01 JTB

• 1) SKEPTICISMUS
• Víme o dost méně, než se domnívá základní hledisko (zh)
• ^{Zh je postaveno na přílišném sebevědomí a na nedostatečném zdůvodnění}
• ^{Některé skeptické scénaře bizarní, jiné popisují každodenní situace}
• Máme vůbec nějakou znalost, jak ze skepticismu čelit?
• scénaře: matrix, mozek v kádi, klamající démon

• 2)RELATIVISMUS
• Vychází ze zjištění týkajících se kognitivní diverzity: Lidé mají různé názory a různé způsoby, jak si tyto názory osvojují ^{(někteří vyžadují řadu důkazů, jiní příjímají přesvědčení je na základě několika málo důvodů), lidé se rozcházejí v postojích k vědě, mají odlišné názory na souvislost epistemologických a etických pravidel (Věda: ten mengele… morálně nic moc,ale…věda je věda:), právě rozcházení se v názorech vede k nabobtnání znalostí)}
• Jaké jsou důsledky kognitivní diverzity? Existují nějaké univerzální epistemické standardy? Za jakých okolností spolu mohou dva racionální subjekty nesouhlasit?
• Relativismus tvrdí, že máme víc znalostí, než jsme si mysleli

• 3) NATURALISMUS
• tradiční epistemologická metoda spočívá v pojmové a obecněji filozofické analýze, hypotetických scénářích, uvažování na základě přesvědčení, intuic
• nemohli bychom epistemologické problémy studovat empirickými metodami?
• Řada výzkumů se týká toho, kdy subjekty systematicky chybují – jaký dopad mají tato empirická zjištění na epistemologické problémy? Z^{pochybňují současné výsledky kognitivní psychologie a behaviorální ekonomie zh?}
• ^{měli bychom vypustit některé z kanálů zdroje informací? Např. naši paměť? Viz soudní svědectví}

• 4) KONTINENTÁLNÍ EPISTEMOLOGIE
• německá a francouzská linie úvah o znalosti, pravdě, subjektu a objektu;
• antikarteziánská, historické, partikulární, mocenské motivy ve zdůvodňování
• Hegel – marx – Nietszche -Hussel (fenomenologie) – Gadamer (hermeneutika) – Adorno (kritická teorie) – Foucault (poststrukturalismus) – Irigaray (feministická epistemologie)
• jak znalosti ovlivňuje kontext – historický, společenský… → zh opomíjí některé paramatry – např situační hledisko: historie, společnost, jazyk, gender…

• Cílem analýzy je nalezení nutných a postačujících podmínek aplikace pojmu, což daný pojem ozřejmuje (tj. nalezení podmínek správného použití pojmu znalost rozkladem pojmu na jeho části)nutná + postačující podmínka
• analýzou pojmu znalosti se zabýval jako první Platón

JTB (justified-truth-belief): Subjekt věří propozici, která je pravdivá a subjekt má důvod dané propozici věřit (PŘESVĚDČENÍ + ZDŮVODNĚNÍ + PRAVDIVOST)

^{triadická, trojsložková definice – znalost analysandum je rozložen na JTB}

Znalost = zdůvodněné pravdivé přesvědčení

• příjímáme hledisko subjektu, např. „daroval nám krávu, která je ale ve skutečnosti ovce.
• tedy nepravdivá znalost

• KORESPONDENČNÍ TEORIE PRAVDY
• VERIFIKAČNÍ TEORIE PRAVDY
• PRAGMATICKÁ TEORIE PRAVDY
• DEFLAČNÍ POJETÍ

• Propozice je pravdivá, je-li ověřitelná
• Koherenční teorie (Bradley)
• Dokazatelnost (Dummet)

pravdivost není nic jiného než koherence nebo propozice je pravdivá tehdy je li odvoditelná/dokazatelná

Pravda má důležitou vlastnost – akce založené na pravdivých propozicích jsou úspěšné, nejde o dokazatelnost ani o korospondenci

Pravdivé je to, co vede k souladu uvnitř komunity

pravdivost není vlastnost

Ovšem k úspěchu se můžeme dopracovat i na základě omylu nebo fikce – pravdivost a pragmatičnost se nepřekrývají → Pravdivost vyjadřuje pouze přitakání něčemu

druh propozičního postoje

znalost předpokládá přesvědčení (srov. Vím že jsem právě v Brně, ale nevěřím tomu)

Propoziční postoj = typ mentálního stavu, skládá se z propozice + propoziční formy (nějaký rámec: sním o tom, doufám, že…, bojím se, že …), zaujímám nějaký epistemický postoj vůči propozici

• Realismus: jazyková povaha (Fodor), logická forma věty
• Anti-realismus:
• - závislost na překladu (Quine)
• - instrumentalismus (Dennett)
• - eliminativismus (Churchlandovi)

Kognitivní realismus: v hlavě máme nějaké entity, přesvědčení; naše myšlení má jazykovou strukturu (chomsky, fodor); myšlení jako analogie k větám

X myšlení není zvnitřněná řeč, to je naivní postoj

viz Quine (nejsme schopni analyzovat větu bez znalosti vnějších faktorů, kontextu, samotném aktu pronesení; musíme postupovat jako behaviorální vědci, kteří spojují mentální stavy s objekty v našem okolí), porozumět jazyku znamená být schopen kontextualizace, nikoli znalosti vnitřní řeči, propojení s černou skříňkou

viz Dennet: intencionální postoj – připisování přesvědčení je náš způsob pohledu na svět, vůči objektům kolem nás zaujímáme nějakou explanaci, intencionální strategii (ty to děláš naschvál), sami to konstruujeme – zajíc panáčkuje, ptž se chce podívat, jestli někde nečíhá liška; neděláme to vždy, a tyto naše vnitřní stavy nic nevysvětlují

viz Churchlandovi – vnitřní život je mýtus lidové psychologie, přežitek, snažíme se tak jen vysvětlit neuro procesy, tj. přesvědčení neexistují; tj. znalost je zdůvodněné pravdivé….jQuery1124012420705262314846_1638454576372?


Antirealismus se vak moc neujal – existence norem – naše přesvědčení jsou pod naší volnou kontrolou, máme znalost, která prochází nějakým testováním a pak ji buď přijmeme nebo ne – viz descartes voluntarismus x přesvědčení se nám prostě dějí, jako chřipka, nemáme nad tím kontrola, viz pascalova sázka – víra v Boha

• Voluntarismus (Descartes) vs. přesvědčení se nám přihodí
• Víra vs akceptace (Lehrer): přijetí musí být epistemicky motivování
•      Vs toužebné přání, výhružky, úplatky
•      Akceptace je předmětem epistemických norem, je kontrolované
• Propozice musí být tacitně či dispozičně akceptována

Aby něco bylo znalostí, musí to být akceptováno z epistemických důvodů, tj. že vím, že je to pravda, ne proto, že mě někdo nutí k nějakému přesvědčení

Přesvědčení jsou aktuální x dispoziční (uložena někde v naší paměti a připravena se projevit:), dispoziční se projeví na základě aktuálních – kdyby dispoziční znalost byla aktuální, akceptoval by ji

• - Zdůvodnění má stupně
• - Lze mít důvod (mít situační zdůvodnění) a zároveň nemít zdůvodněné přesvědčení
•      ^{Závisí na psychologickém profilu subjektu}
•       ^{Mít důvod domnívat se, že p vs. zdůvodněně se domnívat, že p}
• - Zdůvodnění je relativní k osobě
•      ^{Tatéž propozice může mít rozdílný epistemický status, např. tento obraz je kopie}
•      ^{Zdůvodnění se může měnit v čase}
• - Mít důvod není totéž jako být schopen podat důvod

JTB není nutnou podmínkou znalosti: tj. hledáme znalost, která není přijata, zdůvodněna nebo pravda

JTB není dostatečnou podmínkou znalosti: tj. hledáme zdůvodněné pravdivé přesvědčení, které není znalostí

• 1963 Gettier se vymezil vůči „tradiční“ definici (justified truth believe), uvedl tři příklady autorů, kteří tuto definici vymezili: zmiňuje Platóna + Ayera + Chisholm
• x Poměrně složité vystopovat tyto teorie před ayerem (mimo Platóna)

• Gettier  1+2
• Russel: nefunkčni hodinky
• Chisholm: ovce na louce
• Goldman: Henry a falešné stodoly

• 1: přijímáme NEpravdivé zdůvodněné přesvědčení
• 2: odvozujeme PRAVDIVÝ důsledek
• 3: krok který je v rozporu s intuicí

Roderickův příklad: nepravdivé přesvědčení je: zvíře je ovce (ale není) – odvodím z toho pravdivý důsledek, na louce je ovce – ale intuitivně víme, že takový člověk nemá znalost

Příklad s hodinkami: nepravdivý předpoklad: hodinky ukazují správný čas – odvodím je právě tolik je

Case 1: nepravdivé zdůvodněné přesvědčení: práci získá Jones (je to zdůvodněná nepravda) – odvodím, práci získá ten, kdo má deset mincí; autorita nám říká nepravdu

Odmítnutí kroku 1 (přijímáme NEpravdivé zdůvodněné přesvědčení): Princip zdůvodněné nepravdy

Odmítnutí kroku 2(odvozujeme PRAVDIVÝ důsledek): Princip epistemického uzávěru

Odmítnutí kroku 3(krok který je v rozporu s intuicí): Princip epistemických intuic

• (Descartes 1641: Meditace o první filosofii)
• Lze mít nejlepší možné důvody pro přijetí nepravdivé propozice
• - Skutečné zdůvodnění má být dostatečnou podmínkou pravdivosti
• - Infalibismus
• Ale: neodpovídá epistemické praxi
• Navíc: vede ke skeptickým závěrům

• Gettierovské příjklady stojí na příliš na volném konceptu zdůvodnění: důvody nejsou principiálně závislé na pravdivosti, můžu mít super silné důvody i pro nepravdy, silný důvod tedy neimplikuje pravdivost; důvody jsou způsoby, jak se k pravdě přiblížit, ale nemusí nás k pravdě nutně dovést – nejde o defekt, ale epistemologický fakt, my však neznáme jinou cestu než tyto důvody
• Descartes: když už něco označíme jako zdůvodnění, musí to být neomylné, nesmí vést k nepravdě! = infalibilismus, neomylnost; pokud zdůvodnění nevede k pravdě je to pseudozdůvodnění; poměrně jednoduchá cesta jak gettiera vyřešit – v předpokladech nebyly pravé důvody, není moc zastáváno ptž to neodpovídá epistemické praxi; hovoříme o dobrých a špatných důvodech, mít slabé a silná zdůvodnění, neodpovídá ani užití důvodů v jazyce + vede ke skepsi, ptž takto silné důvody nejsme ani schopni nalézt (i když D. se domníval že ano); tato podmínka je příliš těsná, aby se gettier vyřešil, ale pro Descarta to bylo jasné – stavíme naše úsudky na klamajících smyslech

• Znalosti subjektu jsou ve vztahu reflektovaného logického důsledku pouze k jiným znalostem daného subjektu
• Pokud S ví p a S ví, že p implikuje q, pak S ví q

Princip epistemického uzávěru: pokud mám přesvědčení P a přesvědčení Q, které z P vyplývá, tak pro Q to má jisté důsledky: p, p ͢ q/ q; krok, kde epistemická vlastnost je přenesena z jednoho přesvědčení na jiné přesvědčení, ta kvalita se přenáší po inferenční vazbě, po dedukci; způsob expanze znalostí

vědět a být přesvědčen; epistemická hodnota se šíří po inteferenci; znalost/zdůvodnění je uzavřena pod dedukci, vyplývání (důležité pro skeptickou argumentaci)

problémem je inference která přináší zdůvodnění

Odmítneme odvození pravdy: všechny gettierské příklady pracují na jakési inteferenci, převedení antecedentu na konsekvent

Hlavní výtka: s vaničkou vylejeme i dítě – naše znalosti by byly izolované, slabě provázané, nemohli bychom mezi nimi využívat logické vazby, epi by popřela vlastní základy

• I^{nference přináší zdůvodnění}
• ^Ale: lze vědět p, rovněž lze vědět, že p implikuje q, ale pokud je q skeptický scénář, pak q nelze vědět, byť bychom to vědět měli (Nozick)
• ^Ale: lze vědět p, rovněž lze vědět, že p implikuje q, ale pokud máme „konkluzivní důvody“ pro q, stále nevíme q (Dretske)

Dále ne všechny situace tento krok obsahují, včetně gettiera – viz krajina falešných stodol: henry řídí auto a vjel do krajiny se stodolami – vidí stavení a říká to je stodola, problém je, že stodoly v krajině jsou falešné, potěmkinovské kulisy, až na jednu jedinou, na kterou Henry právě kouká; tato stodola je však na pohled od ostatních nerozlišitelná; zdůvodněná nepravda – objekty co vidím jsou stodoly, z toho odvodím pravdu – toto je stodola; ale jde o gettiera který postrádá krok odvození, založeno na smyslové zkušenosti – tkž zamítnutí kroku 2 neřeší gettiera (čili tento krok nechceme, ani si ho nemůžeme dovolit)

• Rozpory v gettierovských scénářích jsou založeny na intuicích, které jsou však kulturně relativní
• Skutečně pan Smith nevěděl, že práci získá muž s deseti mincemi? Viz Weinberg + Nichols + Stich (2001): Normativy and Epistemic Intuitions – výsledky se však nepodařilo zreplikovat

Intuice je defektní; viz myšlenka naturalizace, některé tradiční fil. problémy vč. gettiera lze vyřešit vědeckou cestou, experimentální filozofií; viz experiment, kdy vytvořili gettierovské situace a zkoumaly co to bude evokovat u příslušníků různých kultur: pro zápaďáky – pan smith má pouze přesvědčení, nikoliv znalost; intuice jsou kulturně podmíněné – v Indii to bylo naopak, pan smith opravdu ví

Pro epistemologii opravdu problém – je to problém pouze pro nás ALE nepodařilo se to replikovat

• DOPLNĚNÍ DEFINICE: BEZ NEPRAVDY
• DOPLNĚNÍ DEFINICE: BEZ VYVRÁCENÍ

Strategie odmítnutí některého ze tří kroků není dostatečná – nový přístup J+TB, JTB není dostatečnou podmínkou pro znalost

• Zdůvodňovací řetězec nesmí obsahovat nepravdivá přesvědčení
• Stejně jako u argumentů: garbage in/ garbage out

Úvaha: gettier je vybudován na nepravdivé premise – na počátku je nepravdivé přesvědčení, tkž je jasné, že to tropí neplechu; garbage in = nepravdivý vstup, out výstup; aby argument byl platný musí být splněna nejen formální struktura ale i obsahová! Důvody a pravdivost jsou na sobě stále nezávislé, ale celý proces nesmí obsahovat nepravdy

• - Ale odpovídá to epistemickým intuicím?
• - Ale není jasné, jak hluboko nesmějí pravdy být
•      Lze vést zdůvodnění oklikou
•      Příliš striktní požadavky vedou ke skepticismu
•          Zmírnění: bez zásadních nepravd, tj. bez relevantních a neeliminovatelných nepravd
• - Ale co příklady s paralelním zdůvodněním?

neodpovídá epistemické intuici viz Alice kouká na TV, kde je přenos prezidentovy návštěvy Vysočiny, mluvčí tam oznamuje: právě teď prezident navštívil své nejoblíbenější místo, Jihlavu.  Alice z toho mimo jiné odvodí: prezident právě teď není v Praze. Ukáže se, že mluvčí se však spletl a prezident nebyl v jihlavě, ale ve ždáru. Otázka: Alice se domnívá řadu věcí: p. je naživu, v jihlavě… a že není na hradě. Toto přesvědčení je však postavené na špatném vstupu. Ví tedy alice že prezident není na hradě? Někteří epistemologové alici připisují jisté omezené znalosti, ta nepravda nám nekontaminuje výsledek – takže neplatí garbage in/garbage out

není jasné, jak hluboko nepravdy mohou být, jak moc je třeba hlídat čistotu našich důvodů (B) např. detektiv najde mrtvolu a ptá se deseti různých svědků, jak se to stalo – dozví se hromadu informací a usoudí že osoba byla zavražděna násilně, ale jeden z těch deseti svědků byl vrah a záměrně klamal, detektiv to neví a své přesvědčení postavil na kolektivní výpovědi všech svědků, pokud je 10:1 málo, tak třeba 100:1 – je tato nepravda v poznávacím procesu natolik zásadní, abychom řekli že nemáme znalost? + Měli bychom mít tím pádem nějaký test, jak vystopovat, kde hluboko leží naše důvody, měli bychom mít koncepci, kdy dojde k devalvaci našeho přesvědčení

viz příklad s ovcí – zapomeňme na psychologickou přiměřenost – existuje určitá logika, jak dojít k pravdivému závěru: 1 (odstranění objektu, deskripce vlastností)-přesvědčení: toto je ovce, víme že je to nepravda – co si říct: tento objekt je celý bílý, vydává zvuky jako ovce a má další vlastnosti co má ovce – ale neříkám, že je to ovce + 2 (generalizace)-jestliže něco vypadá jako ovce, je to dobrý důvod myslet si, že je to nejspíš ovce (metaepistemický krok), 3-tudíž na louce je něco co vypadá jako ovce – závěr: tudíž bych se měl domnívat že na louce je ovce - tato rekonstrukce je námitka vůči námitce gettiera, tedy na gettierovu podporu; můžeme vytvořit totiž gettierovské příklady, i když na začátku není žádná nepravda! Takto lze přeformulovat všechny gettierovské situace – gettier tedy není založen na nepravdivém předpokladu – tj. clarkova obrana vlastně selhává

clark nedokáže popsat příklady paralelního zdůvodnění - vidím psa a nápis na této louce se pase ovce – info ze dvou kanálů, jak by měla vypadat clarkovská koncepce, aby se s tím vypořádala? Nepravda v předpokladech nám devalvuje výsledné přesvědčení pouze v případě, že stejné přesvědčení není zdůvodněno v jiném kanálu anebo zda devalvuje přesvědčení zcela; viz detektiv – poměr pravdivých výpovědí 1: nebo 99:1 – jeden kanál je kontaminovaný; otázka míry

• Propozice nesmí mít vyvrácení (defeater)
• Nesmí existovat pravda, kterou subjekt znaje, nevěřil by či by neměl zdůvodnění pro p¨
• - Ale není jasné, jak vlastně nesmí vyvrácení existovat
•      Problém falešných vyvrácení
• - Navíc nežádá se už příliš mnoho?
• Lehreh + Paxson (1969): Knowledge: Undefeated Justified True Belief

            Jedno z nejslibnějších řešení; v gettierovi je špatně to, co označují jako vyvrácení (defeater), který je přítomen ve všech příkladech; ve všech gettierech existuje nějaký fakt, který kdyby aktér znal, tak by si nevytvořil dané přesvědčení, nebo by nebylo zdůvodněné – ve všech situacích je něco, co aktér neví!

Viz ovce – nevím, že jde o psa, kdybych ten fakt znala, nedošla bych k závěru, že je tam ovce

Viz case 1 – defeater = pan jones nevěděl,že nedostane práci (kdyby to věděl nedošel by k hodinkám)

Viz case 2 – pan jones nevlastní ford – kdyby tohle věděl, neudělal by tu disjunkciViz hodinka – vyvrácení = hodinky nejdou

Koncepce vyvrácení – nejsilnější přístup ALE není snadné vymezit co to znamená, že tvrzení není vyvráceno

„Tom Grabit“ – odcizení knihy v knihovně – detektiv se jde podívat k tomovi domů a jeho matka tvrdí, že tom knihu neukradl, bylo to jeho zlé dvojče, Tim. Na základě svědectví Tomovy matky si detektiv vytvoří přesvědčení: tomova matka tvrdí, že knihu ukradlo zlé dvojče tim – to je zdůvodněné pravdivé přesvědčení (nutná podmínka vyvrácení). My ale víme, že tomova matka lže – i tak jsme schopni detektivovi připsat znalost (i když je přítomno JTB i vyvrácení)

Je podmínka bez vyvrácení nutnou podmínkou každé znalosti? Aby něco figurovalo jako vyvrácení, nesmí to samo být falešné vyvrácení – tedy toto vyvrácení nesmí být samo vyvrácenou (nesmí to být defektní)

Problém je s praktičností takovéhoto požadavku – co všchno musíme vědět o světě, že nefunguje? V tomto příkladě to bylo vědět, že tomova matka lže..  ale co když je toho více? Jaké povinnosti pak má aktér? Nekladou se na něj příliš vysoké epistemické nároky?

Zastánci této teorie: propositional defeater – fakt, který je předmětem tvrzení, je vyvrácen – nesouvisí s našimi mentálními obsahy, nýbrž s fungováním světa

Mental state defeater – týkají se konkrétního aktéra s JTB

Vyvrácení je něco, co platí, a kdyby to aktér akceptoval, neměl by dané přesvědčení, velmi často je podmínka bez vyvrácení myšlena jako degetierizační znalost

• KAUZÁLNÍ TEORIE ZNALOSTI (Goldman Alvin (1967)
• KNOWLEDGE FIRST (Williamson Timothy (2000)

• problém je v podmínce „J“ zdůvodnění, nahradíme podmínkou patřičného spojení, jde o to, jak znalost vznikla, klade důraz na doxastický mechanismus, genezi, psychologii, tj. soustředit se na deskripci vzniku kognitivního přesvědčení a sledovat milníky, podle kterých jsem se rozhodoval, jednotlivé kroky x klasická epi tyto kauzální mechanismy nesledovala – dochází ke změně perspektivy
• jde o spojení toho co si myslím s tím, co moji myšlenku dělá pravdivé
• ^{pravděnec (to co je pravdivé) a pravditel (co ho činí pravdivým)}

• S ví p iff fakt, že p je patřičným způsobem spojen s S-ovým přesvědčením, že p
• JTB → CTB
• Co se kvalifikuje jako patřičný způsob

Z toho plynou normativní důsledky – když nedojde k rozpojení, máme znalost

Mince v kapse: přesvědčení – pan Jones dostane práci a proto musí mít v kapse deset mincí x pravdivé ale na základě že smith sám má v kapse deset mincí

Příklad s hodinkami: percepce stavu nějakých hodinek + že ukazují správný čas x pravda je na základě toho, že ve světě je někdy 12h

ovce na louce: přesvědčení: na louce se pase ovce – na základě percepce; přesvědčení vzniklo z faktu že na louce je něco co vypadá jako ovce (důvod), ale kde se bere pravdivost?

Gettierovské problémy doxastický proces má jít paralelně s epistemickým/sémantickým procesem, ale v getierovi je to rozpojeno ovce x pes

si všiml že v této situaci, jsou požadavky kladané kauzální teorií splněny!!!

• analýza předpokládá, že analysandum je kompozitem jednodušších
• Co když je „vědění“ jednoduchý koncept a „přesvědčení“ složený?
• Ale: přesvědčení je častější a může se vyskytovat bez znalosti
•     Avšak uvažujem kulatost vs kulovitost
• Být přesvědčen, že p = brát p jako kdybychom věděli p
•    Nefaktivní „přesvědčení“ je derivátem z faktivního „znalost“

Měli bychom se snažit analyzovat pojem znalost zejména, přesvědčení na druhém místě x ale to neodpovídá frekvenci s jakou se tyto stavy objevují, znalost nemůže existovat bez přesvědčení ale obráceně to lze

• Ideální stav x aproximace (kulatos x kulovitost)
• Degetierizace – ruší předpoklad, je v něm defekt