-
tzv. ontologický důkaz
teze, jež je závěrem tohoto úsudku, je podpořena premisami; pokud je daný úsudek svou formou logicky v pořádku (v daném případě je), tak ten, kdo uzná předpoklady (premisy) toho úsudku, tj. přijímá je jako pravdivé, tak je veden k tomu uznat i jeho závěr (= přenos pravdivosti z premis na závěr)
-
(jazykově formulovaný) úsudek je skupina vět následujícího tvaru...
 - při lineárním zápisu je závěr oddělen pomocí symbolu ∴
-
úsudek U je platný právě tehdy, když...
- jeho závěr Z vyplývá z jeho premis P1, P2,... Pn
- tato definice předpokládá definici vyplývání - z ní plyne, že úsudek přenáší pravdivost z premis na závěr (tj. jsou li pravdivé premisy, tak je závěr nutně také pravdivý)
-
jaké přívlastky lze přisoudit pojmu "úsudek"? Které ne? (platnost x pravdivost)
-
Jak zní "předběžná" definice vyplývání?
Věta Z vyplývá z vět P1, P2, ... Pn právě tehdy, když platí, že za všech okolností, kdy jsou pravdivé věty P1, P2, ... Pn, je pravdivá rovněž věta Z.
-
popiš charakter logiky
- - vztah vyplývání je nezávislý na aktuálním stavu světa (empirii), tj. příslušné poznatky logiky jsou apriorní (neempirické), podobné jako v matematice
- - chápeme-l i logiku jako svého druhu aplikovanou matematiku, tak tu je určitý vztah k empirii, totiž ke konkrétním úsudkům, neboť význam jejich vět se odvíjí i od aktuálního stavu jazyka
- - normativnost logiky - díky popisu platnosti úsudky logika nevyhnutelně vytyčuje standardy a stává se tak do jisté míry normativní
- - moderní logika je formální logika (,,symbolic logic"): paralelně existují různé logické systémy, různé logiky (např. výroková l., predikátová l., modální výroková l., ...), jež se liší svou strukturou i účelem
- - při studiu úsudků je abstrahováno od všeho, co je nepodstatné - idealizace, model
- mimologické výrazy jsou nahrazovány symboly, proměnnými
- zvýrazněna je tak logická forma výrazu a tedy úsudku
- úsudek je platný, pokud je logicky správný svou formou
- - formalizace vět a úsudků je řízena snahou o přesnost (zvolený logický systém je pak expresívní) a na druhou stranu o jednoduchost (vlastnosti různých logických systémů)
-
definuj pojem výrok
- výrok je věta (vzácně: sémantický obsah věty), která je pravdivá, nebo nepravdivá (má smysl ptát se, zda je pravdivá či ne)
- u výroku lze tedy položit otázku: Je pravda, že...?
- výroky NEJSOU věty rozkazovací, přací, tázací a někdy i oznamovací (např. "ahoj")
- namísto "p" můžeme říkat "Je pravda, že p" či "Platí p", příp. "Tvrdím p"
-
výroky dělíme na:
- jednoduché - atomické, elementární
- složené - molekulární
-
k čemu slouží výrokové proměnné a výrokové spojky?
- výrokové proměnné reprezentují jednoduché výroky (p,q...)
- výrokové spojky (kterým v přirozeném jazyce odpovídají gramatické spojky) jsou prostředkem pro složení jednoduchých výroků do složeného výroku
-
co je princip bivalence/dvouhodnotovosti? Kterým zákonem je princip vyjádřen?
- každý výrok je pravdivý, nebo nepravdivý
- - princip je vyjádřen zákonem vyloučeného třetího (p ∨ ¬p)
- - existuje možnost reformulace, kdy je připuštěna absence pravdivostní hodnoty - neklasická logika
-
co je princip kompozicionality?
Pravdivostní hodnota výroku je jednoznačně určena (tj. je funkcionálně odvislá od) pravdivostními hodnotami jeho složek, tj. pravdivostními hodnotami dilčích výroků a sémantikou spojek, jež tyto dilčí výroky spojují
formulovali jej Frege a Church
-
porovnej výhody a nevýhody VL
-
|
|