01 parafrazovani

  1. určitou pasáž lze do textu začlenit třemi základními způsoby:
    můžete ji citovat, parafrázovat či sumarizovat.
  2. Vyjmenuj pět situací, kdy je vhodné citovat
    • když:
    • - je pasáž psána idiosynkratickým jazykem, např. má uměleckou kvalitu, kterou chceme zachovat
    • - jde o obecně známou pasáž
    • - jde o pasáž, kterou lze tlumočit jen obtížně
    • chceme dokumentovat přesné vyjádření autority, které podporuje naši vlastní myšlenku
    • - chceme předložit přesnou autorovu formulaci postupu či teze

    Množství citací závisí na povaze a tématu práce, ale vždy platí, že každé citování musí mít smysl - musíte být schopni odpovědět na otázku, proč jste zvolili citaci a nikoli parafrázi.
  3. Každá citace musí být patřičně označena uvozovkami a referencí, atd. Ovšem ke každému výskytu citace v textu musí náležet také...
    • uvozovací fráze, v níž uvedete nejen autora, ale i (obecný) důvod, proč je daný citát použit.
    • Uvozovací fráze mohou vyjadřovat souhlas, pochyby, neutrální postoj, funkci, např.

    • Descartes (Meditace, s. 27) zohledňuje kritickou ateistickou pozici pomocí řečnické otázky: „Není nějaký Bůh, nebo jakým jménem mu budu říkat, který do mne vkládá právě tyto myšlenky? Proč bych se však měl tak domnívat, když snad mohu být jejich původcem sám?“ 
    • Závěr své úvahy formuluje Descartes jinak než v Rozpravě o metodě. V Meditacích píše, že „výpověď: Já jsem, já existuji, je nutně pravdivá, kdykoli ji pronesu nebo pojmu myslí“ (op. cit, s. 28).
    • Výčet je zkratkovitý a neodráží všechny možnosti, kterým se autor věnuje v předchozím textu. Zde píše pouze o tom, že „na světě není vůbec nic, žádné nebe, žádná země, žádném mysli a žádná těla“ (Descartes 2003, s. 28).
  4. PARAFRÁZOVÁNÍ je vhodné, když:
    • - chceme ukázat porozumění hlavním myšlenkám autora
    • - chceme přizpůsobit pasáž publiku, např. ji terminologicky zjednodušit
    • - chceme zdůraznit zajímavou myšlenku formulovanou původně v nezajímavém jazyce
    • - chceme zdůraznit místo, které podporuje naši vlastní myšlenku
    • - se chceme vyhnout přetížení textu citacemi

    Parafrázování je jednoduše přetlumočení sdělení do jiného jazyka. Výsledná parafráze je ovlivněna cílem, který při tlumočení sledujeme: jde nám o zvýšení srozumitelnosti, nebo o zdůraznění vztahu autority k vlastní tezi?
  5. Při parafrázování máme k dispozici několik základních postupů:
    • - Změna slov
    • - Změna pořadí
    • - Změna členění
    • - Změna rodu
  6. Proč se při parafrazování používá změna slov?
    • Nejčastějším důvodem pro nahrazení výrazů jinými je pochopitelně snaha vzdálit se od původního textu, získat nad parafrázovanou myšlenkou dílčí kontrolu a prokázat trochu autorského přínosu. Je to vlastně takové citování bez citování, a pokud se dělá necitlivě a často, je to v textu vidět. Hlavní oporou je slovník synonym. 
    • Jiným důvodem pro změnu výrazů je odstranění nejasnosti. Ta může být způsobena tím, že termín je pro publikum neznámý, ale může jít také o odstranění vágnosti či víceznačnosti. Pamatujte, že smyslem parafráze není totální nahrazení všech slov jinými; některé techničtější výrazy musí při parafrázování zůstat zachovány.
    • Dalším důvodem pro nahrazení slov může být zdůraznění vztahu parafrázovaného textu a naší vlastní teze. Sdělení proto pozměníme nejčastěji nahrazením neutrálně znějících slov akčnějšími. Pozor, nesmíme tím původní text dezinterpretovat!
  7. Na jakém principu funguje změna členění?
    • Při parafrázování nemusíme respektovat větné hranice původního textu. Dlouhé věty můžeme rozdělovat na sled kratších vyjádření, krátké věty naopak můžeme spojovat vhodným konektorem.
    • Úspěšné parafrázování, vlastně úspěšné psaní obecně, předpokládá dobrou znalost větné struktury. Pasáž lze parafrázovat prostým využitím jednoduchých vět, souřadného spojení dvou vět, podřadného spojení dvou vět či komplexním souvětím.
    • „Ale jak vím, že není nic, co by bylo různé od všeho, co jsem právě uvedl, a u čeho by nebyla ani sebemenší příležitost pochybovat? Není nějaký Bůh, nebo jakým jménem mu budu říkat, který do mne vkládá právě tyto myšlenky? Proč bych se však měl tak domnívat, když snad mohu být jejich původcem sám?“ → 
    • (jednoduché věty) Descartes píše, že pochybovat lze o všem. Uvažuje, zda sama tato pochybnost není důkazem Boha. Tuto myšlenku však odmítá. Původcem pochybností totiž může být subjekt sám.
    • (souřadná spojení) Descartes píše, že pochybovat lze o všem a ptá se, zda sama tato pochybnost není důkazem Boha. Odmítá tuto myšlenku, neboť původcem pochybností může být subjekt sám.
    • (podřadná spojení) Ačkoli lze pochybovat o všem, ptá se Descartes, není sama tato pochybnost důkazem Boha? Odpovídá, že je však možné, aby původcem pochybností byl subjekt sám.  
    • (komplex) Přestože Descartes uvažuje, že by pochyby samotné mohly být důkazem existence Boha, opouští tuto myšlenku s tím, že původcem pochyb může být subjekt sám.
  8. O jaký typ parafrázování jde v následujícím textu?
    „Ale jak vím, že není nic, co by bylo různé od všeho, co jsem právě uvedl, a u čeho by nebyla ani sebemenší příležitost pochybovat?“ → Descartes se ptá, jak lze poznat, že lze cokoli podrobit pochybnosti.
    „Ale je jakýsi nanejvýš mocný a lstivý podvodník, který se mne neustále snaží klamat.“ → Předpokládá existenci vysoce schopného a záludného protivníka, jehož cílem je uvádět subjekt v omyl.
    Změna slov

  9. O jaký typ parafrázování jde v následujícím textu?
    „Naopak, jistě jsem, pokud jsem sám sebe on něčem přesvědčil. “ → Subjekt musí jistě být, pokud je sám sebou o něčem přesvědčen.
    změna rodu
  10. O jaký typ parafrázování jde v následujícím textu?
    „Takže, když jsem vše dost a víc než dost zvážil, je třeba stanovit, že výpověď: Já jsem, já existuji, je nutně pravdivá, kdykoli ji pronesu nebo pojmu myslí.“ → Tudíž platí, že kdykoli pronesu nebo pojmu myslí výpověď 'Já jsem, já existuji', je tato výpověď nutně pravdivá.
    změna pořadí
  11. O jaký typ parafrázování jde v následujícím textu?
    „Ale jak vím, že není nic, co by bylo různé od všeho, co jsem právě uvedl, a u čeho by nebyla ani sebemenší příležitost pochybovat?“ → Ale jak vím, že není nic z toho, co bylo právě řečeno a u čeho bych neměl ani sebemenší příležitost pochybovat?
    změna rodu
  12. O jaký typ parafrázování jde v následujícím textu?
    „Copak nejsem svázán s tělem a smysly tak, že bez nich nemohu být?“ → Konstatuje, že tělo a smysly jsou nutnou podmínkou existence.
    změna slov
  13. O jaký typ parafrázování jde v následujícím textu?
    „Ale přesvědčil jsem sám sebe, že na světě není vůbec nic, žádné nebe, žádná země, žádné mysli a žádná těla; není to snad tudíž tak, že nejsem ani já?“ → Ale přesvědčil jsem sám sebe, že na světě není vůbec nic. Neexistuje žádné nebe, žádná země, žádné mysli a žádná těla. Není to snad tudíž tak, že nejsem ani já?
    změna členění
  14. O jaký typ parafrázování jde v následujícím textu?
    „Není nějaký Bůh, nebo jakým jménem mu budu říkat, který do mne vkládá právě tyto myšlenky? Proč bych se však měl tak domnívat, když snad mohu být jejich původcem sám?“ → Proč se domnívat, že původcem všech svých myšlenek nejsem já, nýbrž Bůh? 
    změna pořadí
  15. O jaký typ parafrázování jde v následujícím textu?
    „Ale jak vím, že není nic, co by bylo různé od všeho, co jsem právě uvedl, a u čeho by nebyla ani sebemenší příležitost pochybovat?“ → Jak vím, ptá se Descartes, že není sebemenší příležitost pochybovat o čemkoli, co jsem právě uvedl?
    změna pořadí
  16. O jaký typ parafrázování jde v následujícím textu?
    „Takže, když jsem vše dost a víc než dost zvážil, je třeba stanovit, že výpověď: Já jsem, já existuji, je nutně pravdivá, kdykoli ji pronesu nebo pojmu myslí.“ → Podle Descarta je pravdivost tvrzení o vlastní existenci implikací performativního aktu tvrzení o vlastní existenci.
    změna slov
  17. O jaký typ parafrázování jde v následujícím textu?
    „Jsem tedy alespoň já něco? Už jsem ale popřel, že mám nějaké smysly a tělo. Přesto váhám - jelikož co potom? Copak nejsem svázán s tělem a smysly tak, že bez nich nemohu být?“ → Jsem tedy alespoň já něco, přestože jsem popřel že mám nějaké smysly a tělo? Váhám, neboť mohu vůbec být bez svazku s tělem a smysly?
    změna členění
  18. Základními předpoklady/podmínkami parafrázování jsou:
    • - Obsahová věrnost
    • - dostatečný odstup od jazyka původního znění

    Mezi parafrází a zdrojovou pasáží musí být významnější formulační rozdíl; musí skutečně jít o přetlumočení do vlastní řeči, nikoli o soubor kosmetických textových úprav. Kdy je odstup 'dostatečný'? Jsme na poli interpretace textu, takže nelze poskytnou jistá a jednoduchá vodítka, ale berme to pro naše potřeby tak, že ze čtyř výše uvedených úprav textu by přijatelná parafráze měla projít výraznou změnou slov a dalšími dvěma úpravami.

    • V naprosto striktním významu je parafrázování bezztrátové, tj. při formulační změně se nevynechává žádná informace z původního sdělení. Tento extrémní způsob parafrázování, tento totální překlad, má však v akademickém světě uplatnění snad jedině tehdy, když parafrázujete opravdu krátká sdělení v rozsahu věty či dvou. Případně, když při korigování parafrázujete svůj vlastní text a hledáte vhodnější formulace nějaké myšlenky.
    •  Parafrázováním v obecném významu se tak míní formulační změny, které zachovávají hlavní smysl sdělení, avšak nemusí nutně zahrnovat všechny informace obsažené ve zdrojovém textu. Parafrázování tedy obvykle pokrývá spektrum formulačních proměn a můžeme tak rozeznávat těsnější a volnější parafráze. Od určitého stupně volnosti, tj. od určité ztrátovosti parafráze vzhledem k původnímu sdělení, hovoříme o sumarizování.
  19. Proč následující pasáže z hlediska parfrázování nejsou přijatelné?
    originál: „Takže, když jsem vše dost a víc než dost zvážil, je třeba stanovit, že výpověď: Já jsem, já existuji, je nutně pravdivá, kdykoli ji pronesu nebo pojmu myslí.“
    a) Když Descartes všechno dostatečně uvážil, došel k závěru, že je třeba přijmout výpověď 'Já jsem, já existuji' jako nutně pravdivou, je-li pronesena nebo pomyšlena.
    b) Výpověď 'Já jsem, já existuji' je třeba přijmout jako nutně pravdivou, je-li pronesena nebo pomyšlena. tvrdí Descartes po dostatečném uvážení.
    c) Podle Descarta musí subjekt přijmout výpověď 'Já jsem, já existuji' při je pronesení či uchopení myslí.
    d) Akt jazykového či myšlenkového uchopení propozice 'Já jsem, já existuji', tvrdí Descartes, nutně znamená pravdivost této propozice. 
    • a - pouhá změna slov
    • b - pouhá změna slov a pořadí
    • c - pouhá změna rodu a členění, změna slov není dostatečná
    • d - chyták:), je přijatelná (změna pořadí, členění, rodu i výrazná změna slov)
  20. df sumarizování
    • = postižení důležitých součástí sdělení v kratší podobě. To, co je 'důležitá součást sdělení', závisí na povaze zdrojového textu a na roli, kterou má sumarizace sehrát. Konkrétní oslovení čtenáře je nepodstatné u filozofického textu, může však být důležité u politického projevu; u sumarizace filozofického textu pro potřeby argumentační eseje nejsou data publikování obvykle důležitá, u sumarizace filozofického textu pro potřeby sestavení jeho ediční historie jde o důležité součásti sdělení. 
    • Podstatou sumarizace je spojení vynechávání a parafrázování. Vynechávání nepodstatných částí textu je instinktivní postup- opakovaně čteme zdrojový text a snažíme se pod daným zorným úhlem odhalit jeho hlavní myšlenku. Sumarizace tedy předpokládá schopnost porozumět sdělení a zhodnotit význam jeho složek; sumarizace je způsobem interpretace textu. 
  21. Sumarizováním se snažíme zachytit podstatný smysl sdělení, když už jsme ho pochopili. Vynecháváme věci, které usnadnily naše pochopení, ale pro sdělení jako takové nejsou klíčové, tj. věci, které zvyšují srozumitelnost, zlepšují čitelnost, návaznost, budí emocionální odezvu, apod. Toto vše při sumarizování vynecháváme, budeme o tom hovořit jako o balastu. Pomůckou pro vynechávání mohou být následující kategorie balastu - vyjmenuj + charakterizuj je
    • zarámování: týká se údajů o místě, času, zdroji zprávy, přičemž tyto informace nejsou samy o sobě součástí podstaty sdělení. Jsou-li údaje o tom, jak jsme se o události dozvěděli či kdy a kde se dotyčná věc stala, užitečné pro porozumění sdělení, avšak nejsou klíčovou součástí sdělení samotného, lze je vynechat.
    •  „Descartes (2003, s. 27-28)“
    • pozadí: zachycuje informace, které čtenář patrně neznal a jež mu mohou pomoci odhalit smysl a důležitost sdělení. Obvykle sem patří informace o jiných výskytech události, její původ, hodnocení nebo vysvětlení.
    •  „Už jsem ale popřel, že mám nějaké smysly a tělo.“
    • definice: v širokém smyslu slova jakýkoli jazykový prvek, např. zavedení nového výrazu, etymologie slova, varianty slov či jejich podoby v jiných jazycích. 
    • „Není nějaký Bůh, nebo jakým jménem mu budu říkat ...“

    Tyto tři volně vymezené kategorie chápejme jako přibližný pokus lépe ukotvit klíčové sdělení. Autor se nás snaží vybavit informacemi, na jejichž základě jsme obvykle schopni sdělení lépe porozumět a zhodnotit. Zbývající čtyři kategorie vsuvek slouží spíše k tomu, abychom si podstatu sdělení lépe zapamatovali a aby se text četl plynuleji a se zájmem.

    • opakování: nepotřebuje výklad. Podstatné i méně podstatné součásti sdělení jsou mnohdy několikrát opakovány kvůli zdůraznění, zpřesnění nebo kvůli lepší přehlednosti textu. 
    • „... a ať mne klame, jak jen může, přece nikdy nezpůsobí, abych byl nic, budu-li myslet, že jsem něco.“ 
    • ilustrace: zvláštní případ opakování, kdy při předložení snáze pochopitelného dílčího případu doufáme, že jej čtenář bude schopen zobecnit a lépe tak porozumět již dříve uvedenému obecnějšímu tvrzení. Do této kategorie patří i výčty, modely, analogie, asociace, ...
    • „... žádné nebe, žádná země, žádné mysli a žádná těla ...“ 
    • zpestření: široká kategorie, do které lze zařadit všechny stylistické zdvořilostní prvky jako oslovení či poděkování, drobné žerty, zlehčení, ironické formulace, řečnické otázky
    • „Přesto váhám - jelikož co potom?“
    • detail: nafukovací kategorie, do které se schová vše, co nechápeme jako podstatné, avšak nedokážeme to lépe zařadit. Jde o informace přesahující stručné zachycení podstaty sdělení. 
    • „Copak nejsem svázán s tělem a smysly tak, že bez nich nemohu být?“
  22. Vyjmenuj základní vztahy mezi tezemi
    • 2 je podporou 1. 
    • „Naopak, jistě jsem [1], pokud jsem sám sebe o něčem přesvědčil [2].“
    • Druhou větu lze chápat jako uvedení důvodu pro přijetí první věty, např. Dynamit vybuchl samovolně, nikdo na něj poslední rok nesahal. 
    • 2 je důsledkem 1. „Ale přesvědčil jsem sám sebe, že na světě není vůbec nic [1], žádné nebe, žádná země, žádné mysli a žádná těla; není to snad tudíž tak, že nejsem ani já [2]?“
    • Zde je logická vazba obrácena a první věta slouží jako důvod pro přijetí druhé věty, např. Dynamit vybuchl samovolně, nemá smysl hledat viníka.
    • 2 je příčinou 1„Není nějaký Bůh, nebo jakým jménem mu budu říkat, který do mne vkládá právě tyto myšlenky [1]? Proč bych se však měl tak domnívat, když snad mohu být jejich původcem sám [2]?“
    • Druhá věta popisuje kauzálního činitele, jenž způsobil událost popsanou v první větě, např. Dynamit vybuchl samovolně, rez oslabil stěny schránky na výbušniny.
    • 2 je účinkem 1. „... a ať mne klame, jak jen může [1], přece nikdy nezpůsobí, abych byl nic, budu-li myslet, že jsem něco [2].“
    • Opět jde o obrácení vazby. Událost v druhé větě je výsledkem kauzálního působení události v první větě, např. Dynamit vybuchl samovolně, zabil šest lidí. 
    • 2 je motivem 1. „Přesto váhám [1] - jelikož co potom [2]?“ 
    • Stejně jako v předchozích dvou případech jde i zde o způsob vysvětlení, není však zdůrazněna kauzální souvislost, nýbrž účelnost, záměr, smysl popsané události, např. Dynamit vybuchl samovolně, protože jeho odborné zneškodnění by bylo příliš drahé.
    • 2 je zpřesněním 1. „Ale je jakýsi nanejvýš mocný a lstivý podvodník [1], který se mne neustále snaží klamat [2].“ 
    • Nejvolnější vztah, kdy je druhá věta rozvedením první věty, např. Dynamit vybuchl samovolně, výbuch byl nečekaně hlasitý.
Author
iren
ID
354961
Card Set
01 parafrazovani
Description
proseminar
Updated