06 ODHAD VÝŠKY POSTAVY

• jedna ze základních charakteristik na pomezí mezi skupinovými a individuálními vlastnostmi
• nelze (zatím) určit geneticky
• v průběhu života se mění
• zároveň je z velké čtyřky nejproblematičtější:
• ontogenetické změny
• cirkadiánní změny
• rozpory v dokumentované výšce
• Nevylučuje pohřešované osoby, pokud není rozdíl extrémní

• pokud není uvedeno jinak, uvažujeme výšku postavy po uzavření růstových chrupavek
• v té době je největší a pak se v průběhu života snižuje (traumata, destrukce obratlů, komprese chrupavek)
• Giles1991 (u žen)
• 50 let 0,4 mm;
• 60 let 7 mm;
• 70 let 20,2 mm,
• 80 let 38,5 mm

dané kompresí meziobratlových plotének, ztrátou jejich elasticity a ochabnutím svalového napětí

• Reillyet al. 1984
• výzkum osmi mužů
• nejvíce 19.3 mm rozdílu (1,1 %celkové výšky)

• biologická výška
• měřená výška - údaj dosažený některou ze zvolených metod např. měřením
• udávaná výška - často nadhodnocená a neaktuální
• forenzní výška - ta která se hledá, udávaná příbuznými

• Referenční populace by měla odpovídat:
• populačně
• věkovým rozložením
• časově
• sociálním postavením
• profesně
• tafonomicky
• vyschnutím dochází ke zkracování kostí

• Být si vědom zdroje dat!!!
• je známá výška za života a jsou k dispozici kosti vzácný ideál 
• měřeno bylo tělo a následně macerované kosti je nutná korekce na výšku za života
• ^{možnost korekce (2-2,5 cm; Černý & Komenda}
• ^{1982), ale celkově je korelace mezi délkou těla a výškou překvapivě malá ( Bidmos 2005)}
• somatometrická data
• somatometrie z rentgenogramu - často nedostatečná kalibrace
• odhad celkové výšky z rozměrů kostí podílejících se na výšce a následná tvorba metody
• třeba vědět zda metoda byla vytvořena na čerstvých či vysušených kostech

• JeanJoseph Sue (1710 - 1792)
• tabulky s délkou trupu, délkou horních končetin, výškou postavy pro jednotlivé věkové kategorie
• nedefinované míry
• míry pro každého jednoho jednotlivce žádné stat . zpracování

• podobně i s rozměry některých kostí také
• Octave Lesueur(1802 - 1860), Mathieu Orfila (1787 - 1853) k odhadu výšky se ale sami stavěli kriticky Etienne Rollet (1862 - 1937)

• Paule Topinard (1830-1911)
• porovnání délky skeletu s délkou těla (23těl) - rozdíl 3,5cm
• průměry rozdílů pro čtyři výškové kategorie

• Léonce Manouvrier (1850 -1927)
• hojně používáno ještě v 70. letech 20. století
• k naměřené délce kosti je potřeba přidat 2 mm a 2 mm pak odečíst od celkové délky

• George Murray Humphry (1820 - 1896)
• ^{25 dospělých + 29 dětských skeletů}
• podílové metody procento délky každé kosti z celkové tělesné výšky
• nebere v úvahu změny v proporcích relativně kratší resp. delší končetiny vzhledem k páteři
• systematické podhodnocování pod průměrem a nadhodnocování nad průměrem

• Pearson
• lineární/mnohonásobná regrese: přímka konstruována tak, aby byl reziduální součet čtverců minimální

regresní metody jsou populačně a pohlavně závislé - poměry dlouhých kostí a celkové výšky se u různých populací a pohlaví liší 

• Obecně
• kosti podílející se na výšce lepší
• kosti dolních končetin lepší
• kombinace více kostí lepší

• Georges Fully (1926 - 1973)
• úkol identifikovat deportované Francouze v Mauthausenu (3165 jedinců)
• výška postavy jako součet výšky všech kostí podílejících se na výšce (kosterní výška) + výška měkkých tkání; podle některých ale může být významně pop. závislé
• nevýhodou je potřeba proměřit téměř celý skelet

• Torstein Sjøvold
• organická korelace minimalizace nejmenších trojúhelníků
• vycházel z průměrů ve starších studiích
• není tak populačně závislá, ale není pro jednu konkrétní populaci (pro kterou je k dispozici regresní rovnice) lepší

• Všechny se protínají v průměru tělesné výšky a délky kosti
• Regrese: prochází nejlépe muži - tato konkrétní byla sestavena na mužích a populace sedí (Francouzi)
• Podílové: metody lepší z celkového pohledu
• Organická korelace: dobře reprezentuje celkový trend

• Odhad z nekompletních kostí
• je možné za cenu dalšího snížení přesnosti odhadu (respektive zvětšení predikčního intervalu)
• odhad přímo ze segmentu kosti Holland 1992
• odhad celkové délky kosti a následné použití rovnic Steele 1970, Simmons et al. 1990, Wright a Vasquez 2003
• Odhad z kostí nepodílejících se na výšce
• metatarsy Byers et al. 1989
• metakarpy Jason a Taylor 1995
• Odhady z neskeletárního materiálu
• části těla Adams a Herrmann 2009
• boty a otisky Giles a V allandigham 1991
• Odhad u nedospělých jedinců
• kvůli rychlým změnám je často nepodstatné
• kryje se s odhady věku

• Fully - podhodnocuje, přídavek měkkých tkání může být až 20cm

• Raxter - revidoval Fullyho

AUERBACH, Benjamin: dopočet chybějící kosti nebo segmentu

• Černý, M., & Komenda, S.
• Součást KS: dlouhé kosti humerus, femur
• Metoda: regresní rovnice
• Populace: česká, německá; 1933 1939
• Přesnost odhadu:
• nejlépe r = 0,82 pro muže (kombinace F a H);
• r=0,79 pro ženy (kombinace F a H)
• Měřeno v cm . Pro výpočet výšky postavy je potřeba z dosažené hodnoty odečíst 2 cm . Rovnice totiž vycházejí z délky těla měřené na pitevním stole.

• Dobisíková, M., Velemínský, P., Zocová , J., Beran, M. 
• Výpočet délky těla z délky dlouhých kostí
• Součást KS: dlouhé kosti humerus, femur
• Metoda: regresní rovnice
• Populace: česká, současná
• Celková senzitivita: standartní odchylka nejvíce 4,87 (pokud muži a ženy všech věkovýchkategorií dohromady);
• nejméně 2,4 (u žen mladších 60 let, pokud byla výška hodnocena na základě největší trochanterické délky)

• Sjøvold, T. (1990).
• Součást KS: dlouhé kosti femur, tibie, fibula, humerus radius , ulna
• Metoda:regresní metoda organické korelace
• Populace: kavkazoidní
• Celková senzitivita:
• nejvyšší korelace u femuru 0,95 (pokud brány všechny populace);
• pro kavkazoidní je nejvyšší korelace pro ulnu 0,98
• Poznámky: metoda vhodná, pokud není známo, z které populace jedinec pochází

• Jantz a Ousley 2005
• Výběr referenční populace
• Grafické zobrazení výsledku včetně intervalu
• Predikční interval pro daný odhad

Stature. Lenka Polcerová (2016)