03 minerály

• biopolymery: sacharidy, proteiny, lipidy, nukleové kyseliny
• voda 60%
• biogenní prvky:
• 1)makrobiogenní: C,H,O,N,P, Ca
• (> 1hmotnostní %)
• 2)oligobiogenní: kovové: Na, K, Mg + nekovové: S, Cl
• (0.05-1%)
• 3)stopové: Cu, Zn, Mn, Co, I
• (< 0.05%); vč.těch, které jsou pro organismus nežádoucí (např. Hg, Pb - teratogenní úč.)

Z 92 přirozených chem prvků z PTP je biogenních asi 25 (mareček, 2000)

• lidské tělo asi 60% (x vysušená semena: 5-15%)
• ve vodě se rozpouštějí iontové a polární sloučeniny, kt.jsou ve formě roztoků transportovány na potřebná místa organismu
• ve vodném prostř. probíhají veškeré životní pochody, tedy i přeměny látek a energií
• látky rozpouštěné ve vodě jsou též příčinou osomotické chování roztoků (souvislost s propustností biol.membrán)

V lidském těle uhlík představuje 18,5 % hmotnosti

• V kostní hmotě je  vápník jednak ve formě (1) rychle směnitelné zásoby a jednak ve formě (2) stabilní zásoby, jejíž uvolnění závisí na resorpci kosti
• Vápník se v těle uplatňuje při:
• svalové kontrakci
• vedení nervového vzruchu,
• snižuje propustnost membrán a kapilárních stěn.
• Také se uplatňuje při  hemokoagulaci, kde aktivuje koagulační faktory.
• Konečně tvoří podstatnou část minerální složky kostní tkáně a podílí se tak na tvrdosti a pevnosti kostí.

Při nedostatku vápníku v extracelulární tekutině (v plazmě) dochází k excitaci svalových a nervových buněk, což vede ke křečím (hypokalcemická tetanie), které mohou být až smrtelné (zástava dýchání)

iontů

• Podílí se asi 2% na tělesné hmotnosti,
• 99% veškerého vápníku přítomného v lidském těle je obsaženo v kostech a zubech, zbývající 1%,se nachází v krvi a měkkých tkáních

• 800 – 1000 mg denně, u kojících žen ještě asi o 500 mg více.
• Ještě v dnešní době mají někteři lidé za to, že zdroj vápníku v lidské potravě představuje mléko a mléčné výrobky, ale mnoho novějších studií toto tvrzení označilo za uměle udržovaný mýtus, protože vápník v kravském mléce obsažený má velice špatnou vstřebatelnost

• Fosfor (P) je důležitá minerální součást kostní tkáně. V krevní plazmě je v organických sloučeninách a ve formě fosforečnanů, hydrogenfosforečnanů a dihydrogenfosforečnanů.
• V těle člověka je cca 0,5-0,8 kg fosforu, z čehož je až 90% v kostní tkáni.

• Fosfor plní v těle řadu důležitých funkcí v základních a životně nepostradatelných organických sloučeninách, jakými jsou nukleové kyseliny, fosfolipidy, koenzymy, ATP.
• Fosfor je nutný k esterifikaci cukrů, aby mohl probíhat jejich metabolismus, anorganické fosforečnany působí v séru a zejména v moči jako pufr.
• Metabolismus fosforu je úzce spjat s metabolismem vápníku. V malých dávkách podporuje mineralizaci a růst kostí, předávkování vyvolává lineární zahuštění kostní struktury až po obraz „letokruhů“.

• PARATHORMON:
• 1) zvyšuje propust osteocytů
• 2) zvyšuje vstřebávní vit D ve střevě
• 3) zvyšuje reabsorbci Ca v ledvinách (tím že zvyšuje hladinu kalcitriolu)

• KACITONIN:
• 1) snižuje činnost osteoklasů

• KALCITRIOL
• vzniká přeměnou vit D
• 1) zvýšuje reabsorbci Ca v ledvinách
• 2) zvyšuje absorbci Ca ve střevě
• 3) zvyšuje počet osteoklastů

• ESTROGENY
• 1) podporují činnost osteoblastů
• 2) stimulují tvorbu kalcitoninu

• buď z potravy či v kůži z UV záření

V těhotenství se zvyšuje až na dvojnásobek množství kalcitriolu a zvyšuje se i hladina kalcitoninu. Hladina PTH naopak klesá, mírně se zvyšuje hladina PLP (ale jeho fce nejasná) ⇒ zvýšené nároky na příjem Ca, lze pokrýt ze stravy, kost je relativně chráněna

V době laktace dochází k výraznému zvýšení resorpce kosti a současně snížení vylučování vápníku ledvinami. Dochází k dočasné demineralizaci kostí, která pravděpodobně není regulována PTH ani vitamínem D, ale může být regulována PTHrP v situaci snížených hladin estrogenů

zvýšené nároky na vápník (u plodu) jsou v průběhu těhotenství naplněny prostřednictvím zvýšené resorpce ve střevě, zatímco v období laktace je hlavním mechanismem zajišťujícím zvýšené nároky vápníku pro mléko naopak resorpce kostí, doplněná šetřením s vápníkem v ledvině

280 - 400 mg (může být až 1000 mg)

10 000 násobkem

• 1000mg
• cereálie, kapusta, mandle, kondenzované kravské mléko, sýr, fíky, pomerančový džus

1.2-2 : 1

hliník

• 700mg
• kukuřičná mouka, kondenzované mléko, pšeničná mouka, ovesné vločky, hnědá rýže, mléko

Nachází se převážně v extracelulárních tekutinách (70 %) a pouze malá část je vázána v buňkách, rozdíl mezi obsahem sodíku a draslíku v buňkách a extracelulární tekutině je podmíněn aktivním transportem draslíku do buňky a sodíku z buňky. Asi 30 – 40 % sodíku je uloženo v kostech, ale sodík odtud není lehce mobilizovatelný. Potřebu sodíku zvyšují ztráty chloridu sodného potem při vysokých teplotách a fyzické práci.

• Nedostatek sodíku způsobuje snížení příjmu potravy a vede k retardaci růstu a poruchám plodnosti. Výrazný deficit sodíku vede k poklesu osmotického tlaku a zmenšení objemu tělních tekutin. Objevují se křeče, svalový třes, průjmy, snížení výkonnosti a také produkce mléka kojících žen. Může dojít i ke kolapsu a úmrtí. Je nutné ale poznamenat, že nedostatek Na je jen obtížně dosažitelný. Naše strava spíše obsahuje nadbytek soli. Uvádí se, že průměrně člověk přijímá až sedminásobek denní potřeby. Při chronických onemocněních ledvin může dojít k úniku Na vlivem špatné zpětné resorbce. Také při dlouhodobém pobytu při vysokých teplotách nebo intenzivní fyzické námaze může dojít k podstatným ztrátám Na potem.
• Nadměrný příjem sodíku vyvolává poškození ledvin a jater, otoky a anemie. Zvýšený příjem soli (NaCl) vede rovněž k hypertenzi. Negativně samozřejmě působí vysoká konzumace tradičně přesolovaných potravin, jako jsou uzeniny a sýry. Toxická dávka chloridu sodného je přibližně 2 - 3 g na kg hmotnosti člověka. Projevuje se žíznivostí, nechutenstvím, častým močením, průjmem, zvýšením tělesné teploty a nervovými poruchami. Nadbytek v příjmu soli způsobuje zvyšování krevního tlaku a poškozování cév. Není-li současně zabezpečen odpovídající příjem draslíku, dochází k porušení acidobazické rovnováhy, což se může v konečném důsledku projevit nervozitou a podrážděností.

4

• 1500mg
• stolní sůl, mořská sůl, vaječné bílky

Nachází se převážně v buňkách, v extracelulární tekutině je obsažen pouze v malém množství. Asi 75 % draslíku je uloženo ve svalech, dále pak v játrech a dalších tkáních. Draslík patří do skupiny alkalických kovů. V těle se vyskytuje jako kladně nabitý ion, který se nachází převážně uvnitř buněk lidského organismu (na rozdíl od sodíku, který je převážně vně). Je to nejrozšířenější minerál v našem těle. Společně se sodíkem vytvářejí elektrochemický gradient na stěně buněk, který je nutný k životu buňky. Podílí se na vedení vzruchu, dráždivosti svalů, metabolismu cukrů , správné činnosti srdce, udržení osmotického tlaku v těle, metabolismu kyslíku v mozku. Draslík udržuje napětí svalů, snižuje krevní tlak, je přirozeným diuretikem (látkou zvyšující objem moči), odstraňuje únavu, pomáhá snášet vysoké klimatické teploty, prospívá nervovým buňkám, snižuje riziko mrtvice, působí příznivě na kosti a brání vzniku ledvinových kamenů.

2-2,6 : 1 ve prospěch K. Ve starším věku by měl být mírně vyšší, přibližně 3 : 1. Lidé užívající diuretika by měli mít přívod K zvýšen.

Při normální výživě se u člověka deficit prakticky nevyskytuje. Jeho nedostatek může vzniknout po nadměrném pocení a průjmech a při nízkých příjmech bílkovin. Rovněž se může projevit u postoperačních stavů, pokud byly dlouhodobě podávány infuze bez draslíku. Při nedostatku draslíku dochází k snížení příjmu potravy, zpomalení růstu, zhrubnutí vlasů a ojediněle i ke smrti. Dalšími příznaky nedostatku draslíku je svalová slabost, poruchy srdeční činnosti, útlum CNS a poškození ledvin. Zvýšené vylučování draslíku způsobují také některá léčiva, káva a alkohol.

Pokud není poškozena funkce ledvin , není možné vyvolat předávkování draslíkem. Pouze při selhání ledvin, při pokročilé dehydrataci nebo po intenzivním šoku může dojít ke zvýšení K v séru. Zvýšená hladina se může objevit u lidí převážně konzumujících rostlinné potraviny s vysokým obsahem draslíku a nízkým obsahem sodíku. Nadměrné množství draslíku působí diureticky, projevuje se útlumem srdeční činnosti a poruchami vegetativního nervstva. Doprovodnými projevy může být zmatenost, slabost, strnulost, brnění končetin a ochablost dýchacích svalů.

• 2000
• Brambory, banány, rajčatový protlak, rajčata, pomerančová šťáva, zelená řepa, ovesné vločky, fazole, hrášek, kešu, pistácie

• Nachází se v kostech a zubech (60– 70 %), svalech (25 %) a pouze 1 % je obsaženo v extracelulární tekutině.
• Hořčík je nezbytný pro tvorbu kostí, funguje při ní jako synergista vápníku a antagonista fosforu.
• Hořčík je nezbytným prvkem pro činnost hypofýzy, která spouští hlavní obranné mechanismy, které mají důsledkům stresu čelit.

tenkého střeva, méně ze žaludku , tlustého a slepého střeva.

• glukózou
• Ca
• Ca

25

Denní potřeba je značně závislá na složení stravy, neboť vysoký příjem vápníku, bílkovin a vitamínu D zvyšuje i nároky na příjem hořčíku. Alkohol podporuje vylučování Mg z těla ven a proto u lidí, konzumující i malá množství alkoholu je uváděna denní potřeba až  (400-)700 mg. Podobně působí i dlouhodobé psychické zatížení.

pohanková mouka, ovesné vločky, špenát, mandle, tmavá čokoláda

2 : 1 ve prospěch Ca.

Potrava je na Mg relativně chudá a předpokládá se, že v důsledku našich stravovacích zvyklostí přijímáme 60 % DDD. Tento negativní jev je navíc umocněn zvyšující se oblibou v konzumaci alkoholických nápojů a dlouhodobě působícím psychickým zatížením. Příznaky nedostatku hořčíku jsou podmíněny poklesem jeho hladiny v krvi, jejíž příčinou může být snížený přísun hořčíku z potravy. Nedostatek vyvolává poruchy nervové činnosti projevující se zvýšenou dráždivostí až křečemi. Prvními příznaky nedostatku Mg bývají většinou křeče v lýtku při ranním vstávání. Postupně se může objevit nepravidelnost srdeční činnosti a úzkostné stavy. Druhou závažnou příčinou, vyvolávající nedostatek Mg, je stres.

Dlouhodobý nadbytek hořčíku způsobuje ospalost, pokles příjmu potravy, omezuje stravitelnost a využitelnost vápníku. Otravy hořčíkem se u člověka prakticky nevyskytují. Zvýšený příjem Mg tělo vyloučí okamžitě ven a navíc dochází k výraznému zvýšení střevní peristaltiky a k vyvolání průjmů.

Síra je obsažena ve většině bílkovin a některých peptidech, je důležitá pro syntézu několika specificky působících látek a detoxikaci některých kovů a aromatických organických látek. Účastní se tvorby podpůrných tkání, chrupavek a kostí. Z hlediska výživy člověka má význam především organicky vázaná síra. Vstřebatelnost anorganicky vázané nebo elementární síry je v organismu prakticky nulová.

Nedostatek síry se prakticky nevyskytuje, její příjem je většinou dostatečně zajištěn prostřednictvím bílkovin ve stravě. Jedním z příznaků eventuálního nedostatku metioninu v potravě je narušená struktura vlasů a jejich zvýšená lámavost a nechutenství.

Následky nadměrného příjmu síry nebývají u člověka pozorovány. Nadbytek síranů má negativní vliv na sliznice zažívacího traktu , svojí reakcí s vápníkem v primární moči tvoří nerozpustný síran vápenatý a tím vytváří předpoklady pro vznik ledvinových kamenů. Příjem nadměrného množství síranů může být způsoben neúměrnou a většinou neodůvodněnou konzumací potravinový doplňků. Vysoký příjem síranů působí projímavě.

• Téměř 2/ 3 železa jsou v těle vázány v hemoglobinu.
• Menší množství železa se nachází v myoglobinu, bílkovině, která pomáhá zásobovat kyslíkem svaly, a v enzymech účastnících se biochemických reakcí v buňkách . Okolo 15% železa je v těle skladováno pro případnou potřebu a využití v obdobích nedostatečného příjmu tohoto minerálu v potravě.

Primární úlohou železa v organizmu je přenos kyslíku, prostřednictvím hemoglobinu a uložení kyslíku pro potřebu svalového stahu, prostřednictvím myoglobinu.

• Průměrná ztráta za den u dospělého muže činí asi 1 mg,
• Průměrná ztráta krve během menstruace je asi 35 až 70 ml, což odpovídá 16 až 32 mg Fe. Při intenzivním průběhu menstruace se ztráta Fe úměrně zvyšuje. V době kojení mohou být ztráty z těla matky zvýšeny o další 1 mg za den, z důvodu přenášení Fe do mateřského mléka. U rostoucích dětí a dorostu je nutné uvažovat se zvýšeným ukládáním v období intenzivního růstu o dalších 0,8 až 1 mg za den.

• Nedostatek železa se často objevuje u žen v plodném období, v těhotenství a období kojení, kdy je jeho potřeba výrazně zvýšena.
• Typickým projevem nedostatku železa je anémie (chudokrevnost) s příznaky jako je např. bledost, zvýšená únava, slabost, potíže s udržením tělesné teploty, snížená funkce imunitního systému s následnou zvýšenou náklonností k infekcím, záněty jazyka a ústních koutků, lámavost nehtů atd. Malý deficit železa vede k nedostatečné funkci enzymů dýchacího řetězce a snižuje výkonnost organizmu. Větší deficit vede k poruchám erytropoezy, projevujícím se snížením počtu červených krvinek a nižším obsahem hemoglobinu v erytrocytech (hypochromní mikrocytární anemií). Toto onemocnění bývá v praxi pozorováno pouze u novorozenců matek s deficitní výživou a kuřaček. Anemie se projevuje apatií, nápadnou bledostí, zpomalením růstu a změnami v krevním obrazu.

Nadměrný příjem železa je poměrně vzácný. Tento stav se může projevit u lidí s nadměrnou schopností vstřebávat Fe přes střevní stěnu. Tato anomálie může být dědičná, vyskytuje se však zřídka. U těchto lidí se může nahromadit v těle až 50 g Fe - hemosideróza, může doprovázet bronzové zabarvení kůže a zřejmě vlivem toxického působení nevázaného železa ve tkáních se mohou objevit příznaky poškození jater s příznaky cirhózy, diabetu a fibrózy slinivky.

• Nedostatek železa v těle je považován za nejčastěji se vyskytující poruchu správného příjmu minerálů (objevuje se u více než 30 % světové populace). Dostupnost železa závisí na jeho vstřebávání , které je ovlivňováno řadou faktorů jako je např.
• - zásoba železa v organismu (při vysokém obsahu v těle je jeho absorpce snížena)
• - chemická struktura (hem nebo nehemové železo)
• - přítomnost dalších látek v potravě
• ^{vliv především na vstřebávání nehemového železa, které je zvýšeno např. při současné přítomnosti bílkovin z masa či vitaminu C a B 6 a sníženo např. přítomností vápníku, taninů z čaje, bílkovin sóji a některých dalších látek obsažených ve stravě).}
• - Vstřebávání železa může být negativně ovlivněno i současným podáváním některých léčiv (látky snižující překyselení žaludku, tetracyklinová antibiotika a další).

• 8mg
• cereálie, krůtí maso, vlašské ořechy, tmavá čokoláda

Významnou funkcí mědi je podíl na vstřebávání železa a jeho mobilizaci z tělesných rezerv. Je složkou řady enzymů, stimuluje glykogenezi a lipogenezi, je nutná pro tvorbu pigmentů a keratinu. Někteří autoři udávají zvýšenou retenci dusíku a zvýšení stravitelnosti bílkovin a tuků.

Projevy nedostatku mědi ve výživě člověka ve vyspělých zemích se vyskytují pouze vzácně. Příznaky případného deficitu mědi je anemie, zpomalení růstu, pokles příjmu potravy, úporné páchnoucí průjmy, dystrofické změny nervové tkáně a poruchy osifikace. Nedostatek mědi vyvolává i poruchy reprodukce. Jedním z výrazných příznaků deficitu mědi je tzv. achromotrichie (depigmentace vlasů a chlupů).

Dlouhodobý nadbytek způsobuje zvýšené ukládání mědi do jater a vyvine se cirhóza. Nahromadění mědi v ledvinách poškozuje tubuly a vede to mimo jiné ke zvýšenému vylučování aminokyselin a peptidů, případně i glukózy. Jednorázový vysoký příjem mědi, řádově v gramech, je toxický a způsobuje otravy s klasickými průvodními příznaky. Objevují se pocity nevolnosti, nutkání ke zvracení, pocení, třes a pocity úzkosti.

• 1mg
• slunečnicová semínka, ústřice, humr, kešu oříšky, tmavá čokoláda

Mangan je minerál, který je zároveň pro tělo nezbytný i potenciálně toxický. V organismu hraje významnou roli v řadě fyziologických pochodů, kterých se účastní buď jako součást enzymů (např. v antioxidačních dějích) nebo jejich aktivátor (např. enzymů podílejících se na metabolismu cukrů, aminokyselin a cholesterolu). Podporuje normální vývoj chrupavky a kostí (je přidáván do přípravků upravujících bolesti kloubů) a proces hojení.

Nedostatek manganu vede k nedostatečné funkci enzymů obsahujících mangan. Důsledkem je zpomalení růstu, abnormality kostí, zvýšené ukládání tuků, dystrofie varlat a vaječníků. Nedostatek manganu brání účinnému zabudovávání vápníku do kostí. Při výraznějším, déle trvajícím nedostatku, může být tento proces tak silně narušen, že ani zvýšený přívod Ca v potravě nezajistí odpovídající zlepšení při léčbě osteoporózy. Další příznaky jsou poruchy nervového systému, narušení odbourávání cukrů a tuků.

Nadměrný příjem manganu se v praxi nevyskytuje, s výjimkou oblastí zamořených průmyslovými exhaláty. Dlouhodobý nadbytek způsobuje poruchy v metabolismu vápníku a hořčíku, což se může projevit patologickými změnami kostí a zubů, ale i zvracením, průjmy a pneumonií.

• 2mg
• ovesné vločky, celozrnná pšeničná mouka, ovesné vločky, hnědá rýže, tmavá čokoláda

• nezbytný pro správnou funkci několika stovek enzymů. Je součástí oční duhovky a je zapojen do fotochemických procesů vidění. Ovlivňuje metabolizmus bílkovin, sacharidů, některých hormonů a regulaci imunitního systému, je součástí molekuly inzulínu. Zinek má nezanedbatelný vliv na reprodukci, zejména činnost varlat a vaječníků. Ovlivňuje také motilitu spermií a jejich schopnost penetrace do vajíčka.
• Zinek příznivě působí na hojení ran a zvyšuje účinnost některých hormonů. ^{Obohacení potravy laktátem Zn vede v individuálních případech k překvapivým výsledkům při léčení některých kožních, zejména ekzémových onemocnění. Zde je třeba zdůraznit, že je nutné spolupůsobení dalšího mikroelementu a tím je trojmocný chrom.}

Nedostatek zinku snižuje syntézu bílkovin a vyvolává zpomalení růstu. Projevuje se šeroslepostí, poruchami imunity, záněty kůže, špatným hojením ran a narušenou osteogenezí. Nedostatek zinku vede při graviditě ke zpomalení vývoje plodu a zvýšenému výskytu kongenitálních malformací, dochází k deformacím rourovitých kostí, kostí lebky a obratlů.

Nadměrný příjem zinku je poměrně vzácný, vyskytuje se především předávkováním přípravky s vysokým obsahem zinku. Otrava je vyvolána především antagonistickým vztahem zinku k železu a mědi, snižuje stravitelnost fosforu, způsobuje anemie a poruchy trávení.

• 10mg
• ořechy, ústřice, cereálie, hovězí maso, fazole

50mg

iodu

Nedostatek kobaltu vede k poklesu příjmu potravy, hubnutí. Nespecifickým příznakem deficitu kobaltu je makrocytární anemie, na rozdíl od deficitu železa, při kterém vzniká anemie mikrocytární. Specifickým onemocněním vyvolaným nedostatkem kobaltu je akobaltóza (acobaltosis) projevuje především apatii a hubnutím. Nedostatek kobaltu vede ke snížení stravitelnosti železa a vzniku anemie.

Vysoký příjem kobaltu vyvolává zpomalení růstu, poškození kostí a narušení plodnosti.

vápník, hořčík a železo.

Jód se používá k odstranění projevů souvisejících s nedostatečnou tvorbou hormonů štítné žlázy, k nimž patří nesnášenlivost chladu, zvýšení hmotnosti, zvětšení jazyka, zácpa, zhoršená funkce srdce, lámavé vlasy a nehty, problémy s koordinací, zpomalené reflexy, potíže s vyslovováním, netečnost, deprese, zhoršená paměť. Jód ve štítné žláze slouží k jodaci tyreoglobulinu a syntéze thyroidálních hormonů. Hormony štítné žlázy jsou nezbytné pro činnost nervové, reprodukční a dalších tkání. Spektrum jejich účinků je velmi široké, mají kalorigenní účinek, zvyšují v tělních buňkách rychlost oxidace a produkci tepla. Ovlivňují růst a vývoj, účastní se regulace metabolizmu lipidů, proteinů a sacharidů.

• Projevuje se hypofunkcí štítné žlázy, sníženou syntézou a sekrecí thyroidálních hormonů a zvětšením štítné žlázy - endemickou strumou. Hypofunkce štítné žlázy se projevuje snížením metabolizmu sacharidů, tuků a bílkovin a produkce tepla. ^{Nedostatečný příjem jódu v graviditě může vést k abortům, k mentálnímu poškození plodu, případně k rození slabých dětí (Asie ) s příznaky hypotyreózy a strumou}. U dospělých lidí dochází k poruchám reprodukce, snížení výkonnosti a mentálním poruchám, pomalý puls, nižší systolický tlak. Osoby postižené hypotyreózou bývají obézní, mají zvýšenou hladinu cholesterolu, ale uvolňování mastných kyselin z tukové tkáně se snižuje. Hypofunkce štítné žlázy může vzniknout i při dostatečném příjmu jódu, působením strumigenních látek narušujících metabolizmus jódu a syntézu thyroidálních hormonů .
• K poruchám může dojít při konzumu vysokých dávek strumigenních potravin, např. kapusty a luštěnin, obsahujících thiokyanáty. Obdobně mohou působit i strumigeny obsažené v pitné vodě, jednomocné anionty (dusičnany, dusitany, jodičnany, chloristany a pod.) a huminové kyseliny . Strumigenní účinky byly popsány i u některých antibiotik, sulfonamidů, pesticidů, polychlorovaných bifenylů a ftalátových esterů.
• Projevy nedostatku jódu mohou být zvýrazněny deficitem selenu, zinku, hořčíku a dalších prvků.
• Jodid draselný se používá rovněž jako antidotum proti radioaktivním zplodinám v případě jejich nebezpečí výskytu.

Nadměrná produkce hormonů štítné žlázy způsobuje onemocnění hyperthyreozu. I při tomto onemocnění se objevuje struma, nemusí však k tomuto otoku dojít. Objevují se stavy únavy, nervozita, úbytek na váze, zvýšená teplota s nadměrným pocením a zrychlení srdeční činnosti.

• 150 µg
• jodizovaná sůl, mořské řasy, treska

V lidském těle je složkou některých enzymů, které se podílejí na rozkladu aminokyseliny cysteinu a na odbourávání některých složek nukleových kyselin. Stravitelnost molybdenu je poměrně vysoká. Neexistuje pro něj bariérový mechanizmus, proto hrozí poměrně velké riziko předávkování. Obsah molybdenu v potravě záleží na jeho výskytu v půdě. Nejvíce molybdenu je v luštěninách a v obilninách, méně pak v ovoci, zelenině a živ. produktech

Nedostatek molybdenu se v praxi neobjevuje. Deficit vede k potlačení funkce enzymů obsahujících molybden, zpomalení růstu, snížení plodnosti a zvýšení hladiny mědi v játrech. V důsledku nižšího ukládání fluóru v kostech může docházet k častějším zlomeninám.

Nadměrný příjem molybdenu je častější než karence, vede k zvýšené aktivitě xantinoxidázy, zvýšení hladiny kyseliny močové a dně. Nadbytek molybdenu brzdí resorpci mědi a tvorbu ceruloplazminu, což může vést k anemii. Specifickým onemocněním z nadbytku molybdenu je molybdenóza, která se především projevuje průjmem, hubnutím, krvácivostí, a může dojít i k úmrtí. Preventivně lze k odvrácení otravy molybdenem použít vysoké dávky mědi, nebo methioninu.

• 45 µg
• Luštěniny, obilné výrobky, hrášek, ořechy a semena

Selen se podílí na funkci celé řady enzymů, nejvýznamnějším z nich je glutathionperoxidáza, která má důležitou roli v ochraně tkání před oxidativním poškozením buněk. Selen se účastní především „zhášení“ volných radikálů a přeměny neúčinného hormonu štítné žlázy thyroxinu na účinnou formu trijódtyronin. Působí příznivě na revmatickou artritidu, udržuje pružnost tkání, předchází vzniku lupů, zlepšuje činnost imunitního systému. Diskutuje se o jeho příznivém působení u srdečních chorob, rakoviny i u HIV pozitivních pacientů. Nejlepšího účinku selenu je dosaženo v kombinaci s vitamíny C a E.

Nedostatek selenu vede k poškozování svalových buněk, nervového systému, jater a reprodukčních orgánů. Vede k snížení výkonnosti, poruchám reprodukce, výskytu hemorhagického syndromu a myokarditid.

Ve vyšších dávkách je selen vysoce toxický a karcinogenní, Otravy se projevují těžkými poruchami CNS, paralýzami, poruchami příjmu potravin a vypadáváním vlasů. Selen může nahrazovat síru ve všech molekulách, především aminokyselin methioninu a cysteinu, dochází k jeho kumulaci v organizmu a chronickým otravám.

• 55 µg
• Para ořechy, ropušnice, tuňák, hovězí maso, sardinky, losos, žloutek

V přírodě se vyskytuje v různých sloučeninách. Biologicky významný je trojmocný chróm, šestimocný je hlavně produktem průmyslové výroby. Zatímco u šestimocného chrómu byla prokázána spojitost s karcinogenezí, trojmocný chróm je naprosto netoxický. Trojmocný chróm se vyskytuje především jako oxid chromitý. Chróm hraje významnou roli v metabolizmu sacharidů (glukózy) a lipidů. Jako součást faktoru tolerance glukózy umožňuje správnou funkci inzulínu a udržení normální glykémie. Trojmocný chróm zesiluje účinek inzulínu při vstřebávání a využití glukózy.

Důsledkem jeho deficitu je snížení schopnosti normálně metabolizovat sacharidy, snížení periferní citlivosti vůči inzulínu, celková únava, vyšší krevní tlak, vyšší hladina cholesterolu a cukru v krvi, zhoršení metabolizmu bílkovin, nervové poruchy a může se projevit i snížení plodnosti u mužů.

Akutní otravy trojmocným chrómem nelze v praxi dosáhnout, smrtelná dávka je přibližně 500 mg/ kg hmotnosti (asi stonásobek vůči šestimocnému chrómu). Chronická otrava se projevuje zvracením, průjmem a poškozením ledvin. Z celkového množství chrómu, přijatého běžnou potravou se v zažívacím ústrojí dokáže vstřebat jen asi 3 %. S přibývajícím věkem se schopnost vstřebávat Cr přijatý potravou ještě snižuje.

• 35 µg
• Brokolice, krůtí maso, hroznová šťáva

Fluor je prvek nezbytný pro tvorbu kostí a zvláště pro tvorbu zubů, kde tvoří součást zubní skloviny. Naváže-li se F na anorganickou složku zubů, vzniká sloučenina s výrazně zvýšenou tvrdostí.

Nedostatek fluoru se projevuje především sníženou kvalitou kostí a nedostatečnou pevností zubní skloviny a zvýšenou kazivostí zubů.

Nadměrný přísun fluoru je nebezpečný, protože působí degeneraci kostí a zubů, která se projevuje měknutím kostí, křečemi v nohou a zvýšenou nervozitou. V přítomnosti fluoru přestává pracovat enzym, odpovědný za ukládání vápníku a fosforu do kostí a zubů. Negativně ovlivňuje i některé další enzymy, uplatňující se v reakcích, které probíhají v mozku.

• 4mg
• kohoutková pitná voda (tam kde fluoridace provádí nebo jsou přítomny fluoridy ze studniční vody)

• Co
• Zi

Denní potřeba činí kolem 20 μg. Dobrým zdrojem niklu jsou např. luštěniny a zelené části rostlin.

obsažen v kostech. Vyskytuje se hlavně ve formě křemičitanů, což jsou chemicky velice stabilní a málo reaktivní sloučeniny. Je proto velice udivující používání křemičitanů nebo oxidu křemičitého v různých doplňcích výživy. Takovýto křemík je v těle neupotřebitelný, poněvadž tyto sloučeniny nejsou rozpustné ve vodě a ani pod vlivem kyseliny chlorovodíkové nejsou převáděny na rozpustnou formu. V některých rostlinách, zejména v kopřivách, je obsažena kyseliny křemičitá, a tato forma křemíku je pro organismus podstatně využitelnější.

Vanad je stopový prvek, jehož biochemická funkce u člověka nebyla dosud zcela přesně popsána. Tento minerální prvek hraje specifickou roli v regulaci některých enzymů, je důležitý pro bílkoviny přenášející železo, podporuje tvorbu krevního barviva hemoglobinu a zasahuje do metabolismu cukrů v těle. Vanad také ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi a je prospěšný pro zdraví chrupu. Vanad je důležitý pro regulaci mineralizace kostí a zubů. Denní potřeba je nižší než u chrómu, skutečný příjem není dostatečně prozkoumán.

působí např. na správnou činnost hypofýzy. Vyskytuje se buď organicky vázaný nebo iontový (nahrazuje chloridy). Vyšší obsah bromu najdeme v potravinách mořského původu.