01 + 02 novovek vymezeni a vyvojove etapy

  1. Časové vymezení
    • Periodizace dějin je vždy určitou dodatečnou konstrukcí, která vychází ze zájmu vymezit oblast historického zájmu.
    • Počátek ani konec dané epochy není možné vymezit jednotlivým rokem a v různých oblastech se taková periodizace může i značně lišit.
    • Chronologie období novověku:
    • Raný novověk
    • Počátek:
    • nejčastěji 1492 – objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem
    • 1517 – uveřejnění 95 tezí o reformaci církve Martina Luthera
    • 1526 – bitva u Moháče
    • Konec raného novověku:
    • 1789 Velká francouzská revoluce

    • Vrcholný novověk - Různé datování různými autory.
    • Často 1789-1914 – toto období nazýváno dlouhým 19. stoletím

    • Moderní dějiny
    • 1914 - počátek první světové války až současnost
  2. OBDOBÍ NAŠEHO ZÁJMU TVOŘÍ 16. AŽ 18. STOLETÍ - charakterizuj
    • Duchovně-kulturní vzmach renesance a humanismu
    • Objevitelské zaoceánské výpravy Španělů a Portugalců
    • Protestantská reformace
    • Vznik nového typu státu (teritoriální vedený panovníkem jako jeho přestavitelem)
    • Rozšíření knihtisku kolem roku 1447 Johannes Gutenberg
    • Rozvoj vědy (kartografie, fyzika, astronomie, medicína)
  3. Metodologické vymezení
    • Studium dějin kultury prochází od 70. let 20. století řadou dynamických změn.
    • Vedena diskuze nejen o metodách a interpretacích, ale i o samotném předmětu historického studia.
    • Krize všezahrnujících dějinných koncepcí, kritika myšlenky kontinuálního pokroku (modernizace, racionalizace).
    • Nestačí popis a analýza politických, vojenských a hospodářských dějin („velkých“ dějin).
    • Rozvoj mezioborových výzkumů kulturněhistorických disciplín (antropologie, archeologie, etnografie, sociální historie, studia každodennosti, dějiny mentalit, demografie atd.)

    • ANTROPOLOGIE A STUDIA DĚJIN KULTURY
    • Dnešní pojetí kultury stále výrazněji zahrnuje antropologický aspekt.
    • Historické bádání o sociokulturní problematice postupně začalo reflektovat metody a teorie sociální a kulturní antropologie a její pojmosloví.
    • Okruh témat historického bádání se aplikací těchto metod velmi rozšířil.
    • Rozvoj studia:
    • vztahu člověka a prostředí v minulosti,
    • antropologie města a venkova a jejich vzájemných interakcí,
    • struktura rodiny, generační poměry, dětství, stáří,
    • postavení muže a ženy ve společnosti,
    • problémy normálnosti a nenormálnosti ve společnosti,
    • člověk a instituce atd.
  4. co je to Historická antropologie?
    • Definice: Velmi problematická, jednotná definice neexistuje; Do značné míry vymezena tematicky
    • Pokus zachytit dobové vnímání dějinných událostí jejich aktéry
    • Historická antropologie: historická disciplína, která se zabývá konkrétním jedincem v dějinách. Zkoumá jeho jednání, postoje, pocity, způsob myšlení a snaží se je interpretovat v rámci jeho dobového způsobu vnímání.
    • Richard van Dülmen (1937-2004) – jeden z hlavních přestavitelů a tvůrců současného pojetí historické antropologie; Dülmen, R.: Historická antropologie. Vývoj, Problémy, úkoly. Praha 2002
    • Historická antropologie jako samostatná disciplína vznikla na přelomu 70. a 80. let 20. století a ve svých metodách vyšla z kulturní antropologie, sociálních dějin, dějin lidové kultury, mikrohistorie, dějin mentalit a dějin každodennosti.
    • Tematicky i metodicky se vymezila vůči tradiční makrostrukturální historiografii, která vnímá dějiny jako relativně jednotný lineární vývoj a v jeho rámci studuje ne jedince, ale společenské vrstvy a třídy a strukturální procesy jako je např. modernizace či urbanizace apod.
    • Jedním z hlavních problémů, které se historická antropologie snaží řešit je hranice, která vzniká mezi tzv. objektivními dějinnými strukturami a subjektivním chováním. Jinak řečeno, do jaké míry je člověk ve svém chování omezován svým prostředím (které je výsledkem dějinného vývoje) a do jaké míry je schopen v tomto prostředí uplatnit svou individualitu.
    • Pokus o rekonstrukci minulosti tak, jak ji prožívali její účastníci
    • Předpoklad uzavřenosti, autonomnosti a do jisté míry nepochopitelnosti lokálních kulturních systémů (dnes přírodní národy, v minulosti „známí“ v Evropě)
  5. vyjmenuj Některá témata antropologie novověku
    • Člověk v průběhu života
    • (početí, těhotenství, porod, šestinedělí, dětství a jeho vnímání světem dospělých, dospívání, výchova a vzdělání, sňatek a manželské soužití, stáří, zaopatření ve stáří, smrt a pohřeb).
    • Domácnost a rodina
    • (jedinec v sítích rodinných vztahů, kultura bydlení, stravování, stolování, oblékání, atd.).
    • Člověk a jeho sociální interakce
    • (pokrevní a nepokrevní příbuzenské vztahy, sousedské vztahy, člověk začleněný do hierarchické společnosti, čest a sociální postavení)
    • Venkov a město dva různé světy
    • Člověk a víra
    • (náboženské a pověrečné představy, magie atd.)
    • Člověk na okraji společnosti
    • Práce a volný čas
  6. jaká byla periodizace vývojových období v novověku?
    • V tehdejším učeném pojetí průběh života vnímán nejprve cyklicky a poté stupňovitě s vzestupnou a sestupnou fází.
    • Jednotlivá dělení se lišila a zpočátku nezahrnovala žádné přesné věkové údaje a jejich určení bylo pouze rámcové.
    • Jednotlivé stupně nebyly vnímány v rámci života jednotlivce, ale spíše se vztahovaly ke skupinám vrstevníků, kteří sdíleli určitá schémata v chování a v oblasti přípustného a zakázaného.
    • Ve starším období raného novověku životní cyklus znázorňován jako kolo života často znázorňující roli štěstěny v jeho průběhu, později stupně života vyjadřující vzestupné a sestupné fáze života.
    • Průběh života nejprve členěn na 7 fází později 12 fází v šestiletém rozdělení.

    • Sedmero věků člověka – J.A. Komenský Orbis sensualium pictus – Norimberk 1658 
    • 1. dítě
    • 2. pachole-děvčátko,
    • 3. mládenec-děvče,
    • 4. jinoch-panna,
    • 5. muž-žena,
    • 6. stařec-stařena,
    • 7. kmet-babička sešlá
  7. charakterizuj ranné dětství v období novověku
    • Přesnější vymezení dětství jako životní etapy se v evropském prostředí vytvořilo až v průběhu 18. století (v 16. a 17. století děti do 10 let věku).
    • Jasná hranice mezi dětstvím a dospíváním také neexistovala.
    • Všichni potomci určitého manželského páru žijící v domácnosti a podléhající pravomoci pána domu označováni jako děti.
    • Z právního hlediska byl rozhodující jejich svobodný stav a podřízenost otci.
    • Jiná úloha dětí v životě než dnes.
    • Citově intenzivní a láskyplná péče o děti – pro většinu žen nedosažitelný přepych. Více než citový vztah matky k dítěti hrály vnější podmínky (vysoká úmrtnost dětí, ekonomická situace domácnosti).
    • Velká role potomstva v chodu domácnosti – pracovní síly, možnost zabezpečení rodičů ve stáří ale také ekonomická zátěž domácnosti.
    • Vztahy rodičů a dětí byly charakterizovány jak jejich starostí a hrdostí na děti, tak často tvrdým zacházením a nevšímavostí. Děti členy domácnosti – ale rozhodně ne v centru dění.
  8. jak bylo v novověku vnímáno narození dítěte?
    • Narození dítěte znamenalo naplnění sňatku.
    • Mít děti a být plodným bylo v novověku nezbytné k tomu, aby člověk mohl požívat plné úcty a všech práv. Mít děti bylo samozřejmostí a záměrem.
    • Bezdětnost považována za boží trest.
  9. shrň Pro a proti těhotenství
    • V lidové kultuře se lidé většímu počtu dětí většinou nebránili – považovali těhotenství za boží úděl.
    • Negativní vnímání bezdětného manželství – na vině byla většinou žena, ale i bezdětní mužové byli často vystaveni posměchu.
    • Mnoho návodů jak zajistit plodnost – vycházely z dřívějších tradic, ale pronikaly i do „lékařských“ spisů. (např. snědení žaludu, pomazání ženina pupku oslím mlékem, pohazování novomanželů různými plodinami apod.).
    • Ovšem používaly se i prostředky proti otěhotnění – odvary z majoránky, rozmarýnu a četné pověrečné a magické praktiky.
    • Odsuzování snah zabránit těhotenství ze strany církve – v lidové tradici se např. v manželství s více dětmi tolerovaly.
    • Ostré odsuzování svobodných matek a nemanželských dětí v lidové kultuře, církvi i vrchnostenské správě. Nebezpečné důsledky forem soužití a hospodářského chodu společnosti.
  10. jak se stavěla novověká společnost k potratům?
    • Prováděny zejm. v případě nemanželského otěhotnění. Často mladé dívky, děvečky, služky – strach ze společenského opovržení a potrestání. Utajování těhotenství a případné zabití novorozeněte.
    • Prostředky pro potrat různé zejména různé nápoje z jedovatých bylin nebo zvedání těžkých břemen, skákání z výšky či tlačení na břicho.
    • Následovaly velmi přísné tresty jak pro vlastní matky tak osoby které jim při potratu či zabití dítěte pomáhaly – většinou smrt a často i mučení.
    • Jedním z trestů vražedkyně novorozence bylo uložení do hrobu a probití srdce kůlem.
  11. charakterizuj Období před porodem
    • Zjišťování těhotenství – zejména ve venkovském prostředí dlouho nejistota o těhotenství, často sama těhotná dlouho nevěděla, vynechání menstruace nebylo průkazným znakem, jasnější až ve druhé polovině – břicho (život) a pohyby plodu.
    • Možné omyly nezkušených porodních bab či sousedek – falešné těhotenství
    • Ve šlechtickém prostředí pozorněji sledováno – již při vynechání menstruace se hovořilo o tzv. „naději“.
    • Příznaky těhotenství nejasné i podle „učených knih“ – např. podle knihy Matouše Dačického z Wolkenberga Zahrádka růžová žen plodných z roku 1576 se za příznaky těhotenství považovaly – bolest hlavy, závratě, těkavé oči, zřetelnější pulz, bolesti a tvrdnutí prsou, zvracení, bolest v podbřišku, střídání nálad a chuť jíst nepoživatelné látky.
  12. charakterizuj Výjimečnost ženy v období těhotenství
    • Těhotná žena zažívala v období raného novověku na jedné straně určité výjimečné postavení, ale na druhé straně ji ekonomická nutnost a chod hospodářství nutily zejména u chudších vrstev společnosti zastávat téměř veškeré práce až do vysokého stupně těhotenství.
    • Od zjištění těhotenství byla žena vnímaná jako někdo, kdo se ocitl v trvalém ohrožení. Těhotenství opředeno množstvím pověr a praktik. Těhotná žena a její plod pod vlivem nečistých sil – mnoho praktik mělo ochránit ženu i plod a umožnit jeho udržení a řádný vývoj v těle matky.
    • Převládalo také přesvědčení o určitém nebezpečí ženy, která byla v tomto stavu (některé druhy práce se nezdaří, koně se splaší atd.). Žena v těhotenství se neměla, pokud to nebylo např. z pracovních důvodů nezbytné, zdržovat mino domácí prostor.
    • Ochrana těhotných žen i právně – soudní případy byly často pozastaveny a na těhotných nebylo možné uplatňovat útrpné právo.
  13. charakterizuj porod v raném novověku
    • Narození dítěte očekáváno s radostí, ale i s obavami – každý porod představoval pro matku i dítě smrtelné ohrožení. Přežití matky i dítěte považováno za dar boží a je předmětem oslav.
    • Porodu se většinou nenechával volný „přirozený“ průběh – dělala se celá řada opatření proto, aby proběhl zdárně.
    • Při porodech uplatnění zkušeností, základních lékařských znalostí a pověrečných praktik.
    • Porod především záležitostí žen pomoc sousedek, zkušené starší ženy, porodní báby. Přítomnost lékaře kromě nejvyšších vrstev běžnější až od 18.století.
    • Muži v domě z účasti při porodu většinou vyloučeni extrémní případ doložen z Hamburku 1521 upálen lékař přihlížející porodu v ženském přestrojení
    • výjimky - ženy rodící na mužově klíně; zvyk „stát po boku ženy v její těžké hodince, aby pak s ní měli v životě více trpělivosti“
  14. charakterizuj Lékařské znalosti a lidové „pověrečné“ praktiky při porodu
    • Znalosti o početí a těhotenství vycházely dlouho z antické lékařské vědy a filozofie.
    • Aristoteles – jediným a výhradním činitelem početí je muž, žena je pouze nádoba, ve které plod dozrává.
    • Galénos – přiznává i ženě podíl na vzniku nového života.
    • Spor přívrženců těchto škol až do 17. století.
    • 1672 Reinier De Graaf – teorie o existenci vajíčka ve vaječnících a jeho zrání ve folikulu.
    • Odpor u Aristotelových přívrženců – Pierre Roussel v 18. století „Nevím, jestli se ženy smíří s názorem, který je staví na úroveň slepic“
    • Od 16. století vychází i „odborná“ porodnická literatura
    • 1513 německý lékař Eucharias Rösslin „Der Schwangeren Frauen und Hebammen Rosengarten“ - rychlé rozšíření po celé Evropě.
    • 1519 český překlad lékaře Mikuláše Klaudiána „Zpráva a naučení ženám těhotným a babám pupkořezným“
    • Další příručky následovaly. Snaha nabídnout terapeutické postupy použitelné při „odborném“ i laickém porodu.
  15. popiš rozdíly mezi normálním fyziologickým a komplikovaným porodem
    • Fyziologický porod
    • tišení a uklidňování rodičky, příprava porodního pole, vyšetřování správné polohy dítěte.

    • Komplikované porody
    • V případě odchylek od fyziologického porodu byla šance na přežití rodičky i dítěte poměrně malá.
    • Komplikované případy – časté zabití dítěte v těle matky a jeho vytažení po kusech.
    • Císařský řez známý ale použití jen výjimečně – většinou u mrtvých žen při pokusu o zachránění dítěte.
    • Historicky doložený úspěšný zákrok 1610 Jeremias Trautman z Wittenbergu. Ale hluboko do 19. století úmrtnost vysoká.
    • U komplikovaných porodů se užívalo různých chirurgických nástrojů. Většinou se jednalo o různé háky. Průlomový vynález porodnických kleští. Na přelomu 16. až 17. v rodině Chamberlainů – střežené rodinné tajemství předávané z generace na generaci – pravá konstrukce těchto kleští odhalena až roku 1818. Mezitím byly ovšem vyvinuty i jinde a úspěšně používány.
  16. popiš Magické a lidové praktiky při porodu
    • Uspíšení a usnadnění porodu: různé praktiky – napařování, podkuřování,natřásání rodičky, čichání ke smrdutým věcem, pití kořalky apod.
    • Ochrana při porodukladení ostrých železných předmětů pod lože rodičky (sekera, nůžky).
    • Rozšířená víra v předurčení osudu dítěte (v českém prostředí sudičky – předurčovaly počet let dožití, bude-li bohaté nebo chudé, jakou sejde smrtí)
    • Ve vyšších vrstvách – hvězdopravci, astrologové, vykladači osudu.
    • Mnohým přikládána větší důležitost než lékařským postupům
    • Drahé kameny zavěšené v průběhu těhotenství na krku a levé ruce
    • Podkuřování rodidel holubím nebo čapím trusem
    • Urychlování porodu pomocí uměle vyvolaného kýchání
    • V průběhu porodu přivázání srdce z čerstvě zabité slepice na levé stehno rodičky
    • Přetržení uzdičky pod jazykem novorozeněte aby se mohlo dítě normálně vyvíjet (záněty, vykrvácení)
  17. charakterizuj Porodní praxi u nižších sociálních vrstev
    • Nové poznatky medicíny pouze omezeně.
    • Nejčastěji domácí porod za asistence sousedek.
    • Nedostatek porodních báb zejména na venkově, ve městech lepší situace.
    • Poznatky pouze z tradice a z vlastních empirických zkušeností.
    • Pomůcky při porodu pouze základní – porodní křesla, nůžky na přestřižení pupeční šňůry.
    • Povinné školení porodních bab až ve druhé polovině 18. století.
    • Porodníci asistovali při porodu až od 18. století většinou u bohatších vrstev při komplikovanějších porodech.
  18. charakterizuj Období po porodu
    • Po porodu žena uložena do nejlepší postele v domě často v rohu světnice a oddělena plátěnými plentami (koutnicemi).
    • Dítě po porodu vykoupáno v teplé vodě a někdy pomazáno olejem. Koupele potom každý den – uši se měly před proniknutím vody chránit.
    • Dítě zabaleno do povianu a rituálně předáno matce a uloženo k levému prsu co nejblíže srdci. Věřilo se, že ve společném loži „vytáhne“ matka z dítěte všechny případné neduhy.
    • Ve vyšších vrstvách společnosti, pokud to bylo možné tak zpočátku obstarala kojení přivolaná kojnásoudilo se, že mlezivo šestinedělky je pro dítě škodlivé. Teprve v 18. století bylo toto přesvědčení vyvráceno a doporučovalo se kojit co nejdříve.
  19. jak probíhal Křest?
    • Křtem se z malého stvoření stala sociální bytost, člověk se jménem a místem v rodině i společnosti. Žít bez křtu znamenalo vyvržení ze společnosti.
    • Křest – církevní svátost – zažehnáno nebezpečí pro duši dítěte vyplývající z prvotního hříchu.
    • Smrt nepokřtěného dítěte vnímána jako obrovská tragédie. Zejména pro dítě, které čekalo věčné zatracení. Smrt pokřtěného novorozeněte vnímána daleko méně tragicky.
    • Křest dítěte v případě nezbytí porodní báby, obvykle 2 až 3 den po porodu v kostele, u movitějších lidí i doma.
    • Vhodný výběr kmotrů a kmoter – duchovní otcové a matky, značná role v budoucím životě dětí, svědkové legitimního narození dítěte, při úmrtí rodičů vyživovací povinnost.
    • Volba jména – po rodičích či kmotrech, jména světců po jejichž ochranu dítě spadalo. Módní vlny podléhající společenským vzorům.
  20. co byla Rituální očistná koupel?
    • Po oslavách křtin následovala v některých oblastech rituální koupel – spojeno s očistnými rituály (např. plivání do vody pro ochranu dítěte apod.)
    • Vodě z rituální koupele byly připisovány magické vlastnostipečlivá volba místa vylití (u chlapců např. u jasanu, buku, javoru aby byl zdravý, otužily a vysoký, u děvčat k jabloni aby bylo milé sladké a příjemné)
  21. charakterizuj šestinedělí
    • Rodička v šestinedělí
    • Po porodu nastalo období, kdy byla rodička považována za nečistou, byla odloučena od okolí a podrobována různým omezením. Období 6 neděl po porodu bylo považováno za velmi nebezpečné a rodička s novorozencem byli vystaveni působení zlých sil.
    • V tomto období byla sama nebezpečná, protože se věřilo, že vyvolává negativní reakce lidí, zvířat, věcí i živlů. Po porodu žena uložena a izolována tzv. koutě umístěném v levém rohu čelní strany světnice – oddělena od okolí většinou plátěnými plentami (koutnicemi).
    • Tento prostor představoval posvátné místo a magickou ochranu matky i dítěte. Měl samozřejmě praktické, hygienické a estetické funkce – klid a soukromí rodičky.
    • Do prostoru kouta měla přístup většinou pouze porodní bába a později matka a kmotra.
    • Společenská izolace šestinedělky – její přítomnost na poli, vesnici a jiných veřejných místech může působit různé živelné pohromy (krupobití, požár, povodeň) neúrodu, úhyn dobytka atd.
    • Omezený pohyb rodičky v rámci domu, ale do sklepa na půdu či dvůr již nesměla. Kritická byla hraniční místa (rozcestí, ploty atd.) a období dne (poledne, půlnoc, svítání, soumrak).
    • Omezení činností – práce na poli a zahradě, čerpání vody ze studny, pečení chleba, krmení zvířat, praní prádla atd.
    • V době šestinedělí bylo zvykem přinášet do domácnosti rodičky různé pokrmy a dary na přilepšenou (nošení do kouta).
    • Pro ukončení šestinedělí různé přechodové rituály – postupně zakotven církevní obřad tzv. uvádění v kostele. Zejména z ekonomických důvodů byl obřad uvádění v kostele někdy uspíšen a proběhl např. už 3 týdny po porodu. V lidové kultuře se však vyžadovalo dodržování omezení a zákazů po dobu 6 týdnů.

    • Slavnosti šestinedělek
    • Po návratu z kostela často následovala hostina a oslavy určené ženám (na počátku raného novověku a někde i v pozdějších obdobích bylo dokonce mužům zakázáno se oslav účastnit). Později se mohli závěru oslav účastnit i ženatí muži.
    • Často velmi bujaré a nákladné oslavy – četná kritika ze strany vrchnosti a církve. Taková oslava mohla zcela zruinovat a zadlužit chudší domácnost.
Author
iren
ID
347504
Card Set
01 + 02 novovek vymezeni a vyvojove etapy
Description
morkovsky prednasky
Updated