodin)



naše přesvědčení je znalostí, když je citlivě propojeno s pravdou

• tomáš navštíví babičku, nechce ji rozesmutnit, tak usoudí, že tam bude chodit, když bude zdravý, a když bude nemocný, pošle tam kamaráda, který babičce řekne, že je zdravý – babiččino přesvědčení, že tomáš je zdravý je znalostí? Babička by měla přesvědčení, že tomáš je zdravý, i kdyby byl nemocný – tudíž babiččino přesvědčení není dost citlivé

• Který možný svět je ten blízký?
• Co když v něm nebude falešná stodola, nýbrž prázdné místo?
• ^{Kterou hypotetickou situaci zohlednit? Měli bychom se podívat do nejbližšího možného světa – tam kde platí nejvíc pravdivých propozic, které platí i pro nás…}
• _{Teorie citlivosti tvrdí že v případě krajiny falešných stodol přesvědčení není citlivé – nejde o znalost; ale co když v místě, kde henry vidí pravou stodolu, se z nějakého důvodu kulisa postavit nedala, tj. že na tom míste, může být buď jedině pravá stodola a nebo žádná stodola, na kulisu je půda moc podmáčená – v tomto scénaři je přesvědčení citlivé – musí existovat metodická odpověď vůči kterému světu kontrafaktuální situaci posuzovat?}

• Problém zobecnění
• Jak určit, že přesvědčení vznikla stejnou metodou?
• ^{Musíme poměřovat citlivost při zachování metody – co když babiččino přesvědčení označíme jako dvoumetodové – vidění pravého tomáše a tvrzení jeho kamaráda; nebo u stodol – nejde o vidím stodolu, ale vidím stodolu z více stran, vidím pravou stodolu – pak je přesvědčení citlivé}

• Pravé červené stodoly
• Neintuitivní důsledky: aktér ví, že vidí červenou stodolu, avšak neví, že vidí stodolu
• ^{Henry vjel do krajiny falešných stodol – extra důsledek – některé z těch stodol natřené červenou barvou, barva drží jen na dřevě, po kulise steče; čili červená jednoznačně indikuje pravou stodolu – henry vidí červenou stodolu}: H má dvě přesvědčení: vidím stodolu a vidím červenou stodolu – když H bude vědět že vidí červenou stodolu – tak nutně vidí i stodolu – které z těchto dvou přesvědčení je citlivě k pravdě? Když vidím červenou stodolu = pravda, je to citlivé přesvědčení, kdyby stodola nebyla skutečná, nemohla by být červená ALE vidím stodolu není citlivé k dané situaci – ptž je pravdivá i v případě kulisy i červené stodoly – tedy důsledek: h. ví že vidí stodolu, ale neví, že vidí skutečnou stodolu

<sup>Ať je teorie zdůvodnění jakékoliv – nehraje to roli

Saul Kripke – co všechno je špatně, jen některé z jeho argumentů</sup>

lehrer: pan přesnoměrný