01 nervové buňky

• v řádu trilionů (10¹², tj. 1 000 000 000 000 buněk).
• Bartell, 2016: 85mild neuronů
• Dospělý lidský mozek obsahuje přibližně 85 × 10⁹ neuronů navzájem propojených více než 10¹⁴ spoji (synapsemi), což je číslo tisíckrát větší než množství hvězd v naší galaxii a zároveň největší počet synapsí, který byl zjištěn u mozku jakéhokoli (dosud zkoumaného) živočicha. Předpokládá se, že právě množství synapsí a komplexita propojení neuronů podmiňuje úroveň nervové soustavy a její funkce.

• Kolik je gliových buněk v CNS?
• - není až tak snadné odpovědět. Důvodem je nejen přítomnost čtyř základních typů gliových buněk, ale i rozmanitost metod, které různí autoři použili pro určení jejich absolutního počtu v nervové tkáni. Zajímavým údajem však nejsou absolutní počty jednotlivých druhů gliových buněk, ale poměr mezi nimi a neurony. Všeobecně se považuje za prokázané, že u potkanů a myší je tento poměr 0,4 a u člověka 1,6. Nejvyšší je však u plejtváka malého – až 7,5.

1:10, liší se ale v různých oblastech mozku

• 1. histologicky - počítám neurony na řezu, např. kolik jich je na cm2
• 2. DNA analýzy mozkové tkáně, kvantifikuji DNA
• 3. homogenizace mozku, oddělím od sebe buňky a počítám je pod mikroskopem

• - porovnávání inteligence mezi různými druhy
• - vzhledem ke stárnutí, např. Alzheimer ad. nižší počet

• původní odhad - po třicítce to jde do hajzlu, kolem šedesátky už máme jen polovinu neuronů (Brody, 1955!!!)
• x Bartell ad - počty neuronů s věkem se nemění anebo se zmenšuje jen částečně, spíš korelace s nějakým onemocněním

příjem, vedení, přenos a zpracování informací.

hlavním a naprosto klíčovým zdrojem energie pro nervové buňky je glukóza. Vysoké jsou rovněž nároky na přísun kyslíku.

přes 1,5 km, přičemž jeho průměr by byl jen něco málo přes 10 mm!

• - vysoký stupeň morfologie a funkční asymetrie
• = tělo (soma, perikaryon) a systém výběžků (dendritů a axonů)
• 
• 

U jednotlivých neuronů má tělo různorodý tvar: kulatý, oválný, vřetenitý, pyramidový apod. Rozmanitá je také jeho velikost.

Dendrity (z řeckého slova dendron – strom) představují zpravidla početné stromečkovitě se větvící výběžky neuronálního těla. Struktura, tvar a rozsah dendritického stromu je pro mnohé neurony typický – možná obdobně, jako je pro určité druhy stromů větvení jejich korun. Dendrity mohou být hladké. Pro zvětšení jejich plochy se na nich běžně vyskytují drobné výčnělky – dendritické trny. Informace v podobě sérií elektrických potenciálů vedou dendrity vždy směrem k buněčnému tělu (dostředivě).

Axon (z řeckého axōn – osa) neboli neurit je výběžek neuronu odstupující z axonového hrbolku na těle neuronu. Jeho počáteční úsek se nazývá iniciální segment. Na rozdíl od dendritů vede axon elektrické impulzy vždy odstředivě – směrem od těla neuronu. Axony dosahují různé délky (řádově od zlomků milimetru po více než metr). Větví se většinou až v terminální (koncové) části. Konečné větvení se nazývá telodendrie. Kromě elektrických potenciálů probíhá v axonu rovněž velmi intenzivní transport řady látek.

Obaly nervového vlákna se nazývají myelinové pochvy. Myelinová pochva netvoří souvislý obal axonu, ale je přerušována volnými prostory mezi dvěma gliovými buňkami. Tyto štěrbinovité prostory jsou široké zhruba 1 µm a nazývají se Ranvierovy zářezy.

• k buňce
• 10.000

• Anterográdní transport látek je realizován směrem z těla nervové buňky do periferie výběžků. Týká se především bílkovin, neurotransmiterů a receptorů.
• Retrográdní transport (opačným směrem) je určen pro odpadní a degradační produkty metabolismu, toxiny apod.

• Z hlediska jeho rychlosti rozeznáváme
• a)Rychlý transport probíhající nejčastěji rychlostí kolem 400 mm/den (s intervalem 40–700 mm/den).
• b)Pomalý transport postupující rychlostí do 10 mm/den, často i méně než 1 mm/den.

šedých nervových vláknech.

bílá neboli myelinizovaná nervová vlákna.

iniciálního segmentu a terminálního větvení.

• a)V centrálním nervovém systému (tedy v mozku a míše) vzniká myelinová pochva tak, že výběžky oligodendroglie obtáčí jednotlivé axony. Jediná oligodendroglie svými výběžky obaluje řadu axonů.
• b)V periferním nervovém systému (tedy v mozkových a míšních nervech) jsou myelinové pochvy tvořeny Schwannovými buňkami. Jedna Schwannova buňka přitom 10–150 vrstvami obtáčí vždy jen jeden axon.

Kontakt membrán gliové buňky a axonu je velmi intimní. Jde o těsné spojení, které zabraňuje prostupu řady látek (včetně iontů) a zvyšuje tak účinnost elektrické i chemické izolace. Zároveň významně zvyšuje rychlost vedení akčních potenciálů.

axoplazma

• ■Neuron multipolární (z latinského multus – mnohý, hojný, početný a polus – pól, okraj) má větší množství kratších dendritů a jediný dlouhý axon.
• ■Neuron bipolární (z latinského bis – dvakrát a polus – pól, okraj) je typický např. pro smyslové orgány. Z protilehlých stran těla nervové buňky vystupuje jeden relativně dlouhý dendrit a jeden axon.
• ■Neuron pseudounipolární (z řeckého psēudes – nepravý, falešný, latinských slov ūnus – jeden, jediný a polus – pól, okraj) je zvláštním typem neuronu, jehož dlouhý dendrit a axon se přikládají těsně k sobě, nebo spolu dokonce splývají. V mikroskopickém obraze pak vidíme jediný výběžek, který vystupuje z těla neuronu.
• ■Neuron unipolární je zvláštní variantou, která nemá dendrity, ale jen axon. Podle délky axonu rozlišujeme dva typy neuronů
• a)Neurony Golgiho typu I mají dlouhý axon, který se větví po delším nevětveném průběhu až na konci.
• b)Neurony Golgiho typu II se vyznačují krátkým axonem, který se větví již v blízkosti těla neuronu.

• ■Aferentní (dostředivé) neurony vedou informace z periferie do centra (tedy do mozku a/nebo míchy). Patří sem neurony senzitivní a viscerosenzitivní část neuronů autonomních
• ■Eferentní (odstředivé) neurony vedou naopak informace z centra do periferie. Patří sem neurony motorické a visceromotorické i sekreční neurony autonomní
• ■Interneurony mají propojovací, integrační, asociační a regulační funkce. Nacházíme je zejména v mozku, hřbetní míše a nervových uzlinách. Specifické neurony mozkové kůry, které se mohutně aktivují pouze za určitých okolností, se nazývají zrcadlové neurony.

• = Specializované buňky ve smyslových orgánech – jsou schopné zachytit různé formy podnětů (teplo nebo chlad, světlo, chemické látky, mechanické podněty jako tlak nebo vibrace apod.) a převést je do elektrické řeči neuronů – tedy do série akčních potenciálů. Tomuto procesu říkáme transdukce.
• Informace zachycené smyslovými orgány je třeba přenést k dalšímu zpracování. Úkolem senzitivních neuronů je tedy také transmise neboli přenos informace v podobě elektrických potenciálů do míchy a mozku.
• Třetím dějem, který musíme zmínit a který se přenosu senzitivních informací týká, je modulace. Zahrnuje celý soubor dějů, při kterých dochází ke změně funkce receptorových buněk i transmisních neuronů. Modulace může například zvýšit nebo naopak snížit citlivost a reaktivitu v dané smyslové kvalitě.

neurony mozkové kůry, které se aktivují, pokud člověk pozoruje jiného člověka vykonávajícího nějakou činnost. (oblasti mozku aktivované při pozorování aktivity druhého člověka se překrývají s oblastmi, které jsou aktivní, pokud danou činnost vykonává sám člověk!)

• 1.V CNS nacházíme čtyři typy gliálních buněk. Jsou to astrocyty, oligodendroglie, mikroglie, ependymové buňky a radiální glie.
• 2.V PNS se setkáváme se dvěma typy glií, Schwannovými a satelitními buňkami.

• Představují více než polovinu objemu nervové tkáně a několikanásobně převyšují také počet neuronů (v některých částech nervového systému až padesátkrát). Jejich množství i zastoupení je proměnlivé a v jednotlivých částech nervového systému se liší. ^{Prekurzory podpůrných buněk se mohou intenzivně množit. Mnohé glie (např. oligodendroglie či astrocyty – viz dále) schopnost dělení ztrácejí.}
• Rozeznáváme několik typů glií, přičemž každý má určitou specifickou funkci. Ve svém celku podpůrné buňky zajišťují funkce nutritivní (výživné), stavební, ochranné i informační.
• - vytvářejí obaly nervových vláken, izolují jednotlivé synapse a ovlivňují jejich počet a funkčnost.
• - Mohou vychytávat nepotřebné neuromediátory a produkovat látky, které modulují činnost neuronů.
• - Ovlivňují koncentraci iontů a tím působí na excitabilitu neuronální membrány a na přenos vzruchů nervovými buňkami.
• ^{Podíl podpůrných buněk se pravděpodobně uplatňuje na nesynaptickém přenosu informací v mozku.}
• - Podpůrné buňky dále vykonávají imunitní dohled, odstraňují odpadní produkty nervové tkáně i poškozené neurony. Po odumření neuronů nahrazují zničenou oblast gliální jizvou.
• - Jsou také zapojeny do udržování homeostázy v nervové tkáni.
• - Podílejí se i na lokální regulaci průtoku krve v nervové tkáni.

Z výše uvedeného přehledu gliálních funkcí je zřejmé, že pro činnost nervových buněk jsou doslova nepostradatelné.

• - hvězdicovitého tvaru. P
• - patří k nejpočetnějším gliím
• - neuronům zprostředkovávají výživu. Prostřednictvím svých dlouhých výběžků jsou napojeny na krevní kapiláry a zajišťují přenos látek z krve k neuronům a zpět.
• a)Fibrilární astrocyty nacházíme především v bílé hmotě mozku. 
• b)Protoplazmatické astrocyty leží v šedé hmotě mozkové. 

Neurony jsou s astrocyty v těsném kontaktu a komunikují spolu. Pokud například u neuronu vznikne potřeba doplnit energetické zdroje, začne „hladový“ neuron produkovat a směrem k astrocytu uvolňovat určité látky (např. glutamát). Astrocyt na tento chemický signál zareaguje tak, že začne odebírat větší množství glukózy z krevních kapilár a zahájí glykogenolýzu (rozklad zásobního cukru – glykogenu). Takto získanou glukózu následně předá neuronu a „nasytí ho“ (neboli zajistí doplnění jeho energetických potřeb).

• - Astrocyty se spolupodílejí se na tvorbě hematoencefalické bariéry, která je jakýmsi rozhraním oddělujícím krev a mozkovou tkáň. Účel této bariéry je především ochranný – chrání mozek před volným průnikem potenciálně nebo reálně škodlivých a toxických látek.
• Tenká vrstva tvořená astrocyty, která odděluje neurony od cév, se nazývá membrana limitans gliae perivascularis.
• Na povrchu mozku tvoří astrocyty tenkou hraniční povrchovou vrstvu (membrana limitans gliae superficialis), která odděluje vnější vrstvu mozkové tkáně od vnitřní části naléhající měkké pleny mozkové.
• ^{Kromě astrocytů, které tvoří významnou část hematoencefalické bariéry, se na její stavbě podílí stěna kapilár a tenká bazální membrána. Je podstatné si uvědomit, že v průběhu života se propustnost hematoencefalické bariéry mění. Dětský mozek je na působení škodlivých látek citlivější než mozek dospělý.}

• - astrocyty zakončeny pedikly - ty tvoří HE bariéru; korona rozvolňuje mezery mezi bunkami a cholesterol a dalěí svinstvo pak muze proniknout k nervov tkáni
• - umí vychytavát glutamát (jejich vysoké hladiny jsou pro neurony toxické)
• - degradují dopamin, noradrenalin, adrenalin, serotonin

• vytvářejí kolem nervových vláken neuronů mozku a míchy myelinové pochvy, které jednotlivá vlákna izolují a zrychlují v nich vedení vzruchů. Oligodendroglie vysílá oploštělé výběžky, kterými obtáčí nervová vlákna. Jedna oligodendroglie přitom vytváří myelinové pochvy pro větší počet nervových vláken najednou (může jich být i přes třicet).
• 

• - podíl na vývoji mozk.kůry, přenosu signálu, jejich nedostatek typicky u pacientů se schizofr.
• - vyvíjejí se z pluripotentních kmenových buněk, podílí se na myelinizaci, podíl na saltatorním vedení → pokud tedy oli chybí je axonální vodivost narušena, zpožduje se axonální tok; bez myelinizace je tok info nejen pomalejší ale také E náročnější
• - vhodná proliferace a diferenciace oligodendrocytů, řízeno neuroregulinem, v různé fázi na sobě mají různé receptory - reagují na různé stimuly

mezi cytoplazm.membránami též schw.buňky dochází k tvorbě iontových kanálů, které mohou přenášet i větší molekuly než ionty - bunka je schopna propojit jednotlivé vrstvy tedy napříč mezi sebou

• 

• vytvářejí obaly nervových vláken míšních a hlavových nervů. V periferním nervovém systému tedy zastávají podobnou roli jako oligodendroglie v mozku a míše. Jedna Schwannova buňka však vždy obtáčí pouze jediné nervové vlákno a tvoří tak myelinovou pochvu pouze jednomu axonu.
• Pokud dojde k přerušení axonu, mohou se stát Schwannovy buňky vodicí strukturou, do které z těla nervové buňky proroste regenerující nervové vlákno. Za určitých podmínek jsou Schwannovy buňky schopny rovněž fagocytózy.
• 

(Hortegovy glie) jsou malé a pohyblivé buňky, které nacházíme v mozku a míše. Jsou odlišného původu než neurony a ostatní glie a do mozku vstupují až v průběhu nitroděložního života. Přispívají k ochraně mozkové tkáně – podílejí se například na „úklidu“ a likvidaci odumřelých, poškozených či rozpadlých neuronů. Jsou totiž schopné fagocytózy.

• - buňky cylindrického tvaru.
• - Na povrchu mají drobné, pohyblivé vláskovité výběžky (řasinky). Vystýlají dutiny mozkového komorového systému. ^{Spolu s krevními kapilárami jsou významnou součástí choroideálního plexu (plexus choroideus), který je místem vzniku mozkomíšního moku (v I. a II. mozkové komoře). Pohyblivé řasinky na povrchu ependymových buněk napomáhají proudění moku v komorovém systému mozku.} 

• - obrovský význam zejména v nitroděložním vývoji mozku. Vytvářejí jakési „opěrné lešení či preformované vodící dráhy“, po kterých se pohybují migrující mozkové neurony.
• U dospělého člověka nacházíme radiální glie např. v mozečku (zde jim říkáme Bergmanovy glie) nebo v sítnici (Müllerovy buňky).
• Podrobnosti interakce radiálních glií a příslušných neuronů a mechanismů neuronální migrace nejsou do všech detailů známy.

(amficyty) leží v nervových gangliích. Plní zde především stavební, výživné a metabolické funkce.

• RS
• = závada přenosu elektrických potenciálů
• autoimunitní onemocnění. V místě poškození obalů nervových vláken vznikají charakteristická demyelinizační ložiska (plaky).

• 
•