01 uvod

  1. kdy a kde začíná starověk?
    období existence vyspělých civilizací disponujících písmem a států městského typu na Předním, Středním a Dálném východě a v Egyptě, začínající zhruba ve 3. tisíciletí př. n. l. a klasické antické civilizace v Řecku a ve starém Římě a v Novém světě v oblasti Střední a Jižní Ameriky (civilizace předkolumbovské Ameriky).
  2. pokud vezmeme jako kritérium poměr pramenů hmotných a písemných, potom pravěk končí v jakém období?
    končí starší dobou železnou (halštatskou) zhruba v polovině l. tisíciletí př. n. l.
  3. Původně široký a nečleněný pojem pravěku byl v první polovině 19. století
    rozčleněn tzv. systémem tří period dánského archeologa  ... na dobu kamennou, dobu bronzovou a dobu ţeleznou, v pozdějším
    vývoji vědy dále rozpracovaným.
    Christiana JürgensenaThomsena
  4. co se stalo roku 529?
    • dochází (výnosem křesťanského byzantského císaře Justiniána I.) k zrušení platónské Akademie v Athénách (Akadémia), tedy „pohanské“ instituce fungující devět století
    • + k založení prvního křesťanského kláštera na Monte Cassino (sv. Benediktem).
  5. kdy bylo Slovensko začleněno do Uherského státu?
    kolem roku 1000
  6. kdy a kým byla bible přeložena do latiny?
    • bible = shrnutí judaistických a křesťanských historických, právnických, liturgických a literárních textů (psaných aramejsky, hebrejsky a řecky) - 9. století př. n. l. až 1. století n. l.
    • kanonizace a překlad do latiny (Vulgata), který pořídil Hieronymus (sv. Jeroným) v letech 386 až 405.
  7. kdy a kým byla křesťanům dána náboženská svoboda?
    • v roce 313 zajistil římský císař Konstantin Veliký takzvaným Ediktem milánským křesťanům náboženskou svobodu,
    • v roce 325 byla na církevním sněmu v maloasijské Nikai stanovena a přijata základní dogmata křesťanské víry.
  8. Římský svět byl od 4. století stále více ohrožován Germány, v letech 410 a 455 bylo vypleněno Věčné město, roku 476 byl sesazen poslední římský císař, nedospělý ... , kterého nahradil germánský vojevůdce ...
    • Romulus Augustulus
    • Odoaker

    příslušníci germánské elity se snažili pokračovat v římských tradicích, dokonce obnovovali stavby, například zničené vodovody; představovali ale jen výjimky marně se bránící barbarizaci tehdejšího světa. Germánská etnika, která pronikala do Evropy a usazovala se zde po zániku západní části římské říše, zůstala tedy prakticky nedotčena antickou organizací. Výrazně však ovlivnila proměny životního stylu. Ve změněných podmínkách se postupně rozpadala města, a tím zanikala tradiční centra antického života, jaký představovala městská civilizace.
  9. Hlavním jednotícím prvkem raně středověké civilizace se stalo ...
    • křesťanské náboženství.
    • Křesťanská církev se postupně měnila v centralizovanou, funkční, přísně hierarchizovanou organizaci schopnou prosazovat své zájmy. Církev také byla institucí usilující o zachování státnosti, a jakmile se vytvořily vhodné podmínky, snažila se vytvořit univerzální křesťanskou monarchii Christiana Respublica. Představy církve se ovšem střetávaly s realitou skutečné vládnoucí moci raně středověkých feudálů.
  10. který rok se považuje za začátek novověku?
    • Za symbolický počátek novověku bývá považován rok 1492, (objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem),
    • uvádí se též rok 1453 (dobytí Konstantinopole Turky)
    • nebo 1517 (zveřejnění 95 tezí Martinem Lutherem)
    • či rok 1526 (bitva u Moháče),
    • velmi často se za počátek novověku považuje rok 1640 (začátek anglické revoluce).
    • Konec novověku je kladen do závěru 18. století (Velká francouzská revoluce) nebo do závěru 19. století či na začátek století dvacátého (konec 1. světové války v roce 1918).
  11. civilizace
    • (z latiny: cīvilis, „občanský, vztahující se k obyvatelům obce – státu“)
    • 1. souhrnný pojem pro hmotné a duchovní projevy společnosti; označuje původně proces vzniku městských a občanských společností, které se neopírají o rodová privilegia, místní tradice a sdílené náboženství; později i souhrn návyků, schopností, institucí a pravidel, jež takovou společnost charakterizují, někdy také výsledek tohoto procesu – určitou civilizaci.
    • Každá civilizace je v zásadě otevřená, tj. přístupná každému, kdo se přizpůsobí jejím pravidlům, bez ohledu na to, odkud pochází a jaké má přesvědčení.

    • 2. jeden ze tří základních termínů (viz divošství, barbarství, civilizace) klasifikace vývoje lidské společnosti v rámci paradigmatu evolucionistické antropologie charakterizující nejvyšší stupeň vývoje společnosti, následující po divošství a barbarství.
  12. definuj stát
    • z italského stato, „stav“
    • mocenská organizace ve společnosti na určitém území. Jde o novověké označení (Niccolò Machiavelli) pro mocenský útvar, který na jistém území a v jisté společnosti má monopol na legitimní užívání donucovacích prostředků, zákonodárství, ustavení měny a udržování veřejného pořádku.
    • Tím se liší od starších říší, království apod., která se chápala spíše organicky jako přirozená „těla“ s vlastními záměry, cíli a programy. Proto se i legitimita státu odvozuje od shodné nebo většinové vůle občanů a sám stát, aspoň teoreticky, chápe jako služba společnosti

    • Protože faktická moc státu v novověku nesmírně vzrostla, je důležité hledat prostředky, jak její použití omezit a chránit proti zneužití. Jedním z nich je zásada vlády práva- právo a zákon zavazuje a omezuje i státní moc, nejen občany. Další je princip dělby moci, který zakazuje, aby zákonodárství, výkonná moc a soudnictví byly v jedněch rukou (Charles Montesquieu)
    • Nejúčinnější obranou proti zvůli státu je však princip občanských práv- práva a svobody jednotlivých lidí nejsou privilegia, udělovaná státem, nýbrž na státu nezávisejí a pocházejí odjinud. Prakticky se projevují v možnosti svobodné kritiky státu (opozice, svobodný tisk) a v záruce svobody dílčích společností a společenství, na státu nezávislých (svoboda sdružování)
    • Specifickými znaky moderního státu tedy jsou:
    • a) organizace podle území; státní moc je nezávislá, omezená pouze rozsahem tohoto území;
    • b) uplatnění státní moci (zvláštní veřejná moc, spočívající ve státním aparátu, který disponuje možností donucení);
    • c) svrchovanost
  13. stát, městský
    • tohoto termínu se často užívá pro nejmenší státní jednotku starověkého Předního východu, hospodářsky samozásobitelského, samosprávného okrsku, obsahujícího zpravidla jednu městskou aglomeraci a její širší zázemí. Vzniká tak celek o maximálním průměru několika desítek kilometrů, osídlený počtem obyvatelstva, který lze řádově vyčíslit v desetitisících.
    • První doklady o existenci městských států poskytují prameny osvětlující uskupení, které můžeme nazvat „federací městských obcí“ (tzv. městská liga), pocházející z doby kolem roku 3000 př. n. l. a nalezené na lokalitě Džemdet Nasr

    • základní složky většiny městských států:
    • 1) chrám městského božstva, jeho personál a vše, co slouží k řádnému výkonu kultu včetně nemovitého a movitého vybavení instituce,
    • 2) palác městského panovníka, případně příbytky členů jeho rodiny, a vše, co náleží k výkonu jeho pravomoci,
    • 3) příbytky a majetek předních členů
    • obce, ať je již jejich postavení dáno funkcí v královské správě či má nezávislý původ,
    • 4) příbytky a majetek ostatního městského obyvatelstva 
    • 5) příbytky a majetek obyvatelstva venkovského

    • sumerské městské státy jako svého druhu miniaturní teokracie, kde vše řídili a o všem rozhodovali světští náměstkové městského boha
  14. kde a kdy vzniklo písmo?
    • První písmo vzniklo v různých dobách a v různých místech světa nezávisle
    • 1) nejdříve, ve druhé polovině 4. tisíciletí př. n. l., ve starém Sumeru v jižní Mezopotámii a ve starověkém Egyptě
    • 2) o několik století později v Indii v rámci harappské kultury
    • 3) o více než tisíc let později v Číně za dynastie Šang
    • 4) ke vzniku písma v Novém světě došlo až ve druhé polovině 1. tisíciletí našeho letopočtu a pouze v některých městských kulturách, z nichž nejdále dospěli Mayové, kteří měli hieroglyfické písmo
  15. Klínové písmo
    • odvozeno od pojmenování klínového tvaru otisku seříznutého konce rákosového pisátka do vlhké hliněné tabulky, ze kterého se skládají jednotlivé znaky
    • v oblasti starověké Mezopotámie v období Uruk IV (2. polovina 4. tisíciletí př. n. l.), a to z potřeby tamější rané státní organizace vést rozsáhlé záznamy o hospodářstvích, zejm. o evidenci a redistribuci zemědělských a řemeslných výrobků
    • Nejstarší podoba jednotlivých znaků byla obrázková, jednalo se o zjednodušené vyobrazení konkrétních objektů (lineární obrázkové písmo). Avšak kreslit křivky rákosem do hlíny bylo obtížné, a proto postupně docházelo k schematizaci zobrazovaných objektů
    • Zpočátku se jednotlivé znaky zapisovaly do polí, na něž byla tabulka rozdělena. Pořadí znaků v polích bylo libovolné. Pole byla na tabulce uspořádána shora dolů a zprava doleva. Později, přibližně ve 26. století př. n. l., zatím ještě z neznámých důvodů, však došlo k pootočení tabulky a znaků o 90° směrem doleva a začalo se psát v řádcích zleva doprava. Původní obrázková podoba znaků se nalézá ve smysluplném postavení jedině tehdy, pootočí-li se zpět. Výjimku tvoří některé tzv. monumentální nápisy na kameni a kovu, které jsou psány ve sloupcích a zprava doleva aţ do 1. poloviny 2. tisíciletí př. n. l. (například stéla se zákony Chammurapiho).

    Nejstarší piktografické texty byly jakýmisi mnemotechnickými pomůckami a teoreticky je bylo možno číst jakýmkoli jazykem, neboť neobsahovaly žádné gramatické morfémy. Teprve kolem roku 3000 př. n. l. v textech z Dţemdet Nasru se fonetická hodnota určitých znaků emancipovala od hodnoty obsahové (sémantické) a začala fungovat jako pouhá slabika

    • Klínopisný znak může tedy v textu fungovat jako:
    • 1) slovo (logogram, ideogram),
    • 2) slabika (sylabogram) 
    • 3) determinativ (blíže určuje význam následujícího slova),
    • 4) fonetický komplement (upřesňuje gramatickou kategorii nebo sémantický obsah předcházejícího slova zapsaného logogramem)

    Standardní sylabáře (seznamy znaků) uvádějí 598 klínopisných znaků. Starobabylonský písař však potřeboval k zapsání mýtu o Atrachasísovi znát jen 119 znaků. Staroasyrský obchodník vystačil se znalostí 68 znaků. Sumersky literární text Gilgameš a Agga je zapsán s pomocí repertoáru 155 znaků, text stély s Chammurapiho zákony je zapsán s pomocí repertoáru 223 znaků.

  16. Alfabetické písmo
    vzniklo v semitské jazykové oblasti zhruba v polovině 2. tisíciletí př. n. l. Jedná se o tzv. protosínajské písmo, které tehdy vytvořili Semité pracující na Sínaji v malachitových a měděných dolech. Východiskem jim patrně byly egyptské hieroglyfy; pojmy, jež označovaly, zřejmě transponovali do vlastního jazyka při psaní a při čtení pak brali v úvahu pouze jeho počáteční hlásku. Pro zaznamenání libovolných slov a obsahů tak vystačili jen s 32 znaky

    • abeceda foinická
    • koncem 2. tisíciletí př. n. l. ji vytvořili Foiníčané; 22 písmen (vyznačovala pouze souhlásky, zatímco samohlásky si bylo nutno – a vzhledem k stavbě semitského jazyka také možno – domyslet)
    • Psalo se zprava doleva a zpočátku bez mezer či jakékoliv interpunkce. Oddělování slov čárkami či tečkami patří až k pozdějšímu vývoji.
    • První foinická lineární písmena jsou doložena z 12. století př. n. l., nejstarší delší foinický nápis pochází z víka sarkofágu krále Achírama z Byblu, patrně z 10. století př. n. l.

    Z foinického písma vyšly nejen početné lokální formy řecké alfabety, ale i písmo aramejské nejvíce rozšířené v 1. tisíciletí př. n. l. na Předním východě

    židé se po svém návratu z babylonského zajetí, seznámili s aramejskou kurzívou;zachovali psaní zprava doleva a opomíjeli samohlásky. Teprve v době, kdy hebrejština přestala být běžně užívána, začali si při interpretaci textů při vyjádření samohlásek pomáhat tzv. polosouhláskami

    • každý znak odpovídá jednomu zvuku
    • přístavní města tyros a sidon
    • vyhlášení řemeslníci, pomáhali při stavbě šalamounova chrámu
  17. písmo hlaholice
    • vychází z řeckého písma
    • roku 855 sestavil Cyril (Konstantin) pro potřeby překladu bible do staroslověnštiny
    • Od 10. století byl tento typ vytlačen cyrilicí, z níž se později vyvinula azbuka (jihoslovanské a východoslovanské jazyky)
  18. písmo, čínské
    • Jeho první památky pocházejí asi z 20.–15. století př. n. l., jak dokazují nápisy na kostech a želvích krunýřích, sloužících věštebním účelům
    • Dnešní podoba čínských znaků vychází v podstatě z té formy písma, kterou užívali Číňané již v době dynastie Čchin (221–207 př. n. l.).
    • Čínské písmo vzniklo z původního písma obrázkového a svým charakterem je to písmo logografické, to znamená, že znaky představují pojmy, nikoli konkrétní fonetickou podobu slova. Z historického hlediska je budováno na základě tří principů- piktografie, ideografie a na principu písma hláskového (slabičného).
    • Piktogramy jsou zjednodušené a různě stylizované původní obrazy konkrétních předmětů, případně nejjednodušších symbolů. Vedle piktogramů a jednoduchých symbolů se již v nejranější vývojové fázi tvorby písma používaly také složitější znaky, které měly sloužit k zachycení abstraktních pojmů – tzv. ideogramy; ty se vytvářely slučováním dvou piktografických prvků v jeden znak ideografický.
    • S vývojem stále početnější slovní zásoby jazyka a tím i s potřebou zápisu fonetického znění nově vznikajících slov, pro něž nebyl k dispozici speciální obrázek, se pro tyto pojmy-slova začalo používat znaků, jež původně zachycovaly slovo jiné, stejně nebo podobně vyslovované. Při zápisu takového slova byl připojován určitý prvek, naznačující nový obsah slova. Tak se postupně přecházelo od čisté ideografie k fonogramu, tj. zápisu zvukové stránky slov.

    Čínské znaky převzala téţ japonština a ve starších dobách i korejština a vietnamština

    • Jako první začali v 17. století systematicky používat latinku pro transkripci znaků jezuitští misionáři působící v Číně.
    • Autorem prvního pokusu o přepis čínských znaků do češtiny byl Jaroslav Průšek a použil jej ve své Učebnici mluvené čínštiny (1938).
  19. písmo, egyptské
    • hieroglyfické písmo – název je odvozen z řečtiny, v překladu znamená „posvátné písmo tesané“)
    • prokazatelně již v období kolem roku 3400 př. n. l. a trvající až do konce 4. století n. l.
  20. vyjmenuj typy hieroglyfického písma
    egyptské písmo, písmo předkolumbovské Ameriky
Author
iren
ID
348069
Card Set
01 uvod
Description
malina
Updated