04a OSOFIKACE

• Probíhá od 6.–8. týdne nitroděložního života z hlavního jádra, jež vzniká v blízkosti angulus costae .
• Od 7.–8. roku se postupně objevují epifýzové ploténky na caput a na tuberculum costae, s žebrem splývají kolem 20. roku věku.

• Osifikace začíná u krčku lopatky z hlavního jádra koncem 2. fetálního měsíce. Další jádra (v zobcovitém výběžku, horní části cavitas glenoidalis a v akromiální části hřebene lopatky) se postupně objevují po celou dobu dětství od 1. roku až do 16 let.
• Srůsty jednotlivých osifikačních jader s okolím začínají asi v 15. letech u processus coracoideus, v horní části cavitas glenoidalis u dívek asi ve 14., u chlapců až v 17. letech, chrupavčité lemy po 20. roce a akromiální část okolo 16. let. Asi u 6% jedinců však zůstává osifikovaná část akromia samostatná a vzniká tak os acromiale

• Klíční kost je jednou z prvních kostí v těle jež osifikuje. Osifikace probíhá na počátku endesmálně již v šestém týdnu těhotenství.
• Po krátkou dobu má kost chrupavčitý model (sekundární chrupavka ), který osifikuje nejprve ve středních partiích, později na obou koncích kosti. U novorozence je klíční kost již osifikována, má pouze chrupavčité oba konce. Na sternálním konci se vždy vytváří epifýza se samostatným osifikačním jádrem, které však rychle splývá s okolní kostí (u dívek se objevuje kolem 14. roku, u chlapců okolo 17. let, splynutí obou částí nastává mezi 20–22 lety). Poruchy endesmální osifikace klavikuly jsou spojeny s defekty kostí lebky, stav se nazývá dysostosis cleidocranialis.

• Osifikace probíhá z diafýzy od poloviny 2. fetálního měsíce a ze dvou epifýz – v caput humeri od poloviny 1. roku, v capitulum humeri v průběhu prvního roku. Přídatná jádra se vytvářejí v tuberculum majus (od 2. roku), v tuberculum minus mezi 4.–5. rokem, u vnitřního okraje trochlea humeri (mezi 9.–10. rokem), v mediálním epikondylu od 4.–6. roku, v laterálním epikondylu ve 12. roce, zpravidla vždy dříve u dívek. Jádra v proximálním konci spolu splynou po dovršení 6. let, s diafýzou kolem 20 let. Jádra v distálním konci splynou navzájem mezi 14.–16. rokem, s diafýzou splývají po pubertě . Mediální epikondyl se spojuje s pažní kostí až po zániku obou epifýzových štěrbin.
• Proximální růstová chrupavka je aktivnější (asi 80% kosti roste z proximální a zbývajících 20% z distální růstové chrupavky ).

Probíhá v diafýze (od 8. fetálního týdne) a obou epifýzách (distální začíná osifikovat po 1. roce, proximální až ve 4.–5. roce). Přídatná osifikační jádra jsou v tuberositas radii (ve 13.–14. roce) a často i v processus styloideus . Processus styloideus může osifikovat samostatně a zůstat pak po celý život izolovaný. Proximální epifýza se spojuje s tělem radia mezi 14.–17. lety, distální mezi 18.–20. rokem, kdy splývají i drobná osifikační jádra. Z růstové chrupavky distální epifýzy roste kost aktivněji a déle.

Osifikace proximální epifýzy ulny je složitá; největší jádro se zakládá v olekranu v 9.–11. roce, v těle kosti od 8. fetálního týdne a v distálním konci mezi 5.–6. rokem. Proximální epifýza splývá s diafýzou ve 14.–16. letech, distální v 18.–20. letech, vždy dříve u dívek. Z distální epifýzy roste kost aktivněji a déle. Processus styloideus může osifikovat samostatně a zůstat oddělen chrupavkou po celý život.

Osifikační centra se zakládají enchondrálně, objevují se až po narození a jsou ukazatelem biologické vyspělosti dítěte. Asi ve třetím měsíci je patrné osifikační jádro v os capitatum, poté v os hamatum, ve třetím roce v os triquetrum , ve čtvrtém v os lunatum, osifikace pokračuje přes os scaphoideum (4.–5. rok) na os trapezium a os trapezoideum (4.–6. rok). Os pisiforme jako sesamská kost osifikuje až mezi 7.–13. rokem. Stupeň osifikace karpálních kostí (který ve statistickém průměru odpovídá určitému věku) se označuje jako kostní věk. Kostní věk je možno srovnat u vyšetřovaného dítěte s věkem kalendářním a zjistit, zda se kostra přiměřeně rychle a dobře vyvíjí.

Články prstů jsou podobně jako metakarpy monoepifýzové kosti. Těla článků prstů osifikují již prenatálně od 2.–3. fetálního měsíce, epifýzy (umístěné proximálně při bázi) osifikují kolem 2.– 4. roku, ke srůstání epifýz s těly článků prstů dochází mezi 15.–18. rokem.

• V os ilium se osifikační jádro objevuje okolo 8. fetálního týdne, v os ischii ve čtvrtém fetálním měsíci a v os pubis o něco později – ve 4.–5. fetálním měsíci. Rozsáhlá chrupavka v acetabulu (tvaru Y) oddělující všechny tři kosti, které dohromady tvoří pánevní kost, začíná osifikovat ze sekundárních jader okolo 13. let. Kost sedací a stydká srůstají svými rameny dříve a to mezi 7.–8. rokem věku.
• Chrupavčitý pruh podél kaudálního okraje os coxae začíná osifikovat nad tuber ischiadicum mezi 15.–18. rokem a osifikace se šíří ventrálně. Současně probíhá i osifikace a splývání v chrupavčitém lemu crista iliaca, zde je dokončeno až po 20. roce.
• Sekundární samostatné apofýzy se mohou objevit okolo 15.– 16. roku na tuberculum pubicum , na spina iliaca anterior superior , spina ischiadica a na symfýzovém okraji stydké kosti. S okolím splývají po 16.–18. roce.

Osifikační centrum se vyvíjí mezi 2. až 4. rokem, osifikace je ukončena mezi 15.–20. lety

• Diafýza osifikuje od 7. fetálního týdne, jádro v proximální epifýze se objevuje před narozením, v distální epifýze v konci 1. roku.
• Samostatné jádro bývá v tuberositas tibiae (objevuje se okolo 12 let a rychle splývá s proximální epifýzou ). Distální epifýza přirůstá jako první (mezi 15. – 18. lety), proximální epifýza o něco později (mezi 16. až 19. rokem), dříve u dívek. Růstově aktivnější je proximální epifýza, proto foramen nutricium směřuje distálně.

Osifikace fibuly probíhá ve stejném časovém období jako u tibie. Distální epifýza fibuly má jádro založeno od 2. roku, proximální asi od 4. roku. Epifýzy fibuly srůstají s diafýzou o něco později (o 1–2 roky) než je tomu u tibie.

• Osifikace probíhá pro každou kost z jednoho centra, výjimku tvoří pouze patní kost, která má navíc šupinovitou epifýzu na tuber calcanei .
• Osifikační jádro kalkaneu se objevuje již mezi 3.–4. fetálním měsícem. Přídatné jádro na tuber calcanei se objevuje v 6.–9. roce a srůstá s patní kostí v 15.–17. roce. Jako druhý osifikuje talus (od 6. fetálního měsíce) a po něm os cuboideum (od 9. fetálního měsíce).
• Os cuneiforme laterale osifikuje v 1. roce, os cuneiforme mediale a intermedium od 2. roku a os naviculare ve 3. roce. V některých kostech nástup osifikace kolísá, proto nejsou tarzální kosti k určování kostního věku vhodné.

Těla článků prstů osifikují ve velkém časovém rozpětí, nejčastěji již od 3. fetálního měsíce, výjimečně až po narození. Osifikační jádra se v epifýzách (nacházejí se na proximálním konci článků) objevují až kolem 3.–4. roku, ke srůstání epifýz s těly článků prstů dochází mezi 15.–18. rokem. Obě sesamské kosti nohy (uložené u palcového metatarzofalangového kloubu) osifikují kolem 12. let.

Pouze horní část šupiny týlní kosti osifikuje endesmálně, zbylá část kostnatí na chrupavčitém podkladě. U novorozence jsou ještě od sebe odděleny části se samostatnými osifikačními centry (bazální část, partes laterales a dolní část týlní šupiny). K postupnému srůstání dochází mezi 4.–7. rokem dítěte. Hranice částí šupiny týlní kosti vzniklé odlišnou osifikací jsou zřetelné do 4. let jako zářezy. Persistují-li tyto zářezy i v dospělém věku nazýváme je sutura mendosa.

• Na počátku 3. fetálního měsíce se objevují v enchondrálně osifikující klínové kosti četná jádra, která spolu splývají v určitém pořadí; pouze osifikační jádra v laminae mediales processus pterygoidei se tvoří ve vazivu (endesmálně). Samostatně osifikuje přední část těla (praesphenoid) a k ní připojená malá křídla (orbitosfenoidy), samostatně osifikuje i zadní část těla (basisphenoid), k níž jsou připojena velká křídla (alisfenoidy) se svými osifikačními jádry.
• Velká křídla srůstají s tělem klínové kosti během prvního roku po narození. Malá křídla jsou u novorozence již srostlá s ventrální částí těla klínové kosti, která je však ještě oddělena od dorzální partie.
• Basisfenoid a presfenoid srůstají dohromady kolem doby narození, ale zbytky synchondrosis intersphenoidalis přetrvávají až asi do 6 let a spolu se synchondrosis sphenooccipitalis jsou hlavními růstovými centry umožňující délkový růst báze lební. Dorsum sellae je u novorozence chrupavčité a jamka pro hypofýzu je mělká.

Čelní kost osifikuje desmogenně od 8. fetálního týdne z center v místech budoucích tubera frontalia. Kost je původně párová, sutura frontalis mezi pravou a levou částí kosti zaniká do dvou let věku dítěte. Sinus frontales se zakládají v průběhu prvního roku a definitivní velikosti dosáhnou až koncem růstového období. Jejich tvar a velikost je variabilní.

Kost osifikuje endesmálně od 9. fetálního týdne v místě budoucího tuber parietale. U novorozence osifikace ještě nedosahuje do úhlů temenní kosti.

• Pars petrosa osifikuje z více center, které se zakládají v původním chrupavčitém pouzdru sluchově-rovnovážného ústrojí a v jeden celek splývají v 5. fetálním měsíci. Ještě u novorozence se na pyramidě jasně rýsuje tvar polokružných kanálků. Koncem 2. fetálního měsíce začíná osifikovat endesmálně squama temporalis , osifikace postupuje až na processus mastoideus . Pars tympanica se zakládá jako kraniálně neuzavřený kroužek – anulus tympanicus. Po narození srůstá pevněji s okolními kostmi a vyvíjí se v ploténku tvaru kornoutu. Processus styloideus osifikuje od 1. roku a od 6. do 18. roku srůstá s pars petrosa. Hranice mezi dalšími částmi spánkové kosti zanikají po prvním roce života.
• U novorozence není vyvinut processus mastoideus (vyvíjí se až s tahem m. sternocleidomastoideus při zvedání hlavičky dítěte), ani tuberculum articulare, které se rozvíjí teprve vlivem žvýkacích pohybů .

• Maxilla i os incisivum osifikují endesmálně od 6. fetálního týdne. Obě kosti se již v embryonálním stádiu vzájemně dotýkají, ke srůstu dochází nejprve na straně nosní dutiny. Několik let po narození sice dochází k plné osifikaci , ale asi u 50% dospělých persistují stopy švu os incisivum na patrové ploše.
• Novorozenecká maxila je nízká, bez plně vyvinutého alveolárního výběžku, ale v jeho základu jsou zanořeny korunky mléčného chrupu. K plnému rozvoji proporcí horní čelisti dochází až s erupcí všech zubů. Sinus maxillaris je u novorozence jen naznačen malou vkleslinou, do které se při růstu čelisti vychlipuje sliznice nosní dutiny.

Os nasale vzniká ve vazivu z jediného osifikačního centra koncem 2. fetálního měsíce

Slzní kost osifikuje endesmálně ve 3. měsíci nitroděložního života.

Lícní kost osifikuje endesmálně od konce 3. fetálního měsíce.

Patrová kost osifikuje od konce 2. fetálního měsíce z jednoho endesmálního jádra.

K osifikaci dochází od 5. měsíce nitroděložního života.

• Čichová kost osifikuje od 4.–5. měsíce nitroděložního života z center v labyrintech a střední skořepě. Lamina cribrosa osifikuje od narození do 2. roku dítěte, lamina perpendicularis končí osifikaci až s koncem růstového období. Samostatně osifikuje crista galli (od 2. roku) a s lamina cribrosa se spojuje koncem 4. roku.
• Cellulae ethmoidales jsou u novorozence mělké, definitivní velikosti dosahují po pubertě .

Vomer vzniká na konci 2. fetálního měsíce z páru endesmálních jader na chrupavčité nosní přepážce

Mandibula osifikuje velmi záhy (u embryí délky 16–17 mm ) endesmálně podél zevního okraje Meckelovy chrupavky . Primární centrum se zakládá v okolí příštího foramen mandibulae a osifikace se odtud šíří všemi směry. V obou výběžcích ramus mandibulae vzniká sekundární chrupavka , která se později uplatňuje jako růstová zóna a řídí růst celé mandibuly . Periostální apozicí přirůstá zadní okraj ramus a angulus mandibulae za současné resorpce ramene vepředu. Tak roste mandibula až k dosažení své definitivní velikosti

U novorozence je mandibula nízká (chybí funkční nástavba – alveolární výběžek), na horní straně těla mandibuly je mělký žlábek v němž jsou zanořeny základy korunek mléčných zubů. Pravá a levá polovina mandibuly jsou spojeny vazivovou symphysis menti , která osifikuje až v průběhu 1. roku dítěte. Ramus a corpus mandibulae svírají u novorozence tupý úhel (okolo 140o), při plně vyvinutém permanentním chrupu dospělého měří úhel mandibuly asi 120–125o, při ztrátě zubů ve stáří se odbourává processus alveolaris, celé tělo mandibuly se snižuje a úhel mandibuly se opět zvětšuje. Foramen mentale může být i vícečetné, sulcus mylohyoideus bývá někdy přepažen prostřednictvím kostního můstku – ponticulus mylohyoideus.

V těle a velkých rozích jazylky se objevují osifikační jádra těsně před narozením, osifikační jádra v cornua minora se objevují až koncem 1. roku dítěte. Cornua majora srůstají s tělem jazylky ke konci růstového období, cornua minora zůstávají často chrupavčitá po celý život a bývají spojena s tělem jazylky drobným kloubem.