-
Časové vymezení
- Periodizace dějin je vždy určitou dodatečnou konstrukcí, která vychází ze zájmu vymezit oblast historického zájmu.
- Počátek ani konec dané epochy není možné vymezit jednotlivým rokem a v různých oblastech se taková periodizace může i značně lišit.Chronologie období novověku:
- Raný novověk
- Počátek:
- nejčastěji 1492 – objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem
- 1517 – uveřejnění 95 tezí o reformaci církve Martina Luthera
- 1526 – bitva u Moháče
- Konec raného novověku:
- 1789 Velká francouzská revoluce
- Vrcholný novověk - Různé datování různými autory.
- Často 1789-1914 – toto období nazýváno dlouhým 19. stoletím
- Moderní dějiny
- 1914 - počátek první světové války až současnost
-
OBDOBÍ NAŠEHO ZÁJMU TVOŘÍ 16. AŽ 18. STOLETÍ - charakterizuj
- Duchovně-kulturní vzmach renesance a humanismu
- Objevitelské zaoceánské výpravy Španělů a Portugalců
- Protestantská reformace
- Vznik nového typu státu (teritoriální vedený panovníkem jako jeho přestavitelem)
- Rozšíření knihtisku kolem roku 1447 Johannes Gutenberg
- Rozvoj vědy (kartografie, fyzika, astronomie, medicína)
-
Metodologické vymezení
- Studium dějin kultury prochází od 70. let 20. století řadou dynamických změn.
- Vedena diskuze nejen o metodách a interpretacích, ale i o samotném předmětu historického studia.
- Krize všezahrnujících dějinných koncepcí, kritika myšlenky kontinuálního pokroku (modernizace, racionalizace).
- Nestačí popis a analýza politických, vojenských a hospodářských dějin („velkých“ dějin).
- Rozvoj mezioborových výzkumů kulturněhistorických disciplín (antropologie, archeologie, etnografie, sociální historie, studia každodennosti, dějiny mentalit, demografie atd.)
- ANTROPOLOGIE A STUDIA DĚJIN KULTURY
- Dnešní pojetí kultury stále výrazněji zahrnuje antropologický aspekt.
- Historické bádání o sociokulturní problematice postupně začalo reflektovat metody a teorie sociální a kulturní antropologie a její pojmosloví.
- Okruh témat historického bádání se aplikací těchto metod velmi rozšířil.
- Rozvoj studia:
- vztahu člověka a prostředí v minulosti,
- antropologie města a venkova a jejich vzájemných interakcí,
- struktura rodiny, generační poměry, dětství, stáří,
- postavení muže a ženy ve společnosti,
- problémy normálnosti a nenormálnosti ve společnosti,
- člověk a instituce atd.
-
co je to Historická antropologie?
- Definice: Velmi problematická, jednotná definice neexistuje; Do značné míry vymezena tematicky
- Pokus zachytit dobové vnímání dějinných událostí jejich aktéry
- Historická antropologie: historická disciplína, která se zabývá konkrétním jedincem v dějinách. Zkoumá jeho jednání, postoje, pocity, způsob myšlení a snaží se je interpretovat v rámci jeho dobového způsobu vnímání.
- Richard van Dülmen (1937-2004) – jeden z hlavních přestavitelů a tvůrců současného pojetí historické antropologie; Dülmen, R.: Historická antropologie. Vývoj, Problémy, úkoly. Praha 2002
- Historická antropologie jako samostatná disciplína vznikla na přelomu 70. a 80. let 20. století a ve svých metodách vyšla z kulturní antropologie, sociálních dějin, dějin lidové kultury, mikrohistorie, dějin mentalit a dějin každodennosti.
- Tematicky i metodicky se vymezila vůči tradiční makrostrukturální historiografii, která vnímá dějiny jako relativně jednotný lineární vývoj a v jeho rámci studuje ne jedince, ale společenské vrstvy a třídy a strukturální procesy jako je např. modernizace či urbanizace apod.
- Jedním z hlavních problémů, které se historická antropologie snaží řešit je hranice, která vzniká mezi tzv. objektivními dějinnými strukturami a subjektivním chováním. Jinak řečeno, do jaké míry je člověk ve svém chování omezován svým prostředím (které je výsledkem dějinného vývoje) a do jaké míry je schopen v tomto prostředí uplatnit svou individualitu.
- Pokus o rekonstrukci minulosti tak, jak ji prožívali její účastníci
- Předpoklad uzavřenosti, autonomnosti a do jisté míry nepochopitelnosti lokálních kulturních systémů (dnes přírodní národy, v minulosti „známí“ v Evropě)
-
vyjmenuj Některá témata antropologie novověku
- Člověk v průběhu života
- (početí, těhotenství, porod, šestinedělí, dětství a jeho vnímání světem dospělých, dospívání, výchova a vzdělání, sňatek a manželské soužití, stáří, zaopatření ve stáří, smrt a pohřeb).
- Domácnost a rodina
- (jedinec v sítích rodinných vztahů, kultura bydlení, stravování, stolování, oblékání, atd.).
- Člověk a jeho sociální interakce
- (pokrevní a nepokrevní příbuzenské vztahy, sousedské vztahy, člověk začleněný do hierarchické společnosti, čest a sociální postavení)
- Venkov a město dva různé světy
- Člověk a víra
- (náboženské a pověrečné představy, magie atd.)
- Člověk na okraji společnosti
- Práce a volný čas
-
jaká byla periodizace vývojových období v novověku?
- V tehdejším učeném pojetí průběh života vnímán nejprve cyklicky a poté stupňovitě s vzestupnou a sestupnou fází.
- Jednotlivá dělení se lišila a zpočátku nezahrnovala žádné přesné věkové údaje a jejich určení bylo pouze rámcové.
- Jednotlivé stupně nebyly vnímány v rámci života jednotlivce, ale spíše se vztahovaly ke skupinám vrstevníků, kteří sdíleli určitá schémata v chování a v oblasti přípustného a zakázaného.
- Ve starším období raného novověku životní cyklus znázorňován jako kolo života často znázorňující roli štěstěny v jeho průběhu, později stupně života vyjadřující vzestupné a sestupné fáze života.
- Průběh života nejprve členěn na 7 fází později 12 fází v šestiletém rozdělení.
- Sedmero věků člověka – J.A. Komenský Orbis sensualium pictus – Norimberk 1658
- 1. dítě
- 2. pachole-děvčátko,
- 3. mládenec-děvče,
- 4. jinoch-panna,
- 5. muž-žena,
- 6. stařec-stařena,
- 7. kmet-babička sešlá
-
charakterizuj ranné dětství v období novověku
- Přesnější vymezení dětství jako životní etapy se v evropském prostředí vytvořilo až v průběhu 18. století (v 16. a 17. století děti do 10 let věku).
- Jasná hranice mezi dětstvím a dospíváním také neexistovala.
- Všichni potomci určitého manželského páru žijící v domácnosti a podléhající pravomoci pána domu označováni jako děti.
- Z právního hlediska byl rozhodující jejich svobodný stav a podřízenost otci.
- Jiná úloha dětí v životě než dnes.
- Citově intenzivní a láskyplná péče o děti – pro většinu žen nedosažitelný přepych. Více než citový vztah matky k dítěti hrály vnější podmínky (vysoká úmrtnost dětí, ekonomická situace domácnosti).
- Velká role potomstva v chodu domácnosti – pracovní síly, možnost zabezpečení rodičů ve stáří ale také ekonomická zátěž domácnosti.
- Vztahy rodičů a dětí byly charakterizovány jak jejich starostí a hrdostí na děti, tak často tvrdým zacházením a nevšímavostí. Děti členy domácnosti – ale rozhodně ne v centru dění.
-
jak bylo v novověku vnímáno narození dítěte?
- Narození dítěte znamenalo naplnění sňatku.
- Mít děti a být plodným bylo v novověku nezbytné k tomu, aby člověk mohl požívat plné úcty a všech práv. Mít děti bylo samozřejmostí a záměrem.
- Bezdětnost považována za boží trest.
-
shrň Pro a proti těhotenství
- V lidové kultuře se lidé většímu počtu dětí většinou nebránili – považovali těhotenství za boží úděl.
- Negativní vnímání bezdětného manželství – na vině byla většinou žena, ale i bezdětní mužové byli často vystaveni posměchu.
- Mnoho návodů jak zajistit plodnost – vycházely z dřívějších tradic, ale pronikaly i do „lékařských“ spisů. (např. snědení žaludu, pomazání ženina pupku oslím mlékem, pohazování novomanželů různými plodinami apod.).
- Ovšem používaly se i prostředky proti otěhotnění – odvary z majoránky, rozmarýnu a četné pověrečné a magické praktiky.
- Odsuzování snah zabránit těhotenství ze strany církve – v lidové tradici se např. v manželství s více dětmi tolerovaly.
- Ostré odsuzování svobodných matek a nemanželských dětí v lidové kultuře, církvi i vrchnostenské správě. Nebezpečné důsledky forem soužití a hospodářského chodu společnosti.
-
jak se stavěla novověká společnost k potratům?
- Prováděny zejm. v případě nemanželského otěhotnění. Často mladé dívky, děvečky, služky – strach ze společenského opovržení a potrestání. Utajování těhotenství a případné zabití novorozeněte.
- Prostředky pro potrat různé zejména různé nápoje z jedovatých bylin nebo zvedání těžkých břemen, skákání z výšky či tlačení na břicho.
- Následovaly velmi přísné tresty jak pro vlastní matky tak osoby které jim při potratu či zabití dítěte pomáhaly – většinou smrt a často i mučení.
- Jedním z trestů vražedkyně novorozence bylo uložení do hrobu a probití srdce kůlem.
-
charakterizuj Období před porodem
- Zjišťování těhotenství – zejména ve venkovském prostředí dlouho nejistota o těhotenství, často sama těhotná dlouho nevěděla, vynechání menstruace nebylo průkazným znakem, jasnější až ve druhé polovině – břicho (život) a pohyby plodu.
- Možné omyly nezkušených porodních bab či sousedek – falešné těhotenství
- Ve šlechtickém prostředí pozorněji sledováno – již při vynechání menstruace se hovořilo o tzv. „naději“.
- Příznaky těhotenství nejasné i podle „učených knih“ – např. podle knihy Matouše Dačického z Wolkenberga Zahrádka růžová žen plodných z roku 1576 se za příznaky těhotenství považovaly – bolest hlavy, závratě, těkavé oči, zřetelnější pulz, bolesti a tvrdnutí prsou, zvracení, bolest v podbřišku, střídání nálad a chuť jíst nepoživatelné látky.
-
charakterizuj Výjimečnost ženy v období těhotenství
- Těhotná žena zažívala v období raného novověku na jedné straně určité výjimečné postavení, ale na druhé straně ji ekonomická nutnost a chod hospodářství nutily zejména u chudších vrstev společnosti zastávat téměř veškeré práce až do vysokého stupně těhotenství.
- Od zjištění těhotenství byla žena vnímaná jako někdo, kdo se ocitl v trvalém ohrožení. Těhotenství opředeno množstvím pověr a praktik. Těhotná žena a její plod pod vlivem nečistých sil – mnoho praktik mělo ochránit ženu i plod a umožnit jeho udržení a řádný vývoj v těle matky.
- Převládalo také přesvědčení o určitém nebezpečí ženy, která byla v tomto stavu (některé druhy práce se nezdaří, koně se splaší atd.). Žena v těhotenství se neměla, pokud to nebylo např. z pracovních důvodů nezbytné, zdržovat mino domácí prostor.
- Ochrana těhotných žen i právně – soudní případy byly často pozastaveny a na těhotných nebylo možné uplatňovat útrpné právo.
-
charakterizuj porod v raném novověku
- Narození dítěte očekáváno s radostí, ale i s obavami – každý porod představoval pro matku i dítě smrtelné ohrožení. Přežití matky i dítěte považováno za dar boží a je předmětem oslav.
- Porodu se většinou nenechával volný „přirozený“ průběh – dělala se celá řada opatření proto, aby proběhl zdárně.
- Při porodech uplatnění zkušeností, základních lékařských znalostí a pověrečných praktik.
- Porod především záležitostí žen pomoc sousedek, zkušené starší ženy, porodní báby. Přítomnost lékaře kromě nejvyšších vrstev běžnější až od 18.století.
- Muži v domě z účasti při porodu většinou vyloučeni extrémní případ doložen z Hamburku 1521 upálen lékař přihlížející porodu v ženském přestrojení
- výjimky - ženy rodící na mužově klíně; zvyk „stát po boku ženy v její těžké hodince, aby pak s ní měli v životě více trpělivosti“
-
charakterizuj Lékařské znalosti a lidové „pověrečné“ praktiky při porodu
- Znalosti o početí a těhotenství vycházely dlouho z antické lékařské vědy a filozofie.
- Aristoteles – jediným a výhradním činitelem početí je muž, žena je pouze nádoba, ve které plod dozrává.
- Galénos – přiznává i ženě podíl na vzniku nového života.
- Spor přívrženců těchto škol až do 17. století.
- 1672 Reinier De Graaf – teorie o existenci vajíčka ve vaječnících a jeho zrání ve folikulu.
- Odpor u Aristotelových přívrženců – Pierre Roussel v 18. století „Nevím, jestli se ženy smíří s názorem, který je staví na úroveň slepic“
- Od 16. století vychází i „odborná“ porodnická literatura
- 1513 německý lékař Eucharias Rösslin „Der Schwangeren Frauen und Hebammen Rosengarten“ - rychlé rozšíření po celé Evropě.
- 1519 český překlad lékaře Mikuláše Klaudiána „Zpráva a naučení ženám těhotným a babám pupkořezným“
- Další příručky následovaly. Snaha nabídnout terapeutické postupy použitelné při „odborném“ i laickém porodu.
-
popiš rozdíly mezi normálním fyziologickým a komplikovaným porodem
- Fyziologický porod
- tišení a uklidňování rodičky, příprava porodního pole, vyšetřování správné polohy dítěte.
- Komplikované porody
- V případě odchylek od fyziologického porodu byla šance na přežití rodičky i dítěte poměrně malá.
- Komplikované případy – časté zabití dítěte v těle matky a jeho vytažení po kusech.
- Císařský řez známý ale použití jen výjimečně – většinou u mrtvých žen při pokusu o zachránění dítěte.
- Historicky doložený úspěšný zákrok 1610 Jeremias Trautman z Wittenbergu. Ale hluboko do 19. století úmrtnost vysoká.
- U komplikovaných porodů se užívalo různých chirurgických nástrojů. Většinou se jednalo o různé háky. Průlomový vynález porodnických kleští. Na přelomu 16. až 17. v rodině Chamberlainů – střežené rodinné tajemství předávané z generace na generaci – pravá konstrukce těchto kleští odhalena až roku 1818. Mezitím byly ovšem vyvinuty i jinde a úspěšně používány.
-
popiš Magické a lidové praktiky při porodu
- Uspíšení a usnadnění porodu: různé praktiky – napařování, podkuřování,natřásání rodičky, čichání ke smrdutým věcem, pití kořalky apod.
- Ochrana při porodu – kladení ostrých železných předmětů pod lože rodičky (sekera, nůžky).
- Rozšířená víra v předurčení osudu dítěte (v českém prostředí sudičky – předurčovaly počet let dožití, bude-li bohaté nebo chudé, jakou sejde smrtí)
- Ve vyšších vrstvách – hvězdopravci, astrologové, vykladači osudu.
- Mnohým přikládána větší důležitost než lékařským postupům
- Drahé kameny zavěšené v průběhu těhotenství na krku a levé ruce
- Podkuřování rodidel holubím nebo čapím trusem
- Urychlování porodu pomocí uměle vyvolaného kýchání
- V průběhu porodu přivázání srdce z čerstvě zabité slepice na levé stehno rodičky
- Přetržení uzdičky pod jazykem novorozeněte aby se mohlo dítě normálně vyvíjet (záněty, vykrvácení)
-
charakterizuj Porodní praxi u nižších sociálních vrstev
- Nové poznatky medicíny pouze omezeně.
- Nejčastěji domácí porod za asistence sousedek.
- Nedostatek porodních báb zejména na venkově, ve městech lepší situace.
- Poznatky pouze z tradice a z vlastních empirických zkušeností.
- Pomůcky při porodu pouze základní – porodní křesla, nůžky na přestřižení pupeční šňůry.
- Povinné školení porodních bab až ve druhé polovině 18. století.
- Porodníci asistovali při porodu až od 18. století většinou u bohatších vrstev při komplikovanějších porodech.
-
charakterizuj Období po porodu
- Po porodu žena uložena do nejlepší postele v domě často v rohu světnice a oddělena plátěnými plentami (koutnicemi).
- Dítě po porodu vykoupáno v teplé vodě a někdy pomazáno olejem. Koupele potom každý den – uši se měly před proniknutím vody chránit.
- Dítě zabaleno do povianu a rituálně předáno matce a uloženo k levému prsu co nejblíže srdci. Věřilo se, že ve společném loži „vytáhne“ matka z dítěte všechny případné neduhy.
- Ve vyšších vrstvách společnosti, pokud to bylo možné tak zpočátku obstarala kojení přivolaná kojná – soudilo se, že mlezivo šestinedělky je pro dítě škodlivé. Teprve v 18. století bylo toto přesvědčení vyvráceno a doporučovalo se kojit co nejdříve.
-
jak probíhal Křest?
- Křtem se z malého stvoření stala sociální bytost, člověk se jménem a místem v rodině i společnosti. Žít bez křtu znamenalo vyvržení ze společnosti.
- Křest – církevní svátost – zažehnáno nebezpečí pro duši dítěte vyplývající z prvotního hříchu.
- Smrt nepokřtěného dítěte vnímána jako obrovská tragédie. Zejména pro dítě, které čekalo věčné zatracení. Smrt pokřtěného novorozeněte vnímána daleko méně tragicky.
- Křest dítěte v případě nezbytí porodní báby, obvykle 2 až 3 den po porodu v kostele, u movitějších lidí i doma.
- Vhodný výběr kmotrů a kmoter – duchovní otcové a matky, značná role v budoucím životě dětí, svědkové legitimního narození dítěte, při úmrtí rodičů vyživovací povinnost.
- Volba jména – po rodičích či kmotrech, jména světců po jejichž ochranu dítě spadalo. Módní vlny podléhající společenským vzorům.
-
co byla Rituální očistná koupel?
- Po oslavách křtin následovala v některých oblastech rituální koupel – spojeno s očistnými rituály (např. plivání do vody pro ochranu dítěte apod.)
- Vodě z rituální koupele byly připisovány magické vlastnosti – pečlivá volba místa vylití (u chlapců např. u jasanu, buku, javoru aby byl zdravý, otužily a vysoký, u děvčat k jabloni aby bylo milé sladké a příjemné)
-
charakterizuj šestinedělí
- Rodička v šestinedělí
- Po porodu nastalo období, kdy byla rodička považována za nečistou, byla odloučena od okolí a podrobována různým omezením. Období 6 neděl po porodu bylo považováno za velmi nebezpečné a rodička s novorozencem byli vystaveni působení zlých sil.
- V tomto období byla sama nebezpečná, protože se věřilo, že vyvolává negativní reakce lidí, zvířat, věcí i živlů. Po porodu žena uložena a izolována tzv. koutě umístěném v levém rohu čelní strany světnice – oddělena od okolí většinou plátěnými plentami (koutnicemi).
- Tento prostor představoval posvátné místo a magickou ochranu matky i dítěte. Měl samozřejmě praktické, hygienické a estetické funkce – klid a soukromí rodičky.
- Do prostoru kouta měla přístup většinou pouze porodní bába a později matka a kmotra.
- Společenská izolace šestinedělky – její přítomnost na poli, vesnici a jiných veřejných místech může působit různé živelné pohromy (krupobití, požár, povodeň) neúrodu, úhyn dobytka atd.
- Omezený pohyb rodičky v rámci domu, ale do sklepa na půdu či dvůr již nesměla. Kritická byla hraniční místa (rozcestí, ploty atd.) a období dne (poledne, půlnoc, svítání, soumrak).
- Omezení činností – práce na poli a zahradě, čerpání vody ze studny, pečení chleba, krmení zvířat, praní prádla atd.
- V době šestinedělí bylo zvykem přinášet do domácnosti rodičky různé pokrmy a dary na přilepšenou (nošení do kouta).
- Pro ukončení šestinedělí různé přechodové rituály – postupně zakotven církevní obřad tzv. uvádění v kostele. Zejména z ekonomických důvodů byl obřad uvádění v kostele někdy uspíšen a proběhl např. už 3 týdny po porodu. V lidové kultuře se však vyžadovalo dodržování omezení a zákazů po dobu 6 týdnů.
- Slavnosti šestinedělek
- Po návratu z kostela často následovala hostina a oslavy určené ženám (na počátku raného novověku a někde i v pozdějších obdobích bylo dokonce mužům zakázáno se oslav účastnit). Později se mohli závěru oslav účastnit i ženatí muži.
- Často velmi bujaré a nákladné oslavy – četná kritika ze strany vrchnosti a církve. Taková oslava mohla zcela zruinovat a zadlužit chudší domácnost.
|
|
