01 co je to filozofie

  1. DEFINICE FILOZOFIE
    a) běžné pojetí x speciální disciplína
    b) vymezení: věda/umění/teologie
    Filosofie nebo filozofie, řecky φιλοσοφία, z φιλειν (filein, mít rád, toužit po něčem) a σοφια (sofía, moudrost, zdatnost) je soustavné, racionální a kritické zkoumání skutečnosti, světa a člověka, případně i toho, co je přesahuje (metafyzika). Hledání pravdivého poznání, smyslu a dobrého života prostředky reflexe, racionální argumentace a diskuse, která vyžaduje určité pojmy. Není to tedy jen akademická disciplína, ale také způsob života, který začíná údivem nebo zklamáním nad tradičními výklady věcí (Platón) a snaží se s tajemstvím světa a existence nějak vyrovnat.

    Od věd, které kdysi z filosofie vzešly, se filosofie liší jednak širší, vlastně neomezenou oblastí témat, jednak volnější metodou.
  2. vyjmenuj své oblébené citáty spjaté s fcí či počátky filosofie
    „Údiv je postoj člověka, který moudrost skutečně miluje, a není jiný počátek filosofie než tento.“ Platón

    „Filosofie je péče (starost) o duši.“ Cicero

    „Žít a nefilosofovat je jako mít zavřené oči a nikdy se ani nepokusit je otevřít.“ René Descartes

    „Zachytit hranice rozumu – jen to je pravá filosofie.“ Friedrich Nietzsche[
  3. Immanuel Kant vymezil úlohu filosofie třemi otázkami:
    „Co mohu vědět? Co mám činit? V co mohu doufat?“,[7] které lze shrnout do jediné: „Co je člověk?“
  4. V čem spatřoval Rosseau příčinu nerovnosti mezi lidmi?
    „Ve chvíli, kdy jeden člověk potřeboval pomoci druhého, kdy zpozoroval, že je užitečné, aby jeden měl zásoby pro dva, však rovnost zmizela. Zavedlo se vlastnictví, práce se stala nezbytnou a hluboké lesy se měnily v líbezná pole, která bylo třeba zavlažovat lidským potem a na nichž brzo pozorujeme klíčit otroctví i bídu vzrůstající úměrně s úrodou.“ (Rousseau, O původu nerovnosti mezi lidmi, 1754)
  5. Jak definoval filozofie B. Russel?
    Filosofie – jak alespoň já rozumím tomu slovu – je něco zprostředkujícího mezi teologií a vědou. Podobně jako teologie pozůstává totiž filosofie ze spekulací o věcech, jejichž jasné a určité poznání dosud není možné; avšak podobně jako věda odvolává se filosofie k lidskému rozumu spíše než k autoritě tradice nebo zjevení. Veškeré jasné a určité vědění – to tvrdím – náleží vědě; veškerá dogmata jakožto něco, co se vymyká jasnému a určitému vědění, náleží teologii. Ale mezi teologií a vědou existuje Země nikoho, vystavená útokům z obou stran; touto Zemí nikoho je filosofie.“ (B. Russell, Dějiny západní filosofie, 1945)
  6. jaký je podle platóna vztah mezi filosofií a politikou?
    „Nestanou-li se, děl jsem, v obcích filosofové králi nebo neoddají-li se nynější takzvaní králové a panovníci upřímně a náležitě filosofii a nespadne-li toto obojí v jedno, politická moc a filosofie, a těm četným duchům, kteří se nyní různě ubírají za jedním nebo druhým cílem, násilím v tom nebude zabráněno, není pro obce, milý Glaukóne, konce běd a myslím, že ani ne pro lidské pokolení...“ (Platón, Ústava)
  7. Jaká jsou specifika filozofie jako vědy podle aristotela?
    Jest druh vědy, jež zkoumá jsoucno jako jsoucno a to, co mu o sobě náleží. Tato věda není totožná se žádnou takzvanou vědou zvláštní. Neboť žádná jiná věda nepojednává obecně o jsoucnu jako jsoucnu, nýbrž každá si z něho vybere určitou část a zkoumá určení, jež jí náležejí, jako například vědy matematické. Ježto však hledáme počátky a nejvyšší příčiny, jest zjevno, že musí jako počátky náležeti určité přirozenosti o sobě. Jestliže tedy badatelé, kteří hledali prvky toho, co jest, hledali ty počátky, musí také ty prvky náležeti jsoucnu nikoli mimochodem, nýbrž pokud jest jsoucnem, Proto je také naším úkolem, abychom zkoumali první příčiny jsoucna jako jsoucna.“ (Aristotelés, Metafyzika)
  8. Jak zněla osvícenská definice filozofie od Dumarsais?
    Není dnes nic snadnějšího než získat označení filozof. Podivínský život v ústraní, několik projevů moudrosti a trocha četby stačí k tomu, abychom za filozofy označili osoby, které se tímto titulem pyšní, i když si jej nezaslouží. /…/ Ostatní lidé se nechají unášet svými pocity a jednají bez předchozí úvahy. Tito lidé kráčejí v temnotách, zatímco filozof i ve svých vášních jedná až po úvaze. I filozof kráčí nocí, před sebou ovšem nese pochodeň. /…/
  9. Jaká je možná obrana proti fanatismu dle Voltaira?
    „Proti této nakažlivé nemoci /Fanatismu/ není jiného léku než filozofického ducha, jenž, pozvolna rozšiřován, zjemňuje chování lidí a předchází záchvatům nemoci; neboť jakmile se tato choroba začne šířit, je třeba utéci a počkat, až se vzduch vyčistí.“ (Voltaire, Fanatismus, Filozofický slovník, 1764)
  10. Jaký je postoj R. Carnapa k metafyzice?
    • V oblasti metafyziky (včetně veškeré filosofie hodnot a normativní vědy) vede logická analýza k negativnímu výsledku, že domnělé věty této oblasti jsou zcela beze smyslu. Tím se dosahuje radikálního překonání metafyziky, které z dřívějších antimetafyzických stanovisek ještě nebylo možné. Nacházejí se sice příbuzné myšlenky již v mnoha dřívějších úvahách, např. v úvahách nominalistické povahy; ale rozhodující realizace je možná teprve až dnes, když se logika, díky vývoji, kterého se jí v posledních desetiletích dostalo, stala nástrojem dostatečné ostrosti.
    • /…/ Říkáme-li, že věty metafyziky jsou zcela beze smyslu, vůbec nic nevypovídají, tak bude i toho, který s pochopením souhlasí s našimi výsledky, přece jenom trápit pocit odcizení: mělo skutečně tak mnoho mužů nejrůznějších epoch a národů, mezi nimi vynikající myslitelé, vynaložit tolik námahy, ba skutečnou vroucnost pro metafyziku, kdyby nespočívala v ničem jiném než v pouhém řazení slov, jež je beze smyslu? A bylo by pochopitelné, že tyto práce až do dnešních dnů měly tak silný účinek na čtenáře a posluchače, kdyby neobsahovaly ani omyly, ale vůbec nic? Tyto rozpaky jsou do jisté míry oprávněné, neboť metafyzika skutečně něco obsahuje; jenom to není žádný teoretický obsah. (Pseudo)-věty metafyziky neslouží k výkladu faktů, ani existujících (pak by byly pravdivými větami), ani neexistujících (pak by to byly alespoň nepravdivé věty); slouží k vyjádření životního pocitu. /…/
    • (R. Carnap, Překonání metafyziky logickou analýzou jazyka, 1931)
  11. Jaký je postoj H. Putnama k metafyzice?
    • Beru za hotovou věc, že úkolem filosofie v jistém smyslu je metafyziku překonat a v jiném smyslu je jejím úkolem v metafyzické diskuzi pokračovat. V každém filozofovi je část, která křičí „Tenhle podnik nikam nevede, je neplodný a hloupý – musíme říci ,Dost!´“, a část, která křičí „Tento podnik je prostě uvažováním na nejobecnější a nejabstraktnější úrovni, skončit s ním by bylo zločinem proti rozumu.“ Samozřejmě, že filosofické problémy jsou neřešitelné; ale jak jednou poznamenal Stanley Cavell, „existují lepší a horší způsoby, jak o nich uvažovat.
    • (H. Putnam, Co po metafyzice? Polemika s R. Rortym, 1987)
  12. Co znamenal obrat k jazyku?
    • změnu v myšlení některých skupin filosofů našeho století; změnu, která je vedena poznáním, že pro řešení filosofických otázek je zcela zásadní analyzování jazyka, ve kterém jsou tyto otázky kladeny a ve kterém se na ně má odpovídat. Tento obrat úzce souvisí s tou větví filosofického myšlení, které se dnes říká analytická filosofie 
    • Nevíte si rady třeba s otázkou Co je to Bůh? Zkuste namísto ní otázku Jaký je význam slova 'Bůh'?, která je v podstatě toutéž otázkou, ale může vás, skrze zkoumání toho, jak lidé slovo 'Bůh' užívají, tak jako Rudolfa Carnapa (1931; 1934), dovést k poznání, že toto slovo většinou spíše než jako označení něčeho konkrétního funguje jako jakýsi druh citoslovce a že tedy není rozumné předpokládat, že skutečně něco znamená

    Průkopníkům analytické filosofie (viz zvláště Russell, 1914, 1918/19 a 1924, Wittgenstein, 1922, a Carnap, 1928) je do velké míry společný ten názor na povahu vztahu jazyka a světa, pro který se vžil Russellův termín logický atomismus. Tento názor je možné vidět jako systematické rozpracování přirozené představy, že lidské poznání je jakýmsi pojímáním věcí do lidské mysli a že slova jsou jakýmisi nálepkami, které jsou 'připevňovány' na věci
  13. videňský kroužek?
    • Vídeňský kroužek (německy Wiener Kreis) byla skupina logiků, filosofů a teoretiků vědy, kteří se v letech 1922 až 1936 scházeli ve Vídni pod vedením Moritze Schlicka. Pravidelnými návštěvníky byli Rudolf Carnap
    • návštěvníky byli Rudolf Carnap, Otto Neurath, Herbert Feigl, Philipp Frank, Friedrich Waismann a Hans Hahn. Příležitostně docházeli i Alfred Tarski, Willard Van Orman Quine...
    • Filosofické východisko kroužku tvořil logický positivismus (resp. logický empirismus), to jest pokus o vědeckou filosofii ve smyslu „třetího stadia“ Augusta Comta. Původním záměrem bylo vybudovat axiomaticky založenou filosofii analytických soudů, jež by se zbavila závislosti na empirii a všechny empirické otázky přenechala speciálním vědám. Vídeňský kroužek dále ovlivnili Ludwig Wittgenstein (s nímž se někteří členové pravidelně scházeli), Bertrand Russell, Gottlob Frege, George Edward Moore, David Hilbert, Henri Poincaré, Albert Einstein a Karl Popper. Popper, který se schůzek kroužku nikdy nezúčastnil, rozvinul svůj kritický racionalismus v navázání a v opozici k logickému empirismu Vídeňského kroužku.

    logický pozitivismus: klade si za úkol řešit vztah filosofie a vědy v otázce relevance výpovědi o světě; Novopozitivisté postupně přecházejí k analýze jazyka vědy. Znamená to přechod od objektového jazyka k metajazyku. Cílem se stává analýza a preskripce metod vědecké práce.
  14. rozveď logický atomismus
    • Průkopníkům analytické filosofie (viz zvláště Russell, 1914, 1918/19 a 1924, Wittgenstein, 1922, a Carnap, 1928) je do velké míry společný ten názor na povahu vztahu jazyka a světa, pro který se vžil Russellův termín logický atomismus. Tento názor je možné vidět jako systematické rozpracování přirozené představy, že lidské poznání je jakýmsi pojímáním věcí do lidské mysli a že slova jsou jakýmisi nálepkami, které jsou 'připevňovány' na věci
    • analytické myšlení se dobírá podstaty celků prostřednictvím jejich rozkládání na části, a myšlenka logického atomismu je tak de facto myšlenkou dobírání se podstaty světa jeho rozkládáním na základní složky

    Základními stavebními kameny světa jsou jednotliviny či individua (věci v širokém slova smyslu) plus vlastnosti a vztahy (vlastnosti i vztahy můžeme také nahlížet jako pojmy). Všechny možné instance vlastností a vztahů, tedy všechny možné kombinace vlastnost plus individuum, či vztah plus příslušný počet individuí, vytvářejí prostor jakýchsi potenciálních atomických faktů, či proto-faktů. Některé z těchto proto-faktů jsou (aktuálními) fakty; (aktuální) svět je pak dán souhrnem všech (aktuálních) atomických faktů. (Jiné soubory proto-faktů pak mohou být brány jako charakterizující jiné 'možné světy'.) Základním stavebním kamenům světa odpovídají základní stavební kameny jazyka (slova); atomickým proto-faktům odpovídají atomické (tj. jednoduché) výroky; atomickým faktům odpovídají ty atomické výroky, které jsou pravdivé. Složené jazykové výroky pak vznikají jako logické kombinace výroků jednoduchých; můžeme říkat, že zobrazují složené fakty, které jsou konstituovány z faktů atomických. Elementy světa a jazyka si tedy můžeme představit jako odpovídající si - v ideálním případě - způsobem zobrazeným na Obrázku

    Image Upload 1


    V ideálním případě tedy jednoduché větě, skládající se z podmětu a přísudku, odpovídá fakt, který je kombinací předmětu (označovaného jejím podmětem) a vlastnosti (označované jejím přísudkem; tak jak je to naznačeno na Obrázku 2). Tato věta je pak pravdivá, právě když je příslušný předmět skutečně (tj. v aktuálním světě) s příslušnou vlastností tímto způsobem zkombinován. 

    Image Upload 2
  15. Jaké jsou dva hlavní myšlenkové proudy ve filozofii 20.st?
    analytická a kontinentální
  16. o čem je kontinentální filozofie?
    • označení pro směr evropského (zejména fenomenologického) myšlení, který se vyprofiloval vůči analytickému myšlení (které ovšem vzniklo také v Evropě).
    • Husserlovo, Heidegerovo filozofování vedlo právě k rozvoji „kontinentálního“ myšlení.
    • Roztržka vzešla z různé interpretace Kantovy filozofie, jak se vyvinula u Heideggera v opozici ke Cassirerovu postoji. K tomu  dále přispěl kritický Carnapův přístup k fundamentální ontologii
  17. o čem je analytická filosofie?
    • Analytická filosofie je jeden z hlavních proudů současné filosofie. Vznikl na počátku 20. století, během nějž se stal v anglicky mluvících zemích natolik dominantním, že se někdy mluví o tzv. anglosaské filosofii (v protikladu ke kontinentální filosofii). Hlavními iniciátory byli Gottlob Frege, Bertrand Russell a George Edward Moore, významnými představiteli pak Rudolf Carnap, Ludwig Wittgenstein, Willard Van Orman Quine, Gilbert Ryle a další.
    • Analytická filosofie není jednolitou filosofickou naukou či doktrínou; označuje spíše metodu zkoumání. Obecně lze pro analytickou filosofii vymezit přibližně tyto charakteristiky-
    • 1) klíčové postavení zkušenostního poznání a přírodních věd v poznání světa (empirismus, v extrému až scientismus)
    • 2) důraz na formální logiku, včetně moderních forem přesahujících možnosti klasické sylogistiky
    • 3) precizní zkoumání přirozeného jazyka (Linguistic turn) v souladu s přesvědčením, že jazyk určuje rámec poznání

    Jednotlivé proudy kladou různý důraz na jednotlivé body, ve výsledku však trojice empirie, logika a jazyk představují pro analytickou filosofii nepřekročitelné mantinely poznání. Z výše uvedeného vyplývá zdrženlivost k metafyzice a ontologii, případně jejich úplné odmítnutí, protože porušují princip úspornosti (viz Occamova břitva).

    Za jejího iniciátora je považován Gottlob Frege, avšak jako první začíná označení „analytická filosofie“ používat až George Edward Moore. Pamflet pod názvem Obrat ve filosofii napsal pak Moritz Schlick (zakladatel Vídeňského kroužku).

    • Analytickou filosofii můžeme orientačně dělit do těchto 5 etap:
    • Filosofie matematiky (Gottlob Frege)
    • Novorealismus (G. E. Moore, Bertrand Russell)
    • Novopozitivismus (Vídeňský kroužek, raný Wittgenstein)
    • Filosofie obyčejného jazyka (centrum v Oxfordu, pozdní Wittgenstein, inferencialismus)
    • Postanalytická filosofie (Quine, H. Putnam, Richard Rorty apod.)
  18. jaké jsou hlavní rozdíly mezi analytickou a kontinentální filozofií?
    • Analytická filozofie
    • - Pečlivě vymezené pojmy a vystavěná argumentace, přesné odkazy na použitou literaturu.
    • - Inspirace vědou ⇒Přesnost a srozumitelnost.
    • - Systematický přístup.
    • např. John Searle, Logický status fikčního diskurzu, 1975

    • Kontinentální filozofie
    • - Podobnost s literárními texty s množstvím metafor a jiných obrazných vyjádření.
    • - Inspirace literaturou.
    • - Sepjetí s životem, lidskou zkušeností, „péče o sebe“.
    • např. (Martin Heidegger, Básnicky bydlí člověk, 1954
  19. Sokalova aféra?
    • Takzvaná Sokalova aféra začala žertem, který si Alan Sokal, profesor fyziky na New York University, udělal svým parodickým pseudofilozofickým článkem z redakce a čtenářů časopisu Social Text se zaměřením na kulturální studia.
    • V roce 1996 uveřejnil Sokal v jarním/letním čísle tohoto časopisu, vydávaného v Duke University Press (na Duke University) ve státě Severní Karolína v USA, rozsáhlý článek s názvem Transgressing the Boundaries- Towards a Transformative Hermeneutics of Quantum Gravity (Překračování hranic- k transformativní hermeneutice kvantové gravitace).
    • Byl to experiment, který měl ukázat, jestli prestižní časopis uveřejní článek „vydatně opepřený nesmysly, pokud (a) působí seriózně a (b) je v souladu s ideologickými předsudky redakce.“ Zhruba ve stejném čase Sokal v článku A Physicist Experiment with Cultural Studies publikovaném v časopise Lingua Franca (květen/duben) svůj podvod odhalil.
Author
iren
ID
354066
Card Set
01 co je to filozofie
Description
FILOSOFIE
Updated