-
kdy ještě stačilo uzavření manželského slibu před svědky?
- Manželství v novověku nezbytné pro získání plnohodnotného společenského statusu.
- Manželství podřízeno ekonomice domu a plození dětí.
- V 16. století stačilo uzavření manželského slibu před svědky. Později právoplatnost manželství vázána výhradně na církevní obřad.
-
co je to hajnalova linie?
- Demograf českého původu John Hajnal se stal autorem teorie, která rozdělila starý kontinent na dvě části podle postoje aplikovaného ke sňatkům a ke staromládenectví a staropanenství. Po studiu způsobu formování a fungování manželského chování v Evropě dospěl k názoru, že se zde vyskytují dva módy chování, které je možno oddělit pomyslnou hranicí spojující Petrohrad a Terst. Tato spojnice se dnes nazývá Hajnalovou linií a platí již minimálně od 16.století.
 - Manželství mohlo být uzavřeno teprve tehdy, když byly vytvořeny ekonomické předpoklady pro vznik vlastní domácnosti
- Průměrné hodnoty věku vstupu do prvního manželství byly u mužů 27-28 let a u žen 24-25 let. Četné odchylky byly pravidlem. Souvislost zejména s dožitím starší generace.
- Mnoho novomanželů sirotci (úplně nebo z poloviny) – souvislost s převzetím hospodářství či živnosti.
-
Průměrný věkový rozdíl mezi ženichem a nevěstou byl...
- 2 až 3 roky.
- Mnohé případy vysokého věkového rozdílu – pochybnosti ze strany církve a protesty mládežnických spolků.
-
vyjmenuj zvyklosti Před uzavřením sňatku
- Uzavření manželství předcházely námluvy probíhající podle mnoha pravidel a rituálů lišících se v jednotlivých regionech.
- Iniciativa k uzavření sňatku vycházela většinou od rodiny muže.
- V 16. a 17. století nejběžněji rodiče hledali nevěstu pro syna.
- Instituce dohazovačů (po smrti otce, při nedostatku vhodných nevěst v blízkém okolí).
- V 18. století svatební inzeráty.
- Postupně si muži stále častěji hledali nevěsty sami.
- Možnosti seznámení při slavnostech a společných pracích.
- Seznamování i mimo dohled rodičů ale pod kontrolou okolí (venkovské a městské spolky mládeže).
- V 18. století již obtížnější – dcery podléhaly přísnější kontrole a dochází k výraznějšímu oddělování pohlaví.
- Od 16. století bylo platné pouze takové manželství, které bylo uzavřeno dobrovolně a se souhlasem nevěsty a ženicha. Mnohdy ovšem značný nátlak rodičů, kteří se pokoušeli provdat či oženit potomky proti jejich vůli.
- Mnohé apely ze strany církve a vrchnosti – aby nebyla uzavírána manželství proti vůli partnerů.
- Z právního hlediska nebylo k uzavření manželství třeba žádného přispění rodičů a přátel – fakticky však bylo společenskou zvyklostí ucházet se o ruku nevěsty u jejích rodičů či přátel.
-
vyjmenuj Kritéria výběru nevěsty
- Krása nevěsty hrála velmi malou roli.
- City ve smyslu zamilovanosti většinou odsunuty do pozadí.
- Láska jako cit není zpochybňována – nebyla ovšem dostatečným základem pro manželství.
- K manželství z lásky převládala ve společnosti v raném novověku skepse. Zlepšení v 18. století – poprvé propagace, ale v praxi stále malý význam při uzavírání sňatků.
- Důležitá kritéria – především původ a s ním související majetek nevěsty.
- Nevěsta musela mít všechny předpoklady stát se dobrou hospodyní, zbožnost, pokora, schopnost rodit a vychovávat děti.
- Nevhodné pro sňatek byly především ženy nemocné (obava z nemožnosti rodit děti), líné, či ženy se špatnou pověstí.
-
jak probíhaly oficiální námluvy?
- Všechny informace o budoucí nevěstě byly shromážděny ještě před oficiálními námluvami. Také rodiče nevěsty se dotazovali na rodinu ženicha a chtěli mít dostatečné informace o jeho stavu, cti a majetku.
- Prohlídka majetku při vzájemných návštěvách rodin.
- Většina manželských svazků uzavírána v rámci jedné společenské vrstvy s ohledem na výši majetku rodiny. V některých případech se nedbalo na vzájemnou majetkovou přiměřenost (pozitivní výběr – např. řemeslná zdatnost, negativní výběr – handicap jednoho z partnerů – vysoký věk, narušené zdraví, mentální vlastnosti apod.)
- V případě dohody následovaly další kroky k oficiálnímu uzavření manželství.
-
jak probíhalo Zasnoubení?
- Při dohodě společné stolování obou rodin.
- Složení manželského slibu před svědky a předání daru ženicha nevěstě jako zástavy a důkazu manželského slibu (různé druhy darů nejčastěji prsten či jiný šperk, mince, rukavice či zdobený kapesník).
- Uzavření ústní nebo písemné manželské smlouvy.
- Příslib manželství byl často stvrzován nejen darem, ale i pohlavním stykem.
- Následovalo slavnostní veřejné ohlášení sňatku.
- Zasnoubení nemohlo být odvoláno.
- Po zaslíbení tolerován sex mezi snoubenci.
- V 15. a 16.st. sňatek zcela světskou záležitostí – důl. manželský slib a církevní obřad měl druhořadý význam.
- Od 17. století postupně přemístění oddacího obřadu do kostela a platný jenom církevní sňatek.
-
jaké znáš další způsoby uzavírání sňatku?
- Tajné manželství – sňatek uzavřený bez svolení rodičů či příbuzných – rozšířeno především v 16. století – od 17. století potlačováno církví.
- Zvyk „losování či dražení děvčat“ – v některých regionech možnost v některých dnech vydražit či vylosovat děvče z vesnice a možnost ji navštívit – v případě zalíbení možnost uzavření sňatku
-
Jaké události předcházely uzavření sňatku?
- V 16. století obřadná koupel v lázni – nevěsta s přítelkyněmi, ženich s přáteli. Slavnostní konec dívčího věku a mládenectví. Od 17. Století omezováno ze strany vrchnosti a církve.
- Od 17. století předmanželské (svatební) zkoušky – nábožensko církevní poučení o smyslu a úloze manželství, zkoumání eventuálních překážek manželství
- Církevnímu sňatku předcházely ohlášky – veřejné oznámení obvykle v kostele. Hlavním smyslem výzva obce aby poukázala na případné překážky manželství (věk snoubenců, ekonomické zajištění, příbuzenství, bigamie)
- Ještě před svatbou – výměna darů mezi nevěstou a ženichem (žena často darovala muži svatební košili a punčochy, muž zase svatební šaty a střevíce – symbolické příjímání do rodin budoucích manželů)
-
Jaké události ovlivňovaly výběr termínu svateb?
- Ovlivněny zejména kalendářem zemědělských prací a obdobími církevního roku.
- Svatby se nekonaly v době adventu a postu, minimum svateb o žních.
- Přihlédnutí k období následného porodu – podle možností sňatek tehdy, aby první porod nepřipadal na letní měsíce.
- Nejvhodnější termíny leden a únor, květen až červenec a říjen listopad.
- Den svatby v týdnu – tři dny svatebního veselí – z náboženských důvodů nevhodný pátek.
- Nejčastější svatební dny úterý, pondělí a neděle.
-
jak probíhal Vlastní sňatek?
- V 16. století ještě většinou světský akt – mnoho různých podob. Kněz nemusel být přítomen – většinou pouze požehnal již uzavřenému svazku.
- Od 17. století se přesouvá těžiště uzavírání svazku od manželského slibu k církevnímu oddávacímu obřadu.
- V 18. století téměř bez výjimky církevní obřady – součástí mnoha předpisů. „Plnoprávné manželství se uzavírá prostřednictvím kněze“
- Svatba nebyla pouze slavností obou rodin ale veřejnou reprezentativní oslavou. Příležitost ukázat důležitost a majetek rodiny – otázka společenské prestiže.
- Na svatbu zváni příbuzní a přátelé novomanželů, sousedé, příslušníci cechu, prestižní hosté s vyšším sociálním postavením.
- V některých oblastech pozvání do domu nebo hostince na ranní pohoštění.
- Poté odchod na zvolené místo svatebního obřadu. Nevěsta i ženich zvlášť se svými přáteli a příbuznými.
- Svatební průvod – vyjádření sociálního postavení – v jeho průběhu různé obyčeje – zabraňování v cestě do kostela a vymáhání výkupného, vysypávání cesty nepočestné nevěsty slámou, nesení peřinky porodní bábou atd.
- Pokud byla nevěsta např. z jiné vesnice přijížděla často na svatbu vozem. Přivážela s sebou často i výbavu do nové domácnosti.
- Slavnostní honosné oblečení – většinou pestré, barevné a zdobné. Bílé šaty nevěsty a černý oblek ženicha až od 19. století. Nevěsta často na hlavě korunku – někdy i ženich.
- Oddávací akt velmi krátký s různými podobami.
- Snoubenci slíbili manželskou věrnost, poslušnost a lásku. Slib stvrdili podáním ruky.
- V rámci obřadu mohl požehnat kněz.
- Později u protestantů spojen obřad s příjímáním a kázáním o smyslu manželství.
- U katolíků součást svatební mše, která se postupně stávala závaznou.
- Po obřadu následovalo svatební procesí – veřejná reprezentace novomanželů.
- Průvod směřoval do domu nevěsty, hostince, či vážených svatebčanů na radnici
- Nejdůležitější událostí byla svatební hostina následující po obřadu. Otázka prestiže – velmi honosná – časté zadlužení někdy až zruinování domácnosti.
- Od 16. do 18. postupné omezování honosných slavností pod tlakem vrchnosti a církve. Limity v počtu hostů.
- Slib manželství a církevní obřad byly stvrzeny manželskou souloží.
- Zvyk symbolického veřejného uložení do společného lože.
- Rozloučení novomanželů s družinou svobodných.
- Ranní dar předaný ženichem nevěstě po svatební noci.
- Pokračování svatebních oslav většinou další den nebo dva.
- Odvedení nevěsty do ženichova domu.
- Při uvedení prohlídka nové domácnosti.
-
charakterizuj Vybavení partnerů při založení nové domácnosti
- výbava nové domácnosti
- – u ženicha zemědělské a řemeslnické náčiní, naturálie, obilí, dobytek, peníze
- – u nevěsty – potřeby pro domácnost, šaty, ložní prádlo, klenoty, nádobí, peníze.
- Věno - existenční příspěvek pro novou domácnost – ne vždy v závislosti na bohatství rodiny – zejména peníze, dobytek případně nemovitost.
- Obvěnění (jitřní dar v německých zemích) – část manželova majetku, která připadla ženě v případě jeho smrti a se kterou mohla volně disponovat.
-
popiš Rozdíly ve výši podílu přicházejícího do manželství u obou partnerů
- Žena byla zvýhodněna nižším podílem (potenciální matka dětí).
- Vdovec až dvakrát větší majetkový podíl než svobodná dívka (panna).
- Svobodný muž a vdova – teoreticky stejná výše věna.
-
jak bylo manželství chápáno v novověku?
- Různá pojetí instituce manželství v novověku – diskuse mezi teology, právníky a filozofy – podstata problému – zda je manželství svátostí – do jaké míry řídí manželství stát a církev.
- Manželství – jediná legitimní forma soužití různých pohlaví uznávaná všemi (prostým lidem, vrchností a všemi církvemi)
- Pojetí manželství úzce spjato se způsobem vykonávání moci a organizace práce. Bylo výsledkem souhry sociálně-ekonomických poměrů v raně novověké společnosti
-
popiš základní prvky instituce manželství
- Manželství jediné útočiště legitimní sexuality – ta měla svou cenu výhradně ve spojení s plozením potomstva. Všechny formy mimomanželské sexuality považovány za nepočestné (s různou mírou tolerance a kriminalizace)
- Legitimní potomci se mohli rodit pouze v manželství – mimomanželské děti znevýhodněny (přísné dodržování zejména v městském řemeslnickém prostředí).
- Manželství představovalo založení nového lidského společenství – vázáno na majetek. Rámec pracovních vztahů – důležitá vzájemná podpora a pomoc.
- Manželství bylo nerozlučitelné – svazek na celý život – muž ani žena nemohli manželskou smlouvu vypovědět. Možnost rozvodu u protestantů ve výjimečných případech.
- Individuální představy a přání partnerů brány v potaz pouze pokud neohrožovaly vlastní soužití, pracovní proces, majetek a rodinnou strategii.
- Formy soužití a milostných vztahů v manželství těžce rekonstruovatelné – vášeň, smyslnost, erotika tabuizovány. Opravdové milostné vztahy v dnešním smyslu spíše výjimkou.
-
Jaký byl pohled církve na manželství?
- Ve středověku manželství především záležitostí jednotlivých rodin – majetek a sociální postavení.
- V průběhu raného novověku stále více usměrňováno zejména církví – vymezování norem chování v manželství.
- Vrchnost – v popředí zejména majetkové a dědické otázky.
- Církev – jistý rozpor – hodnotnější je život v celibátu a odmítnutí světskosti, smyslnosti a sexuality – na druhé straně manželský stav považován za boží výtvor sloužící k plození dětí a vzájemné věrnosti a pomoci.
- Vyjetí manželství z působnosti jednotlivých rodin – pozvednutí na úroveň svátosti a zároveň kontrola nad jeho uzavíráním a průběhem.
-
jak to bylo s láskou a manželstvím?:)
- Manželská láska představovala primárně solidaritu a vzájemnou podporu partnerů v zájmu udržení majetku, uživení se a rozmnožení rodiny.
- Pouze manželská láska legitimní – vášnivá láska odsuzována (obava z prolomení stavovských hranic, ohrožení majetku, překážka křesťanského života)
- Vášeň vylučuje rozumné jednání – nemoc, pohlavní nevázanost.
- Paní domu neměla být nerozumně milována.
- Koncept romantické lásky zpochybnil v závěru raného novověku pojetí manželské lásky.
-
jaký byl přístup k sexualitě v období novověku?
- Vlastní pojem sexualita doložen až od 18. století.
- Vztah společnosti k sexualitě se od 15. do 18. století prošel zásadními změnami – výsledek morální politiky církve a raně novověkého státu.
- Vše co se týkalo sexuality bylo postupně na veřejnosti stále více tabuizováno. Narůstající pohrdání tělem a jeho zahalování.
- Ještě v 16. století poměrně volné společenské kontakty, běžná společná koupel, mnoho nevěstinců atd. Přesto vyžadovány přísné sexuální normy. S výjimkou prostituce byly přísně trestány mimomanželské sexuální styky.
- Postupně v průběhu 17. století sexualita stále více tabuizována. Postupně mizí z veřejných ústních i písemných projevů – stává se neslušným pojmem pro neslušnou věc.
- Rozlišování mezi předmanželskou, manželskou a mimomanželskou sexualitou.
- V tradiční venkovské společnosti – manželský slib daný při zasnoubení a potom sexuální styky povoleny – pokud dítě tak oficiálně nemanželské, ale v očích společnosti nedošlo k ničemu nečestnému – rodina zajištěna.
- Předmanželská sexualita v selském prostředí nebyla výrazem sexuální volnosti jak byla mnohdy líčena horními vrstvami společnosti.
- Zcela jinak posuzována předmanželská sexualita v řemeslnickém a měšťanském prostředí. Velmi přísné posuzování manželského původu dětí. Předmanželský pohlavní styk považován za neodčinitelnou vinu. Časté vyloučení z cechu a nemožnost provozovat řemeslo. Časté soudní procesy o prokázání původu. Tato pravidla byla tak přísná, že i vrchnost a v některých případech dokonce církev apelovala na cechy, aby umožnily vykonávání řemesla i lidem, kteří se narodili před uzavřením manželství či mimo ně.
- Manželská sexualita – poměrně málo pramenů, neexistoval oficiální důvod proč o ní mluvit. Manželství bylo místem legitimní sexuality a způsoby jejího praktikování nepodléhaly žádné kontrole. Pouze obecná doporučení – chovat se křesťansky – určitá období pohlavní abstinence v adventní a postní době a v průběhu těhotenství.
- Vnější podmínky manželské sexuality – náklonnost a tělesná atraktivita nehrály při uzavírání manželství velkou roli, pevné rozdělení pracovních rolí a minimum volného času, nedostatek soukromí, tlak na plození dětí.
- Mimomanželská sexualita – zvláštní problém, mnoho důvodů pro ni – pozdní sňatky, sdílení stejných prostor a často i postelí, podmínky pro uzavírání manželství. Na druhé straně přísná vzájemná kontrola, obtížnost utajení těchto vztahů a přísné tresty. Prosté smilstvo mezi svobodnými lidmi posuzováno mírněji než cizoložství.
- Na počátku novověku instituce nevěstinců, ale v průběhu 17. století rušeny – zatímco návštěva muže v nevěstinci v 16. století neškodila mužově cti, v 18. století to bylo na veřejnosti zcela nemyslitelné.
-
jaké typy konfliktů v manželství bývaly v novověku běžné a jak se řešily?
- Konflikty z rozporu mezi veřejnou prací (povoláním) a soukromým manželským životem neznámým pojmem – teprve na konci 18. Století u měšťanstva.
- Konflikty z nedostatku citové blízkosti nezaznamenáváme – vymezení rolí v manželství s citovou blízkostí nepočítalo.
- Klasické konflikty – především užívání násilí, plýtvání majetkem, cizoložství.
- Manželství zatíženo nedostatečnou znalostí druhého partnera – manželství nevycházelo z individuálních vlastností – lidé nejrůznějšího charakteru a odlišné mentality, často výrazný věkový rozdíl.
- Doba trvání manželství vzhledem k vysoké úmrtnosti v průměru s dneškem velmi krátká. Méně třecích ploch v průběhu „krátkého“ trvání manželství.
-
jak se v manželství řešilo násilnické chování?
- Časté stížnosti žen na násilnické chování i při drobných sporech.
- Používání násilí běžný jev ve vztahu k manželce – nesměla být překročena určitá míra. Žaloby před manželskými a trestními soudy ze strany žen i sousedů.
- Žena se nesměla bránit protiútokem – pomoc při problémech u příbuzných a sousedů. Snaha uklidnit spory a neposkvrnit čest.
-
Jak se v manželství přistupovala k plýtvání majetku?
- Časté neshody z obou stran – žaloby podávali jak muži tak ženy.
- Spojováno se stížnostmi na špatně vedené hospodářství.
- Nefungoval princip šetrnosti v moderním pojetí – často utracení všech prostředků, žilo se z ruky do úst.
- Stížnosti na muže propíjející a prohrávající majetek v hazardních hrách.
-
Jaký byl postoj k cizoložství?
- Cizoložství silně kriminalizováno proto se většina případů vůbec nedostala na veřejnost
- Stížnosti ze strany mužů i žen. Přísněji posuzováno u žen – ohrožení domácnosti – poškození cti domu a pána domu.
- Závislost trestu na sociálním postavení a okolnostech přestupku (svobodný či v manželství, kolikrát se přestupek opakoval apod.)
- Ukládání církevního pokání, veřejné potrestání na pranýři, vyobcování, pro ženu často i smrt.
-
Byl v novověku možný rozvod?
- Katolická církev rozvod nepřipouštěla – možná nanejvýš rozluka od stolu a lože. Nová svatba nepřicházela v úvahu.
- Protestantská církev poprvé rozvod umožnila – cílem ovšem nebylo snížení prestiže manželství.
- Omezený počet důvodů pro rozvod a jejich přísné posuzování. Nejčastější důvody byly – opuštění ze zlé vůle, nevyléčitelná nemoc, impotence, cizoložství (velmi přísně vyšetřováno a posuzováno zneužití).
|
|
