07 zivot na vesnici a ve meste

  1. nejrozšířenější sídelní forma v raném novověku je ...
    • vesnice
    • 70-80% populace žilo právě na vesnici.
    • Existovaly samoty a malé osady, ale v nich žila pouze zanedbatelná část populace
  2. čím se lišila vesnice od města?
    • Vesnice se od měst nelišila primárně velikostí ale právním postavením.
    • „Z podstaty vesnice nikterak nevyplývá, že by měla málo domů, jelikož je známo, že lze najít vesnice, které mají dvě, tři až čtyři sta ohnišť, a naproti tomu lze najít města, která se nesestávají z více než padesáti či šedesáti stavení.“
    • H. Zedler Grosses Universal-Lexikon (1732-1750)
  3. jak byla vesnice uspořádána?Jaké typy znáš?
    • Vesnice – velmi rozmanitá skupina sídel s různou velikostí, prostorovým uspořádáním, politickým postavením atd.
    • Prostorové uspořádání vesnice – různé typy v závislosti na příčinách založení, terénu atd.
    • V českém prostředí nejčastějšími typy byly vsi návesní nebo řadové.
    • Mnoho vesnic vznikalo bez organizačního plánu pouhým shlukováním usedlostí (shlukové vesnice).
    • V závislosti na terénu tvořily některé vsi pouze rozptýlené skupiny obydlí (zejm.v horských oblastech)
    • Prostorové uspořádání vesnic bylo většinou výsledkem dlouhodobého vývoje a neexistovala ostrá hranice mezi jednotlivými prostorovými typy.
  4. Podoba prostorového uspořádání a skladby obyvatelstva vsí závisela na jakých faktorech?
    • Hlavní pracovní a výrobní zaměření vsí
    • – rostlinná výroba a chov dobytka, vinařství, domácká řemesla, hornictví atd.
    • Politické postavení vsí vůči vrchnosti
    • – vsi téměř zcela nezávislé na vrchnosti (minimum – více v západní Evropě),
    • - vesnice přináležející pod jednoho či více pánů se samosprávou a určitými právy (většina),
    • - vesnice přímou součástí vrchnostenského panství bez vlastní samosprávy.
    • Poloha jednotlivých vsí 
    • poblíž města, daleko od ostatních sídlišť.
    • Ekonomická závislost vesnic
    • – některé téměř soběstačné, jiné závislé na okolních sídlech.
  5. popiš strukturu vesnického obyvatelstva
    • Obyvatele vesnice tvořili několik sociálních skupin mezi kterými byly neostré hranice.
    • Sedláci vlastnili selskou usedlost a obživu zabezpečovali zemědělským využíváním vlastního pozemku.

    Nádenícižili mimo selskou usedlost ve vlastním obydlí – malý zemědělský provoz – nutnost přivýdělku na velkých statcích.

    Vesničtí řemeslníci – v samostatných usedlostech bez větších pozemků – odkázáni na řemeslnické zakázky ze statků.

    Domácí dělnícibez vlastních větších pozemků, obživa závislá na prodeji vyrobeného zboží na nadregionálním trhu

    Čeleď a vesnická chudina – bez vlastního obydlí – čeleď součástí domácnosti sedláků, chudina bez obydlí odkázána na žebrotu a pomocné námezdní práce
  6. charakterizuj blíže skupinu sedláků
    • Elitní vrstva vesnické společnosti. Majitelé většiny pozemků na vesnici.
    • Sedláci netvořili homogenní skupinu. Výrazné rozdíly v rozloze pozemků a velikosti majetku.
    • Rozhodující roli na vesnici měla úzká vrstva majitelů velkých statků.
    • Podíl sedláků z celkového počtu vesnických domácností kolísal v závislosti na regionu od 80 do 30%.
    • Postupně se zvyšoval podíl obyvatelstva, které se neživilo výlučně zemědělstvím.
  7. charakterizuj blíže skupinu nádeníků
    • Většinou druhorozené děti méně majetných sedláků (po vyplacení případného dědického podílu nebo dlouhé čelední službě si mohli dovolit pořídit vlastní domek a založit domácnost).
    • Malý zemědělský provozpouze základní obživa za příznivých podmínek.
    • Odkázáni na přivýdělek na velkých statcích – většinou pouze sezónní práce.
    • Muži se nechali najímat k různým pracím (dřevorubci, povozníci)
    • Při nedostatečném příjmu si přivydělávali domácí prací (tkalcovství)
  8. charakterizuj blíže skupinu vesnických řemeslníků
    • Zejména ve větších vesnicích a oblastech s odbytem jejich výrobků.
    • Žili ve vlastních domech s pouze minimální zahradou a pozemkem k hospodaření. Obživa ze zakázek sedláků.
    • Neorganizováni v cechovních sdruženích – poměrně nezávislí.
    • Lišili se různorodou činností s různou mírou společenského uznání. Uznávaní kováři, koláři a mlynáři naopak koželuhové a pohodní považováni za nepočestné.
  9. charakterizuj blíže skupinu domácích dělníků
    • Postupné navyšování počtu domácích dělníků na vesnici od 16. století – v 18. století již značné procento vesnické populace.
    • Postupné vyvazování těchto rodin ze závislosti na selském prostředí.
    • Závislost na výkyvech trhu – možnost slušného živobytí ale bez větších rezerv – v případě špatného odbytu hrozba rychlé chudoby.
    • Bez vlastnictví půdy – z hlediska prestiže na okraji vesnické společnosti.
    • Sňatek nevázán na převzetí domu – proto možno dříve – větší nárůst této sociální vrstvy oproti sedlákům.
  10. charakterizuj blíže skupinu čeledi a chudiny
    • Skupina obyvatel bez vlastního obydlí.
    • Čeledíni a děvečkyve společenství domu sedláků – za službu platba – možnost založení nádenické domácnosti.
    • Podruhové – součástí domácnosti sedláka i s rodinami žili v jeho domě.
    • Další skupinu tvořili různi cizinci, pobudové, staří lidé bez zabezpečení, žebráci atd.
    • Dachau v Německu v roce 1675 – podíl obyvatel bez příbytku 36%.
  11. Každá domácnost na vesnici tvořila do značné míry samostatnou jednotu se značnou autonomií a svobodou rozhodování.
    V mnoha oblastech ovšem kolektivní zájem převažoval a pán domácnosti se podřizoval obecním pravidlům. Jakým?
    • 1. Existence veřejných obecních zařízení v mnoha obcíchprádelna, obecní studny, pekárna – nutná pravidla jejich využívání.
    • V některých vesnicích obecní chudobinec a pastouška ojediněle i lázně.
    • 2. Velmi složité a neuspořádané byly prostorové vztahy polností a luk jednotlivých statků i obecních pozemků a jejich využívání bez společné domluvy nemyslitelné.
    • Většina pozemků ohrazena ploty – ochrana před zvěří i dobytkem – nutnost společné údržby.
    • Koordinace práce na polích a lukách – mnohdy přístup jen přes sousední pozemky.
    • Koordinace začátků polních prací, začátků sklizně, využívání úhoru apod.
    • 3. Společný dohled nad vesnickým dobytkem – lepší využívání pastvin stálý dohled nad dobytkem ochrana před krádežemi a zvěří.
    • Kontrola a vymezování území vesnice vůči jiným obcím.
    • 4. Společným pravidlům podléhala také ochrana proti ohni, dohled nad klidem a pořádkem, udržování cest, péče o chudé atd.

    Sousedská výpomoc nezbytná při mimořádných událostech – výpůjčka dobytka, nářadí, pomoc při porodech, nemoci, neštěstí atd.
  12. jak fungovala vesnická samospráva?
    • Obyvatelstvo vesnic podléhalo v různé míře místní pozemkové vrchnosti, která vyžadovala dávky, omezovala práva vesničanů a vykonávala soudní moc.
    • Ve většině případů byla však vrchnost odkázána na pomoc sedláků a vesnic při dodržování stanovených pořádků.
    • To dávalo vesnické samosprávě poměrnou volnost jednání při regulaci společenského vesnického života.
    • Do mnohých záležitostí postupně ve větší míře zasahoval stát, který v některých případech ochraňoval sedláky před zásahy pozemkové vrchnosti.
    • Vesnická samospráva postupem času neformální pravidla a normy vesnického soužití převáděla do písemné podoby (artikule, selské řády) a za jejich porušení mohl následovat postih.
  13. popiš strukturu vesnické samosprávy
    • Centrální orgán většinou obecní shromáždění – nejméně jednou ročně setkání všech plnoprávných hospodářů ve vesnici (hlavní slovo bohatí sedláci).
    • Kontrola obecního hospodaření, vyhlašování a schvalování vesnických řádů, volba obecních úředníků (konšelé 3-6).
    • V čele vesnické samosprávy byl rychtář (fojt, správce) – ten byl jmenován místní vrchností či zeměpánem. Zastupoval zájmy obce vůči vrchnosti, ale zároveň fungoval jako zástupce vrchnosti v obci.
    • Obecní úředníci (konšelé) zastávali všechny veřejné úkoly v obci (zajištění hranic pozemků a katastrů, dohled nad požárními a policejními ustanoveními, dohled nad řemeslnými provozy v obci – mlýny, kovárny, lazebny, hostince – a další činnosti.
    • Jmenování zvláštních pověřenců – polesný, hajný, ponocný, dráb, obecní pastýři a další.
  14. Jak fungovalo soudnictví?
    • Vesnický soud – nástroj k uchování vesnického pořádku – zástupci obce
    • Přejímal úlohy civilního a trestního práva – dědické smlouvy a převody vlastnictví, kontrola vrchnostenských práv, porušování hranic pozemků, vesnického pořádku, mravnostní a drobné majetkové delikty.
    • Hrdelní soud který řešil vraždy, krádeže, žhářství apod. náležel do pravomoci vrchnosti. Soud zasedal většinou v rychtě či úřadu vrchnostenského správce. V mnoha případech probíhalo zasedání venku často pod smírčí lípou.
    • Vesnický soud měl pravomoc ukládat tresty. Většinou peněžité tresty, krátké vězení a menší potupné tresty
  15. popiš Vztahy mezi vesničany církví a vrchností
    • Faráři nejen duchovními pastýři a kazateli – ale i vlastníky (vrchností), které byli vesničané nuceni odvádět dávky.
    • Na jedné straně vnímán kladně – křty, požehnání, svatby, pohřby – úcta k farářovým vědomostem.
    • U odvodů dávek se ovšem vnímal jako vrchnost a mohl se stát protivníkem ve sporu.
    • Většinou však dávky akceptovány a farář užíval vážnosti.
    • Nepřátelství pokud překročil vesnické normy – poměry se ženami, podvody, luxusní život atd.
    • Církev chránila faráře – napadení duchovního bylo těžkým hříchem a tresty byly tvrdé. Vztahy mezi vrchností a sedláky často napjaté, ale vysloveně protipansky jednali sedláci jen ve výjimečných situacích.
    • Zpravidla uznávali vrchnostenská práva šlechty a klášterů – požadované dávky a robotu odváděli pokud zůstávaly v takových mezích, aby nenarušovaly selská práva a tradice a zajistili jim slušné přežití.
    • Pokud vrchnost nerespektovala práva a tradice – nebyli pasivní a využívali všech prostředků – podání stížností – odepírání dávek a roboty – aktivní odpor.
    • Ve šlechtických, měšťanských a církevních kruzích převládal negativní vztah k vesničanům.
    • Značná míra nadřazenosti, přezíravosti, nechuti, opovržení a obav.
    • Sedláci nazýváni ukoptěnými hnojokydy, močhuby, slamotrusy – někdy i ostřeji jako sběř, bestie, selská chátra.
    • Dobrý vztah sedláků k panovníkovi – od středověku vnímán jako ochránce poddaných.
    • Ve vyšších vrstvách sedlák také zdrojem zábavy – v různých dílech zobrazován jako hloupý a směšný venkovan marně se snažící napodobovat způsoby měšťanů či šlechticů.
    • Vztahy mezi měšťany a vesničany na bázi kulturní a hospodářské – vesničan přejímal některé kulturní vzory z městského prostředí
Author
iren
ID
347623
Card Set
07 zivot na vesnici a ve meste
Description
morkovsky prednasky
Updated