-
jak se měnila velikost a počet měst v čase?
- Na konci středověku – počet měst v oblasti Svaté říše římské národa německého – 3500 až 5000 měst.
- Velkoměsta – více než 10 000 obyvatel
- (30-50 měst)
- Středně velká města – 4000 až 10 000 obyvatel
- (400-450 měst)
- Malá města 1000 až 3000 obyvatel
- (většina)
- Kolem roku 1500 největší Kolín nad Rýnem (30 až 40 tis.) – velká města Norimberk, Gdaňsk, Lübeck, Praha, Hamburk …. Srovnatelné velikosti na území celé Evropy.
- Kolem roku 1800 – Londýn 1 milion, Paříž 0,5 milionu – zaostávání velikosti měst na území střední Evropy – pouze tři města nad 100 000 obyvatel (Vídeň, Berlín a Hamburk)
-
ve středovýchodní Evropě převažovala malá města pod ... obyvatel a města střední velikosti ... až ... obyvatel. Často neplnily ani základní urbánní funkce (např. minimum fortifikací měst).
-
Čechy - počet městských sídel první polovině 16. století asi ... lokalit (asi ... svobodná královská města).
-
jaká byla hustota obyvatelstva v zemích koruny české?
- V rámci celé Evropy průměrná hustota obyvatelstva, v rámci středovýchodní Evropy jeden z nejlidnatějších regionů.
- Počátek 16. Století 1 až 1,2 mil obyvatel (20-24 osob/km2).
- Před třicetiletou válkou 1,3 až 1,5 mil (25-29 osob/km2). Obyvatelstvo měst 27- 35% z celkového počtu.
- Morava - asi 240 měst 0,75mil obyvatel. Z toho 20-28% ve městech.
- Slezsko - 160-170 měst v nich žilo 21% obyvatel.
- Země Koruny české před třicetiletou válkou asi 3,5-3,9 mil obyvatel 24- 30% městské obyvatelstvo. Rovnoměrné rozložení obyvatelstva i sídel.
-
kolik měst existovalo v polsku a litvě?
- V 16. století 3,4 až 3,9 mil lidí z toho 15-17% ve městech. Výrazné regionální rozdíly. V raném novověku teprve dotváření polského státu.
- Velká dynamika vzniku nových měst (v první polovině 16.století asi 680, do roku 1600 nárůst na asi 860, v polovině 17. století 900).
- Na Litvě ještě masivnější rozmach měst.
- Současné odhady - v polovině 17. Století v rámci polsko-litevského státu asi 2100 až 2200 městských sídel.
-
Kolik měst existovalo v uhrách?
- Nízká míra urbanizace. Větší svobodná města minimálně (kolem 30). Síť 800 agrárních oppid pod vrchnostenskou správou.
- Příčiny rozkvět dálkového obchodu s agrárními produkty a masivní dovoz zahraničního zboží. Dlouhodobý konflikt s Osmany.
-
jaké znáš typy městských sítí ve středovýchodní Evropě?
- Asymetrický model
- jedno velké dominantní sídlo obklopené sítí menších měst (Čechy – Praha, Slezsko – Vratislav , Malopolsko – Krakov, Červená Rus – Lvov).
- Polycentrická městská síť
- Morava, Královské Uhry (dnešní Slovensko), Horní Lužice. Několik lidnatých městských center se silným hospodářským zázemím a politickými ambicemi (např. Olomouc, Brno, Znojmo, Jihlava na Moravě).
-
jakým právním statusem se města mohou vyznačovat?
- Města pod přímou správou panovníka
- (královská, věnná, říšská)
- vysoká autonomie při určování politicko-sociálního života (až forma určitého městského státu – výběr daní, zřizování městské správy, vydávání zákonů a nařízení, vynášení rozsudků, branná svrchovanost)
- Města pod správou vrchnosti (šlechta, církev)
- (poddanská, vrchnostenská, zeměpanská)
- menší autonomie – vlastní samospráva a soudní pravomoc, významná rozhodnutí ovšem podléhala zeměpánovi
-
Jaké znáš typy měst dle hospodářské struktury
- Města zpravidla vlastnila monopol na obchod a řemesla - různá uspořádání dle hlavního hospodářského zaměření.
- Zemědělská města – svébytná řemesla a městská práva ale hospodářství, vzhled i životní rytmus podmíněn zemědělstvím - většinou malá města
- Trhová města – města ležící na důležitých obchodních cestách, či často v centru rozsáhlejších agrárních území – hlavní zdroj příjmů výroční a týdenní trhy.
- Velká řemeslnická a obchodní města – většinou velká královská města – specializované řemeslo a dálkový obchod, námořní obchod – silně diferencovaná sociální struktura – rozsáhlá sféra služeb.
-
Jaké znáš "zvláštní" typy měst
- Univerzitní města – ráz města ovlivněn přítomností univerzity – služby a řemesla ovlivněna vysokým zastoupením akademických osob ve městě.
- Horní města – způsob života ovlivněn dominancí pouze jednoho odvětví – hornictví – tato města užívala různých zvláštních vrchnostenských privilegií.
- Pevnostní města – sloužila především k obraně – často vznikala na zelené louce podle geometrických plánů – charakter města ovlivněn především vojenskou posádkou.
- Exulantská města – vybudována pro náboženské uprchlíky – často pro hugenoty.
- Nově založená rezidenční města – profit z přítomnosti dvora – příchod šlechticů, vojska, úředníků – obchodníci a dělníci.
-
čím byl podmíněn nárůst počtu obyvatel měst?
- Demografické studie (Gdaňsk, Ústí nad Labem, Výmar) – vlastní sebereprodukční schopnost měst byla mizivá (většinou záporná čísla či vzácně vyrovnaná).
- Nárůst počtu obyvatel připadá na vrub často masivní migraci do měst z venkova.
-
které faktory ovlivnily migraci lidí z vesnic do měst?
- Vnější podmínky
- schopnost absorpce měst – ekonomika a rozsah městských funkcí a privilegií, poloha, vojenské konflikty, epidemie
- Vnitřní pravidla městských rad pro příjímání obyvatel (více či méně přísná v závislosti na potřebě doplňovat stavy obyvatel města).
- Migrace obyvatelstva do měst
- Různá struktura imigrace – regionální, uvnitř státu, zahraniční – v závislosti na geografické poloze, ekonomickém zaměření, transformace městských funkcí (Varšava), hustota regionálního osídlení atd.
- Imigrace do měst středovýchodní Evropy – tradiční silné přistěhovalectví z německých zemí. V 16. a 17. století nárůst přistěhovalectví z Apeninského poloostrova, Nizozemí a Britských ostrovů.
-
popiš Rozmanitost měst a jejich obyvatel
- Většina měst představovala relativně autonomní politicko-sociální celek.
- Každé město mělo různá městská práva přidělená panovníkem či vrchností – soubor těchto privilegií, práv a povinností byl odlišný od města k městu.
- Složení obyvatel města bylo různorodé a záviselo na jeho primární hospodářské a politické funkci.
- Neexistoval žádný obecný prototyp měšťana či obyvatele města – jejich práva, práce a způsob života se lišily podle charakteru města.
- Prostorové vyjádření identity „měšťana“
- Symbolické oddělení městské obce od okolního světa představovaly hradby města.
- Vojenský význam od poloviny 16. století klesal ale pořád tvořily ochranu před vnějším nepřítelem.
- Umožňovaly regulaci pohybu osob – jediným místem legálního vstupu do města byly městské brány – četná nařízení o jejich ostraze a nočním uzamykání.
- Hradby představovaly prestižní městskou stavbu a teprve v závěru raného novověku ztrácely na významu a naopak představovaly jistou překážku ve stavební expanzi měst.
- Symbolickým projevem profesní či sociální uzavřenosti se stávaly i městské čtvrti či ulice, kde vlastnili domy lidé kteří vykonávali podobnou činnost či přináleželi k určité sociální skupině.
-
charakterizuj proměnu městské společnosti v průběhu raného novověku
- Zpochybnění středověkého konceptu města jako autonomní hospodářské a politické entity.
- Středověká města – organizace života společnosti založena na myšlence uzavřené společnosti obce – zájmy obce, princip jednoty a kolektivismu – nejdůležitější místo v hierarchii hodnot.
- Nově příchozí do města a menšinové subidentity byly podrobovány tvrdému akulturačnímu a asimilačnímu tlaku na přijetí pravidel a hodnot městské společnosti.
- Měnící se demografické poměry – velký populační boom měst – oslabení sociální koheze obyvatel založené na osobních vztazích.
- Neasimilované skupiny městského obyvatelstva – vybočovaly z filozofie jednoty a pospolitosti. Jejich sociální a právní status a vztah k městské společnosti zůstával rozporuplný a často vágně vymezený (přistěhovalci, Židé, vojáci, studenti, konfesní menšiny)
- Urbanizace šlechty – rezidenční města, stavby městských paláců, kupování nemovitostí ve městech. Skupina zchudlé šlechty – příliv do městského prostředí.
- Výrazný podíl šlechty zejména v polském a uherském teritoriu (7,5% Polsko, 4% Uhry). V těchto oblastech permanentní tlak šlechty na středověká městská privilegia. V 16. století až vytváření tzv. Jurydyk – právně zcela autonomních území šlechty ve městech – narušení celistvosti právního a ekonomického prostředí města. Kolem roku 1600 tvořila šlechta v polských městech 10-15% populace.
- V Českých zemích nebyl vliv šlechty v městském prostředí tak výrazný.
-
co to byl jurydyk?
- Skupina zchudlé šlechty – příliv do městského prostředí.
- Výrazný podíl šlechty zejména v polském a uherském teritoriu (7,5% Polsko, 4% Uhry). V těchto oblastech permanentní tlak šlechty na středověká městská privilegia. V 16. století až vytváření tzv. Jurydyk – právně zcela autonomních území šlechty ve městech – narušení celistvosti právního a ekonomického prostředí města. Kolem roku 1600 tvořila šlechta v polských městech 10-15% populace.
-
jak docházelo k omezování autonomie měst raně novověkým státem?
- Rozmach byrokratického státu – požadavek finančních zdrojů zejména na zvyšující se počty vojenských sil – fiskální reformy.
- Postupné omezování městských privilegií a výjimek, které tříštily a omezovaly moc státu. Postupné reformy v obsazování a struktuře městských rad – úřednické vzdělání.
- Výraznější podíl měst na politice státu tradičně v Čechách a Královských Prusech. V polsko-litevském státu a v Uhrách slabší pozice měst bez většího vlivu na politiku státu.
- V Čechách po roce 1620 výrazné a násilné podřízení měst, která byla vojensky dobývána, hospodářsky zruinována, finančně vyčerpána a populačně zdecimována, sílícímu státnímu aparátu.
- V průběhu 17. a 18. století byla postupně integrována do správních struktur centralizovaného státu.
-
charakterizuj pluralitu městské společnosti
- Ne každý kdo žil ve městě byl měšťanem se všemi právy a povinnostmi.
- Rozdělování moci a prestiže v městské společnosti záviselo na mnoha faktorech.
- Majetek – bez jeho dostatečné výše se nemohl být nikdo měšťanem – a získat městská práva.
- om ocenském postavení uvnitř města rozhodoval však spíše původ, rod a tradice.
- Sociální charakteristika postavení – různá v různých městech – faktický projev např. při stanovování regulí odívání či pořadí při procesích.
- chudá vrstva obyvatel tvořila více než polovinu městské populace.
- Postupný nárůst chudých obyvatel bez městských práv. Elitní měšťanské vrstvy se více uzavírají a získání městského práva je obtížnější a pro nemajetné prakticky nemožné.
-
charakterizuj Sociální postavení obyvatel ve městech
- z hlediska pohledu jednotlivých měst
- Sama města vyhlašovala a kodifikovala společenské řády – týkaly se sociální cti rodin či skupin obyvatel a vycházející především z tradice jednotlivých měst, jejich hlavní hospodářské činnosti a dalších lokálně odlišných faktorů.
- Život obyvatel měst, jejich sociální postavení a vliv na veřejné dění byl výslednicí celé škály majetkových, právních, profesních a společenských vztahů.
- Žádný obyvatel města nebyl vnímán jako jedinec, ale vždy byl součástí nějaké skupiny či spíše hned několika různých uskupení.
-
bylo pro řemeslníky snadné ve městě prodávat své produkty?
- Města v raném novověku představovala centra obchodu a řemesel (různé podíly zemědělství a služeb – ale ve většině větších měst obchod či řemesla převládaly)
- Ne každý kdo se ve městě narodil či usadil směl provozovat obchod či řemeslo. Tyto činnosti byly privilegovány a vázány přísnými obchodními tradicemi či cechovními pravidly.
-
Popiš městskou vrstvu obchodníků
- Diferencovaná vrstva obyvatel měst zabývajících se obchodem.
- Malí podomní obchodníci a hokynáři – zaopatřovali zbožím bezprostřední okolí a venkov.
- Kramáři prodávající v rámci města – mohli se sdružovat do cechů.
- Menší kupci – specializace na určitý druh zboží – většina městského obchodu.
- Obchodníci zabývající se dálkovým obchodem a velkoobchodníci – výnosné druhy zboží – sukno,látky, drahé kovy, zbraně. Exotické potraviny a pochutiny – ryby, víno, tabák, koření, čaj, káva.
- Tato vrstva velký majetek a vliv na politický život obchodnických měst.
-
popiš sociální vrstvu řemeslníků
- Ve městech tvořili řemeslníci největší skupinu obyvatel.
- Většina řemeslníků sdružena do cechů – přísná pravidla.
- Snaha potlačovat necechovní řemeslníky – ti zastoupeni jak na venkově (venkovští řemeslníci, domácí dělníci) tak i v samotném městě (tzv. „fušeři“ – často v sídelních městech žili ze speciálních dvorských zakázek, manufakturní dělníci a další).
- Nároky měšťanů byly vyšší a pestřejší než na venkově – v řemesle větší diferenciace a specializace. To znamenalo, že řemeslník nemohl vyrábět např. všechny druhy výrobků, které uměl vyrobit, ale pouze úzký okruh, který mu byl povolen cechem.
- Sociální hierarchie řemeslníků
- Počet a struktura řemeslnických provozů závisely na velikosti a struktuře obyvatel jednotlivých měst.
- Hlavní zaměření na produkci životně důležitých výrobků (potraviny, oděv), ale i výroba luxusního zboží pro zámožnou vrstvu.
- Prestiž jednotlivých řemesel byla různá – někteří byli řazeni mezi horní vrstvu jiní ke spodní vrstvě. Hierarchie vycházela často z tradice a lišila se u jednotlivých měst.
- Určující pro sociální postavení byla starobylost řemesla či cechu, majetek a kvalita práce (čím levnější byl pracovní materiál a čím špinavější pracovní proces tím menší úcta a prestiž)
- Nejprestižnější řemesla – zlatníci, kovolijci, kotláři, zámečníci, hodináři, řezníci
- Nejméně prestižní – krejčí, ševci, tkalci, hrnčíři, koželuhové, lazebníci.
-
charakterizuj Cechovní společenství
- Většina řemeslníků sdružena do cechovních společenstev.
- Řemeslník nezařazený do cechu byl diskriminován a podezříván z nepoctivosti.
- Cechy sdružovaly řemeslníky jednoho či více příbuzných ale i nepříbuzných oborů.
- Cechy ovlivňovaly život řemeslníků v pracovní, sociální i privátní rovině.
- Zprostředkování zakázek, spravedlivé rozdělení surovin, stejné příležitosti jednotlivých dílen. Prověřování kvality zboží a výrobní a prodejní praktiky řemeslníka.
- Kontrolovaly také kvalifikované vzdělání řemeslníků a jejich mravy a morálku.
- Politické funkce v závislosti na městském uspořádání – v menších městech často tvořily vrchnost.
-
Jaké další činnosti a živnosti byly provozovány ve městech?
- Nepoctivé živnosti – vyloučeny z možnosti patřit k cechovním řemeslům (muzikanti, kejklíři, prostitutky, metaři, soudní sluhové, koželuhové, pláteníci, lazebníci, ocejchované osoby).
- Dopravní živnosti – formani, nosiči, poslové atd.
- Manufaktury – často ve správě bohatých obchodníků – námezdní dělníci.
- Městští sedláci, zahradníci, ovčáci, rybáři, vinaři.
- Židé – zejména maloobchod a peněžní obchod. Obchod s obnošeným šatstvem, podomní obchod, drobné zboží – mobilita možnost zásobovat vesnice v okolí města rozmanitým zbožím.
- Kostely a kláštery – provozovaly i řemeslnou činnost, zahradnictví, sadařství.
-
Jaká byla funkce a struktura městské správy?
- Rozdíly v závislosti na politickém statusu měst (královská, poddanská) různá míra samostatnosti městské správy.
- Nejvyšší politickou a administrativní institucí byla zpravidla městská rada.
- Ve větších městech časté členění na vnitřní radu (omezený počet členů – patriciát a bohatí obchodníci – volila starostu a městskou správu) a vnější radu (zástupci z cechů a jednotlivých městských čtvrtí – kontrola účtů a cechovních pravidel).
- Radní zpravidla zastávali více úřadů – čestná povinnost bez nároků na odměnu - teprve později plat.
- Úkoly městské správy – uplatňování zákonodárství a nařízení, právo udílení měšťanského práva, výkon práva, správa městských institucí atd.
- V poddanských městech faktická moc městské rady často omezena – důležité otázky řešili zástupci vrchnosti (správce, fojt atd.)
|
|
