03 Egypt

Tuto oblast s úrodnou černozemí staří Egypťané vždy považovali za svoji skutečnou a jedinou domovinu a výstižně ji také nazvali „Černou zemí“ (Kemet), na rozdíl od přilehlých nehostinných pouští „Červené země“ (Dešret).

Svůj zvláštní přírodní ráz získal Egypt v době cca před 25 000 lety, kdy došlo k dlouhodobým podnebním změnám v celé severovýchodní Africe a kdy se země napojila na srážkoodtokový systém mohutné sopečné Etiopské vysočiny. A právě díky zdejšímu jarnímu tání sněhu a prudkým dešťům se veletok Nil začal pravidelně vylévat ze svých břehů a po dobu čtyř měsíců v roce (od června do září) zaplavoval celé své údolí v Egyptě až po oblast delty. Obrovské přívaly vod s sebou rok co rok přinášely tmavé úrodné bláto a hlínu se zbytky organických látek, představujících kvalitní přírodní hnojivo, což vedlo k zavlažování a zúrodňování nilských břehů.

v 7. tisíciletí př. n. l.

Hérodotos před téměř 2 500 lety přiléhavě nazval Egypt „darem Nilu“

Teprve z konce 3. tisíciletí př. n. l. pocházejí písemné zprávy o budování zavlažovacích zařízení, kanálů a stavidel

• Jih a sever země (Horní Egypt a Dolní Egypt) se tehdy od sebe lišily v mnoha směrech.
• Hlavní rozdíl spočíval v tom, že v hornatém Horním Egyptě převládala společnost lovců a kočovníků, zatímco v nížině a bažinách Dolního Egypta (delty) žili usedlí zemědělci.

Horního Egypta, odkud se postupně také šířila moc místních vládců směrem na sever i na jih. Poslední hornoegyptský vládce Štír rozšířil svou moc až k dnešní Káhiře a jeho nástupci Narmer a Aha ovládli kolem roku 3100 př. n. l. celou deltu

• město Bílé zdi (později Mennefer, řecky Memfis).
• první panovník MENES - 3100BC

42, přičemž 22 krajů bylo v Horním Egyptě a 20 v Dolním Egyptě

• Archaická doba (1.–2. dynastie: 3000–2700 př. n. l.)
• období Staré říše (3.–6. dynastie: 2700–2180 př. n. l.)
• První přechodná doba (7.–11. dynastie: 2180–1994 př. n. l.)
• Střední říše (12. dynastie: 1994–1797 př. n. l.)
• Druhá přechodná doba (13.–17. dynastie: 1797–1543 př. n. l.)
• Nová říše (18.–20. dynastie: 1543–1080 př. n. l.)
• Třetí přechodná doba (21.–24. dynastie: 1078–715 př. n. l.)
• Pozdní doba (25.–31. dynastie: 715–332 př. n. l.)

• nálezy expedic káhirské pobočky Německého archeologického ústavu v královském pohřebišti v Abydu, kde se při výzkumu hrobky vládce Štíra podařilo objevit soubor téměř dvou set drobných slonovinových, kostěných a kamenných štítků, do nichž byly z jedné strany vyryty rozličné značky, představující například počítací čárky, lidské postavy, části lidského těla, zvířata, ptáky, rostliny, různé stavby a lodě. Štítky byly vždy opatřeny malým kulatým otvorem, aby mohly být připevněny provázkem
• Použité značky prokazatelně mají fonetickou hodnotu a také je lze číst jako skutečné hieroglyfy
• hieroglyfy = svaté znaky
• písař ze všech povolání nejúznávanější
• např. vosiris - nakreslili trůn (vos) a oko (iris) + praporek (=znamení bohů)
• rozluštěno ptž se našel oboujazyčný text (ještě v řečtině)
• psáno na papyrus - rákos z nilu; psalo se na dlouhé pásy které se svinovaly

• Po skončení Archaické doby (1.–2. dynastie: 3000–2700 př. n. l.) začalo v Egyptě období Staré říše (3.–6. dynastie: 2700–2180 př. n. l.), označované jako epocha stavitelů pyramid
• CHEOPS - 2500BC: rozkázal že všichni poddaní musí pracovat na stavbě jeho hrobky; všechno se muselo tahat a posouvat ručně, znali jen páky a kladky:); 100 tisíc lidí po třicet let mezi polními pracemi

• ideál mravního řádu
• Tento dokonalý princip, jenž vznikl v okamžiku stvoření světa, zaručoval například pohyb souhvězdí, střídání tří ročních období (záplavy, pučení a žní), pravidelně se opakující životodárnou nilskou záplavu, život rostlin a zvířat, zrození a smrt
• V žádném egyptském textu se nedochovala definice pojmu maat. Nicméně Egypťané zřejmě přesně věděli, co to slovo znamená
• Každý Egypťan se měl snažit po celý život „kráčet po boží cestě“, což znamenalo řádně se chovat a dodržovat maat, aby se mohl po smrti bez obav podrobit poslednímu soudu v síni Obou pravd před samotným vládcem onoho světa Usirem

• vzorně vykonával své povolání,
• nezneužíval svého postavení,
• byl neustále a za všech okolností věrný panovníkovi – bohu žijícímu na zemi, přinášel bohům stanovené obětiny,
• vydatně pomáhal slabým a chudým,
• miloval svoji manželku a svědomitě se staral o rodinu

• pětisetleté období Staré říše dospělo k svému konci, když se během vlády panovníka 6. dynastie Pepiho II. prohlubovala neutěšená hospodářská situace, rozpadla se jednotná státní správa a upadala zemědělská výroba. Na úkor panovníka získali moc správci jednotlivých krajů, kteří si počínali zcela samostatně.
• Následující První přechodnou dobu (7.–11. dynastie- 2180–1994 př. n. l.) potom charakterizuje bezvládí v zemi, kdy docházelo k útokům na Egypt zvenčí, obsazování východní delty asijskými kočovníky a k hladovým bouřím.
• Politickou a hospodářskou krizi ještě umocnily zhoršující se klimatické poměry (ubývání srážek, celkové oteplování, nízká nilská záplava a sucho).

• Mentuhotep (II.) - skutečný zakladatel následujícího období prosperity Střední říše
• (12. dynastie: 1994–1797 př. n. l.)

Druhá přechodná doba (13.–17. dynastie: 1797–1543 př. n. l.), kdy se v rychlém sledu střídali málo známí panovníci.

• (18.–20. dynastie: 1543–1080 př. n. l.), kdy se na faraonském trůnu vystřídali všichni slavní Amenhotepové, Thutmosové a Ramessovci.
• Nejvyšším oficiálním božstvem v zemi byl Amon

• Hatšepsuty
• Amenhotepa IV. (Achnatona), jenž se prohlásil za syna slunečního boha Atona a zvěstovatele jeho vůle

• skončila vládou posledních Ramessovců. Tehdy se zhoršila hospodářská situace, vzrostla korupce, poklesla moc panovníků na úkor Amonova kněžstva, docházelo k sporům o trůn a Egypt pozbyl opěrné body v jižní Palestině a Núbii.
• Za Ramesse XI. vypukl v zemi hladomor a občanská válka a došlo k rozdělení Egypta na Deltu a Horní Egypt.
• Hlavním rysem následující Třetí přechodné doby (21.–24. dynastie: 1078–715 př. n. l.) byla roztříštěnost Egypta na samostatné územní celky, ovládané místními vládci

• V Pozdní době (25.–31. dynastie: 715–332 př. n. l.) vyniká vláda panovníků 26. dynastie (663–525 př. n. l.), která se označuje jako „sajská renesance“.
• Název pochází ze sídelního města těchto králů- Sajs (dnešní Sá el-Hagar) v západní nilské deltě.

Posledním velkým panovníkem 26. dynastie byl Ahmose II. (řecky Amasis), který se snažil uzavřít spojenectví s řeckými státy a zajistit obranu Egypta před vážným nebezpečím, které na východě představovala narůstající moc perské říše. Perské hrozbě se však Egypt neubránil. Vojsko Ahmosova syna a nástupce Psammteka III. bylo v roce 525 př. n. l. poraženo Peršany vedenými králem Kambýsem v bitvě u Pelusia (dnešní Tell el-Faramá na severozápadním pobřeţí Sinaje).

332 př. n. l.

• věřili ve více bohů
• např. OSIRIS + ISIS - nejdříve vládli jako králové
• sluneční bůh AMON; každý faraon jeho synem
• V PODSVĚTÍ BŮH SE ŠAKALÍ HLAVOU anubis
• -stavěli obelisky (z řečtiny "kopí") před chrámy
• - posvátná i zvířata, zejména kočky; sfinka též mocným božstvem
• -duše po smrti člověka opouští tělo, ale potřebuje ho i nadále, nemělo by se proměnit v prach - proto balzamifikace - natřeli je mastmi a zabalily do dlouhých pásů
• -mumie položeny do dřevěné, ty do kamenné rakve a ty do skalního hrobu, nebo cheops si nechal vybudovat celou kamennou horu:); hroby = byty pro duše, které přicházejí navštívit své tělo, proto tam byly obrazy z života mrtvého, potraviny apod.

těžko říct, co se koster týče odlišné nálezy z horního i dolního egypta; sever přístupnější, víc namíchaný:)

• 1) po cheopsovi, kolem r.2100bc - poddaní se pokusili všechno změnit, zabili dozorce faraona, vyvlekli mumie z hrobů - změna majetkových poměrů, ale nakonec se všechno vrátilo ke starému...
• 2) achnaton (1370bc) - eg. víra mu přišla nepravděpodobná, bůh je jen jeden a to je slunce, jehož paprsky všechno utvářejí a udržují; smíte se modlit jen k němu!, přestěhoval se do nového paláce, nové obrazy - změna perpektivy:); ale lidem se to moc nezdálo a tak se po jeho smrti vrátili ke starým obyčejům