04 anatomie NS (stručně:)

  1. dělení NS
    CNS + PNS

    • CNS:
    • 1) ENCEPHALON:
    • a) prosencephalon (přední mozek)
    • --- telencephalon (cortex + BG)
    • --- diencephalon (epi/meta/hypo thalamus)
    • b) mesencephalon (střední mozek)
    • ---tectum mesencephali
    • ---pedunculi cerebri
    • c) rhombencephalon (zadní mozek)
    • --- metencephalon (cerebellum, pons)
    • --- myelencephalon (medulla oblongata)

    2) MEDULLA SPINALIS

    • Image Upload 1
    • PNS:
    • --- nn.spinales + nn.craniales
    • --- ANS
  2. mozkový kmen tvoří:
    m.o + pons + mesencephalon

    Image Upload 2
  3. fce mozkového kmene?
    • Mozkový kmen je pro život naprosto nezbytný. Leží v něm centra základních životních funkcí a reflexů. Jmenovitě jde například o centra řízení dýchání (inspirační a expirační centrum), centra řízení srdeční činnosti (kardioexcitační a kardioinhibiční centrum), centrum řízení polykání, zvracení, kašle, kýchání.
    • Najdeme zde jádra hlavových (mozkových) nervů.
    • Konečně nesmíme opomenout fakt, že mozkovým kmenem prochází velké množství vzestupných a sestupných nervových vláken, která propojují mozek s páteřní míchou.

    • Prostorová síť nervových buněk, která prochází celým mozkovým kmenem, se nazývá retikulární formace (formatio reticularis).
    • Její vzestupný (ascendentní) systém vysílá nervová vlákna do vyšších etáží mozku a podílí se mimo jiné na řízení bdělosti, která je předpokladem mnoha dalších psychických funkcí a dějů – funkčně jde o systém aktivační.
    • Sestupný (descendentní) systém pokračuje do páteřní míchy.

    Image Upload 3
  4. mesencephalon konkrétněji:)
    • jádra III. + IV. nervu (okohybné)
    • ústředí zrakových a sluchových reflexů (otáčení hlavy a těla na světelný či zvukový podnět)
  5. fce thalamu
    • tvoří dvě vejčitá tělesa, mezi kterými nacházíme III. mozkovou komoru. Talamické neurony jsou seskupeny do funkčně specializovaných talamických jader, kterých bylo popsáno několik desítek. Talamus představuje významné třídící a přepojovací centrum mozku – přepojují se zde primárně informace senzitivní, ale také autonomní i motorické. Talamus vstupní informace zpracovává, třídí a odesílá do dalších oblastí mozku. Spoje talamů míří prakticky do všech částí mozku. Velmi rychlými dráhami je talamus propojen se strukturami limbického systému. Je tak zajištěno, že vstupní informace budou rychle zhodnoceny limbickým systémem.Talamus je rovněž v úzkém spojení s prefrontální kůrou (jmenovitě s pracovní pamětí).
    • Image Upload 4

    Image Upload 5
  6. fce hypothalamu
    • leží ve střední rovině, vepředu pod oběma talamy .
    • Představuje hlavní ústředí řízení vnitřních (vegetativních – autonomních) funkcí. Hraje klíčovou roli v udržování stálosti vnitřního prostředí (homeostázy).
    • Zprostředkovává také tělesný doprovod emocí a má účast na modulaci prožívání i chování.
    • Podílí se na produkci regulačních i systémových hormonů. Nezanedbatelná role hypotalamu spočívá v zapojení do řízení biorytmů.

    přední hypoth má vztah k řízení parasymp.fcí, zadní sympatických

    Image Upload 6

    Image Upload 7
  7. V hypotalamu existují speciální neurony, jejichž schopnost neurokrinie je nesmírně významná. Nacházíme je sdružené do dvou jader - kterých?
    (nucleus supraopticus a nucleus paraventricularis).

    Image Upload 8
  8. nucleus supraopticus a nucleus paraventricularis produkují které hormony?
    Tyto neurony vytvářejí hormony peptidové povahy – konkrétně antidiuretický hormon a oxytocin.
  9. Kromě výše uvedených systémových hormonů jsou neurony hypotalamu dále zdrojem hormonů regulačních. Ty se dostávají do speciální kapilární sítě, nazývané ...
    portálního hypotalamo-hypofyzárního oběhu.

    Image Upload 9
  10. popiš základní anatomii mozečku
    • Mozeček (cerebellum) leží za mozkovým kmenem v prostoru zadní jámy lební.
    • Člení se na pravou a levou mozečkovou hemisféru – polokouli (hemispheria cerebelli) a jeden nepárový mozečkový červ (vermis cerebelli), uložený ve středu. S ostatními částmi mozku je mozeček propojen pomocí tří mohutných svazků nervových vláken, kterým říkáme horní, střední a dolní mozečkové stonky (pedunculi cerebellares craniales, medii et caudales). Zajišťují intenzivní napojení mozečku na struktury mozku a také páteřní míchy.
    • Na povrchu mozečkových hemisfér a mozečkového červa tvoří šedá hmota mozečkovou kůru. V hloubi mozečku vytváří mozečková jádra. Rozložení šedé a bílé hmoty na řezu mozečkem připomíná korunu stromu – poeticky se mu říká strom života (arbor vitae).

    Image Upload 10
  11. popiš základní anatomie telencephala
    • Nejmohutněji vyvinutou částí lidského mozku, Je tvořen dvěma mozkovými polokoulemi – hemisférami (hemisphaeria cerebri), které jsou od sebe odděleny hlubokou podélnou štěrbinou (fissura longitudinalis cerebri).
    • Brázdy a rýhy člení povrch koncového mozku na jednotlivé mozkové závity – gyry (gyri cerebri, jednotné číslo gyrus cerebri). Závity významně zvětšují celkový povrch mozku (a tedy i plochu mozkové kůry) – až dvě třetiny povrchu koncového mozku je zanořeno do zmíněných brázd a pouze třetina plochy zaujímá „zevně viditelný povrch“ mozku.

    Image Upload 11

    Image Upload 12

    • V každé mozkové hemisféře popisujeme celkem pět mozkových laloků (lobi cerebri, jednotné číslo lobus cerebri), které nazýváme dle jejich umístění.
    • 1.lalok čelní – frontální (lobus frontalis);
    • 2.lalok temenní – parietální (lobus parietalis);
    • 3.lalok týlní – okcipitální (lobus occipitalis);
    • 4.lalok spánkový – temporální (lobus temporalis);
    • 5.lalok ostrovní (lobus insularis) neboli ostrov (insula).

    Image Upload 13
  12. asymetrie hemisfér?
    • Mozkové polokoule nejsou symetrické. Rozdíly mezi nimi se projevují „zevně“ (můžeme je spatřit pouhým okem) a také „vnitřně“– morfologickou, biochemickou i funkční asymetrií (tedy zastoupením různých nervových buněk, mediátorů, synapsí, funkční specializací jednotlivých oblastí).
    • S vědomím určitého zjednodušení lze říci, že levá mozková polokoule vládne spíše logickým, analytickým, matematickým, přesným a technickým myšlením a dále produkcí a porozuměním řeči. Pravou mozkovou polokouli bychom mohli považovat spíše za citově-prožitkovou. Zpracovávají se zde zejména podněty s emočním doprovodem, fantazie, představivost, chápání perspektivy, geometrie, prostoru apod.
    • Obě polokoule spolu samozřejmě velmi úzce spolupracují a veškeré informace jsou mezi nimi rychle přenášeny početnými spoji. Zmíněná funkční specializace mozkových polokoulí vzniká postupně během vývoje mozku.
    • Není bez zajímavosti, že většinu nových informací či problémů zpracovává přednostně spíše pravá mozková polokoule a známé informace či problémy (neboli tzv. kognitivní rutiny) převážně polokoule levá. Na úrovni mozkových polokoulí tak má emoční zhodnocení „přednost“ před racionálním posouzením.
  13. BÍLÁ HMOTA koncového mozku se skládá z nervových vláken sdružených do svazků – nervových drah. Ty rozlišujeme na:
    • a)Projekční dráhy – propojují mozkovou kůru s jinými částmi mozku a míchy.
    • b)Asociační dráhy – propojují oblasti jedné mozkové polokoule (tj. pouze v pravé nebo pouze v levé hemisféře).
    • c)Komisurální dráhy – propojují navzájem pravou a levou hemisféru.

    • Symetrické oblasti pravé a levé hemisféry propojují homotopní komisurální vlákna. Asymetrické korové oblasti obou mozkových polokoulí spojují heterotopní komisurální vlákna.
    • Nejmohutnější komisurální dráhy nacházíme v corpus callosum (česky vazník či bílé těleso). Obsahuje řádově stovky milionů nervových vláken, které propojují pravou a levou hemisféru. Kromě vazníku existuje také commisura anterior cerebri (přední mozková komisura) a commisura fornicis (dříve se podle svého tvaru označovala poeticky jako Davidova lyra – Lyra Davidi).
  14. popiš činnost asociačních oblastí
    • Činnost asociačních oblastí, které se nacházejí ve všech mozkových lalocích, významně zasahuje do většiny mozkových procesů a psychických funkcí, podílí se na řízení specifických forem lidského chování, aktivity, řeči, má vliv také na emoční prožívání atd.; tyto oblasti propojují, koordinují, integrují a asociují činnost jednotlivých mozkových oblastí i mozku jako celku. Zdaleka ne všechny dílčí funkce asociačních oblastí známe.
    • Asociační oblasti tvoří rozsáhlé neuronální sítě a jsou podle složitosti a komplexnosti zpracovávaných informací děleny do tří úrovní – unimodální a heteromodální asociační korové oblasti nacházíme ve všech mozkových lalocích. Nejvyšší supramodální asociační korová oblast leží v přední části čelního laloku. Představuje hierarchicky nejvýše postavenou řídící oblast.
  15. které struktury tvoří LS? + fce
    • Limbický systém patří mezi jeden z nejsložitějších systémů mozku. Zahrnuje jak korové, tak podkorové struktury, které procházejí celým koncovým mozkem. Činnost limbického systému je neobyčejně komplexní a mnohostranná. Ovlivňuje výrazně jak tělesné, tak psychické a sociální fungování člověka. Základním posláním limbického systému je zapojení do emocí, paměti a motivace.
    • O první název se zasloužil francouzský chirurg a anatom Pierre Paul Broca v roce 1878, který strukturu pojmenoval "grand lobe limbique". I přes důkladné studium byl limbický systém dlouho ztotožňován pouze s čichovým mozkem (rhinencephalon), kterému byla chybně přisuzována zásadní důležitost především díky rozsáhlým jednoneuronovým spojům do hippokampální formace a amygdaly. Později se ale zjistilo, že spoje jsou převážně víceneuronové a čichový bulbus je tak pouze jedním z mnoha aferentů v limbickém systému.V roce 1937 prokázal Papez souvislost s emočním chováním.
    • Limbický systém lze chápat jako velmi složitý, vzájemně propojený komplex různých struktur nacházejících se na mediální ploše mozkové hemisféry po obou stranách diencephala, shora obepnutý corpus callosum.
    • korové struktury tvoří
    • - gyrus cinguli, obkružujícím shora vazník (corpus callosum),
    • - gyrus parahippocampalis, který se nachází zhruba nad oblastí hipokampu.
    • - ad - g. dentatus, bulbus olfactorius ...
    • Korová část limbického systému (z latinského limbus – okraj, lem) tak lemuje či obkružuje „jako límec“ bílé těleso

    • podkorové struktury
    • Hipokampální formace leží v hloubi spánkových laloků. Tvoří ji hipokampus (hippocampus) a k němu přilehlé oblasti. Dominantní role hipokampu spočívá v genezi paměti – mimo jiné se podílí například na převodu informací z paměti krátkodobé do dlouhodobé, upevňování obsahu pamětních stop apod. Má úlohu rovněž v prostorové orientaci. Hipokampus související s ukládáním paměťových stop dozrává až po druhém roce života.
    • Amygdalární komplex tvoří především amygdala (nucleus amygdalae), což je uskupení šedé hmoty tvaru a velikosti mandle. Leží v hloubi spánkového laloku těsně před hipokampální formací. Navzdory poměrně malé velikosti má samotná amygdala složité vnitřní členění na řadu podjader (subnuclei). K amygdale se funkčně přidávají další oblasti (proto mluvíme o amygdalárním komplexu).
    • ncll.thalami anteriores, septum

    Image Upload 14

    Image Upload 15

    Image Upload 16
  16. jak se šíří informace z amygdaly?
    Image Upload 17


    • Po velmi rychlém zpracování vstupních informací (z vnějšího i vnitřního prostředí) a jejich srovnání s minulou zkušeností, paměťovými stopami a vrozenými mechanismy zhodnotí amygdala význam prožívané události a přiřadí jí emoční náboj.
    • Vstupní informace se do amygdaly dostávají velmi rychle a přednostně. Amygdala tak zpracovává informace ještě dříve, než dorazí do mozkové kůry a mozek je může zpracovat na vědomé úrovni. Emoce (mimo oblast uvědomování) tak mají z hlediska zpracování pro mozkové neurony prvořadý význam. Je to logické a mnohdy i život zachraňující- Pokud limbický systém (respektive amygdala) vyhodnotí ve zlomku sekundy vnímanou situaci jako významnou, a zejména reálně nebo potenciálně nebezpečnou, rychle a efektivně aktivizuje celý mozek a startuje emoční a stresovou reakci, která následně ovlivní celé tělo a psychiku.
    • Díky úzkému propojení s hypotalamem má amygdala vliv na všechny tělesné funkce. Díky propojení s bazálními ganglii ovlivní řízení motoriky, směr a formu jednání. Reakce těla se přitom projeví komplexně- ovlivněním vegetativního nervového systému stoupá krevní tlak a srdeční frekvence a člověk se začne potit. Aktivací hormonálního systému dojde ke změnám vylučování hormonů – zejména k mohutnému vyplavení stresových hormonů. Mění se mj. parametry imunity. Motorický systém reaguje tak, že strneme, ztuhneme v obličeji, prcháme nebo bojujeme apod.
    • Přitom mozek zpětně informace o těchto probíhajících tělesných reakcích přijímá a vyhodnocuje. Označení, které se pro tyto zpětně vyhodnocované informace z těla směrem k mozku používá, zavedl známý A. R. Damasio kolem roku 2000 – nazval je „somatickými markery“.
    • Díky propojení amygdaly s prefrontální kůrou dochází k ovlivnění motivace i myšlení. Emoce působí na naše vědomí, myšlení, motivaci i řešení problémů nebo na postoj k cíli. Amygdala má rovněž výrazný vliv na pracovní paměť, která zjednodušeně zahrnuje vše, „čím se zabýváme právě teď“.
    • Za podstatné považujme to, že amygdala reaguje automaticky, i když si žádné potenciální nebezpečí neuvědomujeme. Určitá emoce (např. strach, úzkost) tak může přijít, aniž bychom přesně chápali, proč.
    • Amygdala neslouží jen k přiřazení emočního náboje, podílí také na emoční paměti. Nikdy nezapomínejme, že amygdalární komplex patří mezi struktury mozku, které jsou již kolem narození na velmi vysokém stupni zralosti (na rozdíl od hipokampu) a že pracuje automaticky – bez vědomého podílu. Znamená to, že i mozek nejmenších dětí je schopen vnímat a ukládat události s emočním doprovodem. I když tyto informace nebudou uloženy v paměti přístupné vědomí, budou následně ovlivňovat řadu psychických funkcí a celý život.
    • Emoce jsou komplexní psychickou funkcí, na které se kromě limbického systému a prefrontální kůry podílejí také další oblasti mozku. Dalo by se říci, že zastávají roli jakýchsi „základních dopravních značek“. V mnoha případech může být doslova sebezáchovné se jimi řídit. Například pokud uslyšíme zvuk rychle se blížícího auta, je zcela žádoucí „leknout se a rychle uskočit“ (což je emočně-behaviorální reakce), a nikoli racionálně dumat nad poměrem hmotnosti, rychlosti, trajektorie daného pohybujícího se tělesa a zvažovat pravděpodobnost, že nás smete ze silnice…
    • Emočně silné, individuálně významné situace a události se zapisují do amygdaly velmi hluboce a někdy doslova nesmazatelně. Mají tak potenciál ovlivnit a ovlivňovat celý náš život. Poměrně pesimisticky vyznívající tvrzení o „důslednosti“ amygdaly musíme zjemnit tím, že například úspěšná psychoterapie či významné mezníky života mohou zapsané reakce zmírnit a utlumit. Přestanou pak negativně zasahovat do života. Lze však předpokládat, že trvalost některých zápisů zůstane v hloubi amygdalárních spojů skutečně zachovaná.
    • Stále mějme na paměti komplexitu a vzájemné multiinterakční propojení mozkových neuronů jednotlivých oblastí mozku. Amygdala pochopitelně navzájem intenzivně spolupracuje s dalšími částmi limbického systému. Řadu informací, které se vztahují ke kontextu, dostává z mozkové kůry a také z hipokampu. Jejich spolupráce se projeví například při zvládání strachu. Uveďme příklad- Pokud nejste vášnivý milovník plazů, vyvolá u vás pravděpodobně jinou reakci had v zavřeném teráriu nebo v přírodopisném pořadu na obrazovce než ten, který se před vámi plazí ve volném prostoru v přírodě. V obou případech přispívá k výsledné reakci kromě amygdaly právě hipokampus poskytující pracovní paměti informace (v prvním případě poplachovou reakci přitlumí). Svoji roli hraje rovněž kontext minulé zkušenosti – například pokud by na vás v minulosti zaútočil had z otevřeného terária, může být i reakce na „zavřeného“ hada velmi dynamická.
    • Reakce strachu je fyziologicky zcela účelná a přináší ochranu před možným nebezpečím. Problémem se stává, když se rozšiřuje, zvyšuje a přestává nést funkční a ochrannou roli (tedy např. v případě neurotických poruch).
  17. co je to papezův okruh?
    Image Upload 18

    Papezův okruh je neuronová dráha nazvaná podle svého objevitele, Jamese Papeze. Původně se mělo za to, že jeho hlavní funkcí jsou emoce, ale tato domněnka nebyla potvrzena a poslední studie ukazují spíše na spojení s pamětí.

    Základní schéma : fornix hippocampi → corpus mamillare → ncl. anterioris thalami → gyrus cinguli → gyrus parahippocapalis → hippocampulní formace.

    Hlavní eferetní dráhy jdou do asociační kůry, do thalamu, hypothalamu a tegmenta.
  18. BG?
    • Mohutné podkorové útvary, které jsou tvořeny šedou hmotou (tedy shluky těl neuronů), ležící v bílé hmotě mozkových polokoulí
    • Bazální ganglia vytvářejí funkční celek navzájem propojených částí. Řadíme k nim zejména:
    • 1) žíhané těleso (corpus striatum) – složitý útvar skládající se z ocasatého jádra (nucleus caudatus) a putamenu (putamen),
    • 2) plášťové jádro – pallidum (globus pallidus), které je tvořeno dvěma segmenty: zevním (pallidum externum) a vnitřním (pallidum internum),
    • 3) podtalamické jádro (nucleus subthalamicus), označované také jako Luysovo těleso (corpus Luysi),
    • 4) substantia nigra (neboli „černá substance“), ležící ve středním mozku, což je soubor těl neuronů, která jsou temně zbarvena pigmentem neuromelaninem (z chemického hlediska jde o derivát dopaminu).


    • globus pallidum + putamen = ncl. lentiformis
    • Image Upload 19


    Konečně k bazálním jádrům řadíme také další struktury mozku, které s nimi tvoří funkční celky – např. nucleus accumbens (septi), bezejmenná substance (substantia innominata), bazální Meynertovo jádro (nucleus basalis Meynerti), claustrum, amygdala ...

    • Image Upload 20
    • Image Upload 21

    • Funkce bazálních ganglií byly dlouhou dobu neznámé. Dnes víme, že se prioritně týkají řízení motoriky a šířeji také výběru nejvhodnější formy jednání. V integraci s motorickými centry mozkové kůry, talamem, mozečkem, mozkovým kmenem aj. strukturami se bazální jádra podílejí na plánování i vlastní realizaci konkrétních pohybů, regulují tonus (napětí) i aktivitu a přesnost pohybů kosterních svalů, modulují činnost motorické kůry atd. Pomáhají vytvářet motorické návyky, podílejí se na realizaci naučených i vrozených, relativně automatických odpovědích na podněty.
    • S vědomím zjednodušení bychom mohli říci, že bazální ganglia vybírají z obrovské zásobárny paměti variantu pohybů, která je v daném čase a podmínkách optimální. Po zpracování kontextu, potřeb a konkrétních kroků pak vysílají signály k motorické kůře, která řídí vlastní realizaci jednání. Funkci bazálních jader bychom tak mohli přirovnat k jakési „radě moudrých“, která co nejlépe vede „panovníka“ (mozkovou kůru). Funkce bazálních jader jsou rozhodně komplexní. Je více než pravděpodobné, že bazální ganglia zasahují také do myšlení a spoluovlivňují pozornost, poznávání, emoce i chování.

    Image Upload 22


    Image Upload 23

    Image Upload 24

    Image Upload 25
  19. mozkové obaly?
    Mozkové pleny jsou tvořeny pojivovou tkání, jsou tři a leží zevně od mozku a míchy a přechází jedna v druhou.

    Image Upload 26

    • 1) Tvrdá plena – dura mater encephali.
    • - nejsilnější z mozkových obalů, tvořená je kolagenním vazivem. 
    • - 2 vrstvy: vnější + vnitřní, mezi nimi spatium epidulare.
    • - Mezi tvrdou plenou a lebečními kostmi probíhají aa. et vv. meningae. Při jejich poranění dochází ke krvácení a postupně odlučování tvrdé pleny od kosti, vytváří se tak sekundárně epidurální prostor a vzniká tzv. epidurální hematom. Je to de facto subperiostální hematom.
    • - Do dutiny lebeční vybíhají řasy – duplikatury tvrdé pleny, které oddělují jednotlivé části – kompartmenty mozku a omezují pohyb mozku uvnitř lebky.

    • 2) Mozková pavučnice – arachnoidea encephali
    • - tenká bezcévná blána uložená pod tvrdou plenou. 
    • - mezi arachnoideo a dura mater - spatium subepidurale
    • - Tvrdá plena i pavučnice obklopují mozek a nevybíhají do rýh na mozkovém povrchu.
    • - Pod pavučnicí je labyrintový prostor – spatium subarachnoidale, který je tvořen spletí jemných trámečků arachnoidální tkáně. Trámečky neboli arachnoidální trabekuly připevňují pavučnici k pod ní ležící omozečnicí,  – pia mater. 
    • - Subarachnoidální prostor je vyplněn mozkomíšním mokem a jsou zde velké krevní cévy zásobující mozek. 
    • - V horní části mozku a na spodině mozku vybíhá pavučnice v arachnoidální výchlipky (klky, villy). Klky – villy prostupují skrze dura mater se aktivně podílejí na rezorbci mozkomíšního moku ze subarachnoidálního prostoru do lymfatických cév hlavy a do splavů tvrdé pleny mozkové.

    • 3)Omozečnice – mozková měkká plena- pia mater encephali.
    • - vrstva jemné pojivové tkáně, která přesně obemyká a sleduje všechny závity a rýhy mozku.
    • - bohatě protkána jemnými krevními cévami, které v krátkém průběhu při vstupu do mozkové tkáně rovněž obaluje.
    • -V komorách se podílý na vytvoření plexus chorioideus, který produkuje mozkomíšní mok. Krvácení z těchto cév má za následek přítomnost krve v liquoru.

    Image Upload 27

    Image Upload 28

    Image Upload 29
  20. hematoencefalická bariéra
    • Hematoencefalická bariéra je označení pro bariéru, která odděluje vnitřní prostředí mozku obratlovců od cévního systému v těle a umožňuje jen omezený transport látek mezi mozkovou tkání a krví.
    • Je to možné díky tomu, že buňky cévního endotelu jsou opatřeny výrazně vyvinutými těsnými spoji, jež zamezují vzniku pórů mezi buňkami. Roli hraje do jisté míry i bazální lamina a dále také výběžky astrocytů, které se napojují na vnější stěny krevních vlásečnic a zřejmě vylučují jisté regulační signální proteiny.
    • Přes hematoencefalickou bariéru mohou volně přecházet látky rozpustné v tucích a samozřejmě i plyny (jako je kyslík a oxid uhličitý). Všechny ionty a látky rozpustné ve vodě (jako je glukóza) se však musí aktivně transportovat přes buněčné membrány za spotřeby energie. Díky tomu může být výměna látek mezi krví a mozkovým tkáňovým mokem regulována.
    • Hematoencefalická bariéra v některých oblastech mozku zcela chybí – naopak, v těchto místech se mohou vyskytovat fenestrované kapiláry (s množstvím otvorů v jejich stěnách). Patří k nim epifýza a hypofýza, které vylučují hormony přímo do krve, a některé struktury přiléhající k mozkovým komorám (tzv. cirkumventrikulární struktury, např. area postrema či subfornikální orgán)

    Image Upload 30
  21. mozkové komory?
    • Jednoduchý centrální kanálek primitivní nervové trubice se během vývoje v některých místech zúžil nebo naopak změnil v prostorné dutiny – komory.
    • 2 x postranní MK – ventriculi laterales,
    • - tvoří pár, jsou v obou hemisférách,
    • - spojeny pomocí foramen interventriculare  s
    • III. MK – ventriculus tertius
    • - ta je spojena pomocí mokovodu – aqueductus mesencephali (Sylvii) se
    • IV. MK – ventriculus quartus,
    • - která komunikuje pomocí 3 otvorů (párovým bočním foramen Luschkae a nepárového foramen Magendi) se subarachnoidální prostorem, ve kterém jsou na bazi vytvořeny basální cisterny, s páteřním kanálem a s centrálním kanálkem míchy – canalis centralis medulae spinalis.

    Image Upload 31

    Image Upload 32

    Komory jsou vystlány ependymem a vyplněny aktivním filtrátem krve – mozkomíšním mokem – liquor cerebrospinalis. Ten se tvoří v chorioidálních pleteních – plexus chorioideus. Každý z těchto plexů je tvořen klubíčkem vlásečnic, které jsou obklopeny vrstvou ependymálních buněk. Filrát prostupuje kapilárami ven, prochází přes ependymální buňky – aktivní proces, a dále cirkuluje celým komorových systémem. Odtéká do subarachnoidálního prostoru, kde se přes klky (villi, Pacchionské granulace) pavučnice vstřebává do mízního a částečně do žilního systému.



    • Postranní mozkové komory – ventriculi laterales
    • Jsou uloženy uvnitř hemisfér a rozlišujeme na nich čelní rohy – cornua frontale, středovou část – pars centralis, rohy spánkové a týlní – cornua temporale et occipitale.
    • Ve středové části a spánkových rozích je cévní tkáň – tela chorioidea, která obsahuje cévní pleteně – plexus chorioideus. Tvoří ji měkká plena – pia mater a cévní klubíčko, ve kterém se tvoří mozkomíšní mok.

    Mezikomorových otvorem – foramen intervetriculare (Monroi) komunikují postranní komory s III. mozkovou komorou.

    • Třetí mozková komora – ventriculus tertius.
    • Je sagitálně orientovaná štěrbina v oblasti středního mozku. Její laterální ohraničení tvoří mezimozkové hrboly – thalamus, spodinu podhrbolí – hypothalamus. Ve stropu je cévní pleteň – plexus chorioideus ventriculi tertii.

    V zadní části se III. komory zužuje do mokovodu – aqueductus mesencephali, canalis Sylvii, který ji vyúsťuje do IV. mozkové komory – ventriculus quartus.

    • Čtvrtá mozková komora – ventriculus quartus
    • Je nepárová dutina uložená mezi mozkových kmenem a mozečkem. Její spodinu tvoří kosočtvercová jáma – fossa rhomboidea . Ohraničena je dolní, střední a horní mozečkovou stopkou – pedunculli cerebellares inferiores, medii et superiores. Strop IV. komory – tegmen ventrikuli quartii tvoří přední dřeňová ploténka – velum medullare superius – destičká bíle hmoty rozepjatá mezi horními mozečkovými stopkami – pedunculli cerebellares superiores a dolní dřeňová ploténka- velum medullare inferius, rozepjatá mezi mozečkem a pedunculli cerebellares inferiores. Dřeňové ploténky jsou na komorové straně kryty ependymem, na zevní straně měkkou plenou – pia mater a obsahují cévní tkáň s cévní pletení – tela et plexus chorioideus ventriculi quarti. Komora je vyplněna mozkomíšním mokem, který je produkován z plexus choriroideus (hlavně v postranních komorách).

    Ve stropu IV.komory je v distální části otvor – foramen Magendi a v laterálních recesech každé strany komory jsou otvory – foramina Luschkae – kterými mok odtéká do podpavoučnicové dutiny – cavitas subarachnoidales, cisterna magna, do subarachnoidálních cisteren kolem mozkového kmene a na bazi kolem velkého mozku, dále přes velký týlní otvor do páteřního kanálu. Mimo tyto otvory se přímo vstřikuje mok do centrálního kanálku míchy – canalis centralis medullae spinalis, v distální části kosočtvercové jámy.

    Image Upload 33

    Mok se vstřebává úměrně své produkci a to převážně na spodině mozku do lymfatických cév a do kavernozního splavu – sinus cavernosus, a v případě zvýšení nitrolebního tlaku dochází ke vstřebávání, jako forma přepadového ventilu, v oblasti klků v tzv Pacchionských granulacích do konvexitárních splavů tvrdé pleny – sinus durae matrix, a to převážně horního šípového splavu – sinus sagitalis superior.

    • Mok – (liquor) mozek nadlehčuje a chrání před nárazy a otřesy a vytváří kolem mozku hydraulický plášť. Mozek vlastně v mozku plave, což snižuje jeho váhu o 97 % a chrání tak mozek před svou vlastní vahou. Dále má vlastnosti přenosového media, imunologické a vlastnosti termodynamické.
    • Během dne se z krve, do které se opět vrací, různou cestou, tvoří asi 500 ml mozkomíšního moku. V celém komorovém systému je obsaženo 40–50 ml moku. Celkový objem moku je asi 125–150 ml.
  22. popiš Cirkulaci mozkomíšního mozku
    Image Upload 34

    • Mozkomíšní mok je tvořen v chorioidálních plexech komor (postranních, III. i IV. komory).Proudění moku začíná v postranních komorách v oblasti spánkových rohů. Mok proudí směrem do čelních rohů a odtud je pohybem mozkové tkáně posunut do foramen Monroi, které se díky interferenčnímu pohybu mozku (interference dechové vlny, pulsní arteriální vlny a jejich pohybech v prostorech mozku), a zároveň díky svému tvaru, prostorové poloze a anatomickému ohraničení (ventrální část tvoří fornix cerebri, zadní pak povrch lůžka – thalamu) chová jako částečně suficientní chlopeň. Mozkomíšní mok je vstřikován do III. komory, která se jednak plněním mokem a jednak pohyby mozku roztahuje do objemu. Pak dochází k jejímu objemovému zmenšování, zejména pohybem lůžek proti sobě, a mok vystřikuje cestou Sylvického aqueduktu do IV. komory. U dětí je akvedukt téměř kruhového průřezu, u dospělých má tvar trojúhelníku se zaoblenými rohy.
    • Při výstřiku moku do IV. komory dochází k jeho navádění pomocí žlábků na její spodině a pomocí jejího prostorového tvaru do foramen Luschkae, jimi do cisteren laterálně kolem kmene, do foramen Magendi, kterým směřuje do velké cisterny, a dále do centrálního kanálku míchy, ve kterém dochází k protiproudnímu pohybu moku. Oblast vstupu do centrálního kanálku míchy se chová jako vývěva na principu Bernouliova jevu. Z hlediska liquorodynamiky je významný velký týlní otvor a cisterna magna ve spolupráci s mozečkovými tonsilami. Vytváří pulsující ventil, chlopeň usměrňující tok liquoru do páteřního kanálu a do mozkovny na spodinu mozku a v poslední části toku po konvexitách mozkových.

    Image Upload 35
  23. Autonomní nervový systém?
    • Lidské tělo je vysoce složitým vnitřním prostředím. Koordinaci funkcí všech vnitřních orgánů a systémů kromě produktů žláz s vnitřní sekrecí zajišťuje autonomní (vegetativní) systém. Zahrnuje nervy, které inervují hladkou svalovinu cév a orgánů, žlázy a srdce. Mají vliv na dýchání, trávení, činnost žláz s vnitřní sekrecí atd., tento sytém nepodléhá volní kontrole, proto se označují jako nervstvo autonomní.
    • ANS dělíme na oddíl sympatický a parasympatický. Oba oddíly mají motorické neurony zapojené do řetězců nejméně po dvou, často i celým řetězem vsunutých neuronů, v gangliích. Na rozdíl od somatomotorického systému (eferentního) je přenos signálů v ANS přerušen v gangliích.
    • Neurony, které vedou signály do ganglií se nazývají pregangliové a jsou uloženy v mozkovém kmeni, míše a v blízkosti orgánů. Neurony vycházející z ganglií se nazývají postgangliové. Z funkčního hlediska přenáší pregangliový neuron přes synapsi signál na postgangliový neuron a ten potom vyvolá svalový stah (hladké svaloviny) nebo žlázovou sekreci ve výkonných orgánech.
    • Pregangliové axony jsou tenká, jen slabě myelinizovaná vlákna – vlákna bílá (rr. communicantes albi), postgangliové axony jsou ještě tenčí, zcela nemyelinizovaná vlákna – vlákna šedá (rr. communicantes grisei).
    • → vedení impulsů v ANS pomalejší než v systému somatomotorickém.

    • Ganglia v ANS jsou ganglia motorická, která obsahují těla motorických neuronů, proto je nesmíme zaměňovat se senzitivními ganglii v zadních kořenech míšních
    • Pregangliové neurony sympatiku i parasympatiku jsou cholinergní, tj. syntetizují a axonálním prouděním transportují acetylcholin (ACh), který se váže v gangliu na cholinergní receptory nikotinového typu
    • Postgangliové sympatické neurony uvolňují noradrenalin, který se váže na adrenergní receptory α a β. Proto se sympatické nervstvo někdy označuje jako adrenergní.
    • Některá postgangliová vlákna (např. zásobující potní žlázy a krevní cévy kosterních svalů) uvolňují acerylcholin (Ach). Působení neurotransmiterů je dále posilováno uvolněním hormonů dřeně nadledvin (adrenalin, noradrenalin).
    • Postgangliové parasympatické neurony uvolňují acetalcholin, který se váže na cholinergní receptory muskarinového typu. Proto se parasympatické nervy označují také jako cholinergní.
    • Cílové zakončení postgangliových vláken neodpovídá klasické synapsi, ale v blízkosti cílových struktur se bohatě větví a jsou na nich patrné rozšířené úseky (varikozity) obsahující váčky s mediátorem. Kromě těchto klasických neuromediátorů se vyskytují i další, které produkují peptidy, aminokyseliny, NO, CO.

    Oba systémy mají funkci antagonistickou. Kromě biochemických a funkčních rozdílů, existují mezi sympatickým a parasympatickým oddílem také rozdíly anatomické.

    • Téměř všechny tkáně a orgány obsahují sympatická vlákna. Sympatikus je mnohem rozsáhlejší a difúznější než systém parasympatiku
    • Zvýšená činnost sympatiku způsobuje rychlou mobilizaci energetických zdrojů organismu (zrychlí se srdeční činnost, zvýší se tlak krevní, dojde k rozšíření koronárních tepen, sníží se činnosti trávící soustavy) – příprava organismu k obraně, útok, útěk nebo úlek („fight, flight or fright“)

    Výskyt parasympatických vláken je omezen pouze na vnitřní orgány: dýchací, trávící, močopohlavní systém, slinné žlázy a oční bulbus. Kůže, svaly, klouby a tělní stěny parasympatická vlákna neobsahují. Zvýšená činnost parasympatiku je zaměřena na dlouhodobé udržení dynamické stability organismu. Je zaměřena na vytváření a udržení energetických zásob a péči o vnitřní prostředí našeho těla – odpočinek a trávení („resting and digesting“), zpomalení srdeční činnosti, snížení tlaku krevního, zúžení koronárních tepen, zvýšení činnosti trávícího systému (organismus je udržován v klidu „odpočinku").

    Image Upload 36

    Image Upload 37

    Image Upload 38

    Image Upload 39
  24. nn. craniales
    • Image Upload 40
    • Image Upload 41


    • Označujeme je také jako nervy mozkové (nervi cerebrales), protože mají svá ústředí v mozku.
    • Některá z nich mají pouze nervová vlákna dostředivá a jsou proto čistě senzitivní, jiná pouze nervová vlákna odstředivá, jsou proto výlučně motorická, některá mají i složku visceromotorickou (parasympatickou) a senzorickou.
    • Senzitivní vlákna (somatosenzitivní, viscerosenzitivní a speciální senzitivní vlákna) končí v mozkovém kmeni v tzv. terminačních jádrech (ncl. terminationes) příslušného hlavového nervu a odpovídají kořenům zadního míšního rohu.
    • Motorická vlákna hlavových nervů vystupují z příslušných motorických jader – ncll. origines (motorius), která jsou uložena mediálně ve dvou řadách na spodině IV.mozkové komory. Motorická jádra hlavových nervů odpovídají jádrům motoneuronů předních rohů míšních. K některým motorickým jádrům jsou přidruženy i parasympatická (visceromotorická) jádra – ncll. origines dorsales příslušného hlavového nervu.

    • Hlavové nervy jsou tvořeny 12 páry nervů, které vystupují z mozkového kmene s výjimkou I. a II. hlavového nervu, které se připojují k přednímu mozku.
    • Hlavové nervy opouštějí nebo vstupují do lebky příslušnými otvory. Číslují se odshora dolů římskými číslicemi I. – XII.. Hlavové nervy slouží jen strukturám hlavy a krku s výjimkou bloudivého nervu – n. vagus (N.X.). který se táhne až k břišním orgánům.
    • Hlavové nervy se vzájemně liší skladbou svých vláken
  25. nn. spinales
    • Míšní nervy – nn. spinales spojují míchu s periferními orgány.
    • Základem je reflexní oblouk. Z receptorů, které jsou uloženy v kůži (exteroreceptory), pohybovém aparátu proprioreceptory) a v orgánech (interoreceptory, visceroreceptory) jsou vedeny signály do míchy. Tato nervová vlákna jsou přerušena vřetenovitými ztluštěními - míšními uzly – ganglii., která obsahují psedudounipolární neurony (T-buňky). Výběžky nervových buněk z těchto ganglií tvoří zadní kořeny míšní. Z funkčního hlediska to jsou nervová vlákna dostředivá – aferentní, centripetální, povahy senzitivní, která končí v jádrech v zadních kořenech míšních – radices posteriores. Výběžky motoneuronů a vegetativních neuronů vychází z předních rohů míšních, jsou odstředivé – eferentní, centrifugální, jsou povahy motorické i vegetativní a tvoří přední kořeny míšní – radix anterior. Vedou tedy nervové vzruchy z míšních jader do periferie na efektory (svaly příčně pruhované, svaly hladké a žlázy).
    • Každý míšní nerv vzniká spojením předního a zadního kořene, takže je smíšený, obsahuje nervová vlákna aferentní – senzitivní i eferentní- motorická a preganglionární vlákna vegetativní (autonomní). 
    • Míšní nervy vystupují z meziobratlových otvorů (foramina intervertebralia). Je jich 31–33 párů a dělí se na 4 větve-
    • Ramus (r.) meningeus – vrací se zpět do kanálu páteřního a obsahuje senzitivní a sympatická vlákna. Senzitivní vlákne inervují tvrdou plenu míchy – duru mater spinalis, vazy páteře, obratle a meziobratlové ploténky. Sympatická vlákna inervují páteřní cévy.
    • Rámi(rr.) communicantes – jsou to krátké spojky k sympatickým gangliím, z kterých se vrací do všech míšních nervů (C1-S5)
    • Zadní větev – ramus dorsalis – zadní větve obsahují vlákna motorická, senzitivní a sympatická pro svaly a kůži šíje, zad, křížové a hýžďové krajiny. Výjimku tvoří nervy z C1–3, L1–3 a S1–3, které mají specifickou úpravu.
    • Přední větev – ramus ventralis – jsou zpravidla silnější než větve zadní. Je pro ně typické, že si navzájem vyměňují vlákna a tvoří pleteně v oblasti krční, pažní, bederní a křížové. Z těchto potom vycházejí jednotlivé periferní nervy.

    U nervů hrudních je zachováno segmentové uspořádání, tzv. mezižeberní nervy – nn. intercostales posteriores.

    Image Upload 42

    • Image Upload 43
    • Image Upload 44
Author
iren
ID
354435
Card Set
04 anatomie NS (stručně:)
Description
šerý
Updated