-
jaký byl přístup k zábacě a koníčkům a období novověku?
- Volný čas pro individuální odpočinek a jeho svobodné využití prakticky neexistoval.
- Oslavy, svátky, obyčeje a společenské akce byly součástí pracovní sféry a nebyly od ní odděleny – práce se díky nim často a mnohdy libovolně přerušovala.
- Zábava a slavnosti nebyly jen věcí odpočinku – podstatná dimenze společenského života řídící se často složitými pravidly, mnohdy slavnosti sloužily sebe identifikaci a sebe prezentaci.
-
Jaké hry se v novověku hrály nejčastěji?
- Velmi rozšířené hraní různých her – lidé ve všech sociálních vrstvách od řemeslníků přes šlechtice po duchovní – hrálo se doma, na ulici a především v hostincích.
- Specifické hry pro různé sociální skupiny. Nejrozšířenější karty, kostky, vrchcáby (backgammon) nebo kuželky.
- Rozšířeny i míčové hry, pořádání veřejných zápasů, střeleckých soutěží apod.
- Od 16. století vznikaly především ve větších městech veřejná hřiště či míčovny.
- Rozšířeny soutěže v pití – především tzv. připíjení kdy musel hráč vypít tolik, kolik vypil jeho předchůdce – rozšířeno mezi sedláky i šlechtou. Hodně se pilo při všech slavnostech - muži i ženy – silná kritika vrchnosti a církve. Později zakládání tzv. bratrstev střídmých.
-
jaká "hra" z poloviny 16.st. byla nalezena v Olomouci?
- nejstarší dochované karty na moravě (při restaurování starých tisků - geologického spisu Konrada Gesnera z r.1565)
- karty tištěny technikou dřevořezu, nejsou kolorované - asi vadný tisk nebo nevyužité zásoby
-
jak byl v novověku oblíben tanec?
- Velmi rozšířená zábava v období raného novověku – vymezený čas a místo pro tanec neexistoval, ale tančilo se jak doma tak při veřejných slavnostech, v hostincích, na ulicích či v kostele.
- Mnoho tanců bylo hromadných. Běžné párové ale i umělecké sólové tance.
- Tančilo se při každé veřejné prezentaci – existovaly tzv. divoké a mírné tance. Divoké tance a reje postupně omezovány vrchností a církví, ale nikdy nezanikly.
- Ve šlechtickém a patricijském prostředí se rozvíjely vlastní taneční formy – které tříbily vybrané a civilizované vystupování.
- Menuet – tanec, který se rozšířil v 17. století z francouzského prostředí a představoval vrchol šlechtické vytříbenosti a elegance.
-
Jak oblíbena byla hudba?
- Hudba – patřila k tanci – hrálo se při všech slavnostech, v kostele, na svatbách, jarmarcích atd.
- Rozšířené hudební nástroje – píšťaly, dudy, housle, rohy či bubny.
- Vesničané si často ke slavnostem najímali potulné muzikanty. Města často zaměstnávala vlastní hudebníky. U šlechtických dvorů existovaly i profesionální vícečetné kapely.
- V 17. a 18. století rozvoj domácí měšťanské hudby k poslechu.
-
co je myšleno pod pojmem Hostinská kultura?
- Centry lidové zábavy byly hostince – často místo konání oslav, pro které byly prostory soukromých domů příliš malé.
- K vedení hostince bylo potřeba povolení vrchnosti – kontrola cen, zamezení nepřístojnostem.
- Hostince navštěvovány i panstvem – později oddělení hostinců pro elitu. V 18. století vznik kaváren pro urozenější společnost. Vznikaly také první hotely pro urozenou klientelu.
-
jak časté byly slavnosti a oslavy?
- Daleko větší počet oslav a svátků než dnes – oslavy k různým příležitostem – spjaté s: církevním kalendářem (vánoce, velikonoce, svátky svatých atd.),
- ročním zemědělským cyklem,
- významnými životními událostmi
(křest, svatba, pohřeb), - veřejné slavnosti různých spolků, cechů, bratrstev, gild apod.
- Oslavy, svátky a zvyky při nich praktikované se regionálně odlišovaly. V průběhu raného novověku dochází postupně ke změnám těchto oslav. Ještě v 16. století se svátky slavily často společně za účasti elit i prostého lidu. Od 17. Století se elity distancují od lidových slavností a zábav. Postupné regulování a „umravňování“ oslav a svátků.
- Období s vysokým počtem různých slavností a oslav – typické velké veřejné oslavy – značná míra plýtvání a marnotratnosti.
- V mnoha slavnostech akcentován protiklad ke všednímu světu a jeho normám – ovšem kultura slavností se nevyvíjela mimo rámec každodennosti a práce.
- Obecně se projevuje snaha vrchnosti a církve disciplinovat divoké oslavy do kultivovanějších forem.Postupná distance šlechtických elit od lidových slavností a vytváření vlastních kulturních norem
-
jaký význam měly pro zábavu tržiště a trhy?
- Shromáždění lidí při týdenních, ale zejména výročních trzích – kromě hospodářských funkcí také příležitost k různým představením a zábavám.
- Ke koloritu těchto Jarmarků jakožto velkých lidových shromáždění patřili také různí kejklíři, potulní muzikanti, medvědáři, artisti, léčitelé a provozovatelé nejrůznějších atrakcí.
- Většinou různá omezení a zákazy ze strany vrchnosti – nepovolování vstupu do země či města různým „potulným muzikantům, medvědářům, kejklířům, provazochodcům, léčitelům zubů, komediantům a jiným podobným lidem“ – realita jiná – oficiální zákazy porušovány.
-
jak se slavil Masopust - Karneval?
- Soubor oslav spojený s blížícím se začátkem půstu před velikonocemi (z latinského caro maso + vale sbohem, u nás maso - půst).
- Různé formy masopustu rozšířené v raném novověku po celé Evropě.
- Nazýván svátek všech svátků, svátek převráceného světa bláznivé dny apod.
- Lidová slavnost překračující všechny sociální vrstvy – účast všech stavů - postupem času vyčleňování společenských elit.
- V průběhu masopustu vládla nevázanost, rozhazovačnost a extáze, tedy způsoby chování, pro které nebylo v běžném životě místo.
-
jaká byla Tři hlavní témata masopustních oslav?
- Hojnost jídla a pití – nezvyklé množství – nenasytnostvyjadřovaná i symbolicky.
- Svátek smyslnosti – masopustní zvyky a hry byly plné sexuálních narážek a dvojsmyslů.
- Symbolická (někdy i reálná) oslava násilí a ničení – lidé se provokovali, pranýřovaly se nedostatky, slovně napadána byla i vrchnost – různé hry a soutěže až násilného typu. Uvolňování agrese symbolicky i reálně.
-
jak probíhaly Šlechtické oslavy a slavnosti?
- Specifické – pro uzavřenou sociální skupinu – šlechta se v průběhu raného novověku stále více oddělovala od ostatních sociálních skupin.
- Dvorské oslavy tvořily součást panovnického kultu a vladařské praxe – šlechta zbavovaná politické moci a bezprostředních úkolů spojených s vládou si vytvářela nový životní styl spojený s kulturou oslav (odívání, stolování, tance, jazykový styl apod.).
- Slavnosti sloužily k veřejné prezentaci panovníka, šlechty a její kultury a výsadního postavení.
- Oslavy byly precizně organizovány – nebylo místo pro náhodu či chaos – zábava probíhala podle „protokolu“.
- Kultura slavností a zábav spojená se dvorem byla nesmírně nákladná a pohlcovala větší část státních příjmů.
- Změna slavností v průběhu raného novověku – ještě v 16. století pompézní a hlučné oslavy – v 18. století slavnosti jednodušší a více soukromější.
- Oslavy se řídily kalendářem šlechtické společnosti, který se téměř nepřekrýval s kalendářem svátků ostatních sociálních skupin.
- Program oslav a zábav byl velmi rozmanitý – některé prvky však byly velmi časté – záliby v lovu, maškarních rejích, plesech, divadelních a operních představeních.
- Velké turnaje od 15. století jen výjimečně – vážnější souboje nahrazovány spíše žertovnými kláními – vypolstrované zbraně – minimalizace zranění – žertovná klání se rozšířila i do lidových slavností až do 18. století.
- Lovy a štvanice zvěře – jak ve venkovním prostředí šlechtických lesů tak v uzavřených prostorech určených pro pobavení obecenstva – ve velkých městech budovány dokonce speciální prostranství či amfiteátry určené pro štvanice – v některých velkých štvanicích byly používána i exotická zvířata (zubři, buvoli, tygři, lvi atd.). Veřejné štvanice se těšily mezi šlechtou velké oblibě.
- Oblíbené také veselé maškarády a imitace venkovského života (jarmarky, selské hospodářství či svatby apod.)
- Ke dvorským slavnostem patřila divadelní představení a u velkých dvorů i opery – většinou zvány kočovné divadelní společnosti (časté velkolepé mytologicko-alegorické hry k oslavě šlechty a panovníka, ale i komedie – často velký počet herců a výpravné kulisy).
- Ohňostroje – velmi nákladné – dovolit si je mohly jen největší šlechtické dvory. Zpravidla vyvrcholení větších šlechtických slavností u zvláštních příležitostí. Prezentace vládnoucí moci – fascinace dvorské společnosti i prostého lidu. Vrchol na konci 16. a v 17. století od poloviny 18. století ztráta obliby.
|
|
