2a Kraniometrie: uvod + delkove rozmery

Homologie je v evoluční biologii označení pro formu znaku, kterou dva či více druhů zdědilo od společného předka. Přitom podoba znaku může být vlivem divergentního vývoje u obou druhů poněkud odlišná

• 1. body definované hranicemi kostí - na švech (jediné skutečně homologické)
• 2. body definované extrémními polohami (nejvzdálenější body, maxima zakřivení...)
• 3. body definované vůči osám nějaké standardizované polohy (např. body definované frankfurtskou horizontálou)
• 4. definované až měřením (empiricky)

• měřidlo:
• dotykové, posuvné, pásové, úhlové; mandibulometr, odměrný válec

• Jednorozměrové míry definované dvěma body – definované anatomicky nebo vzdálenostně
• Rozměry projekční – pravoúhlý průmět na definovanou osu nebo rovinu
• Rozměry přímé – skutečná, přímá vzdálenost mezi dvěma body

• Obvody a oblouky (pásové měřidlo)
• Úhly (úhlové měřidlo, výpočet z jiných rozměrů)
• Objemy (semínka, broky a odměrný válec, nejčastěji vypočteno z jiných rozměrů)

Indexy – vyjadřují poměr jedné míry ke druhé a podávají tak informaci o proporcích – počítají se vždy z naměřených hodnot

• o rozměry neurocrania
• o rozměry splanchnocrania
• o rozměry dolní čelisti

• o Obliterace švů - hranice a spojnice nejsou viditelné; je třeba detailní průzkum původní polohy švu
• o Podobně: velká šířka švů a jejich variace (ossa suturarum, os Incae aj.)
• o Výrazné asymetrie
• o Nekompletnost kosti - odlomené, odřené, při drobném nedostatku odhadnout, při větším neměřit vůbec (nebo zachovanou délku - tj. skutečná hodnota je minimálně tolik nebo více)
• o Rozestoupení švů - neklást hrot hluboko do švu. Rozestoupení šupin kostí spánkových - korekce rozměru (podobně problém kvality rekonstrukce lebky z fragmentů a tafonomické distorze)
• o Patologie - osteofytické nárůsty či naopak léze, ústup alveolárních oblouků po ztrátě zubů (zejména ve vyšším věku)

• standardizovaná poloha lebky
• poloha, při níž jsou v rovině oba body porion (horní okraj vnějšího zvukovodu) a levý bod orbitale
• podmínka správného měření řady rozměrů a standardizovaného focení

• Další roviny:
• ACE - Alveolárně-kondylární rovina (francouzská rovina, Broccova rovina)
• GLL - Linie glabella - lambda
• NIL - Linie nasion-inion

• Nejsnáze upnutím lebky do kranioforu podle Mollisona (předpokladem je vodorovná deska stolu)
• Lebka je ale špatně dostupná pro měření
• Upnutí do kranioforu podle Martina +
• vyrovnání výškových poloh pomocí hrotu na stativu

kraniofor podle martina

kraniofor dle mollisona

• M1 - Největší délka mozkovny (g - op, DM)
• M1c - Délka mozkovny od bodu metopion (m - op, DM)
• M1d - Délka mozkovny od bodu nasion (n - op, DM).
• M2 - Délka mozkovny mezi body glabella a inion (g - i, DM)
• M2a - Délka mozkovny mezi body nasion a inion (n - i, DM)
• M3 - Délka mozkovny mezi body glabella a lambda (g - l, DM)
• M3a - Délka lebky mezi nasion a lambda (n - l, DM)

• Nejvíce dopředu vystupující bod v oblasti mezi arcus superciliares, nad kořenem nosu, na lebce ve frankfurtské horizontále. Směrem nahoru bývá tato oblast ohraničena mírným žlábkem nebo brázdou (u primátů fossa supraglebellaris)
• c12

• Nejvzdálenější body na týlu, v mediální rovině. V tomto případě definován vzdáleností k bodu glabela. Leží skoro vždy na horní části týlní šupiny. Někdy se nevyskytuje jako jediný bod. To v případě, že je šupina zploštělá. V tomto případě označujeme jako opisthokranion bod ležící přibližně uprostřed plochy.
• 19

• o Přímá vzdálenost bodů glabella a opisthokranion (g - op, DM)
• o Lebku položíme na podložku, určíme bod glabella ("vepředu" je vzhledem k OAE), umístíme do g jeden hrot, druhým pohybujeme v mediosagitální rovině (kontrolujeme shora) v týlní oblasti a hledáme bod nejvzdálenější. V tom místě se nachází op, vzdálenost g - op zaznamenáme.

• Bod křížení horizontální linie, která spojuje vrcholy tubera frontalia s mediánní rovinou. Určujeme jej vizuálně osaháním čelních hrbolů. Jejich největší vyklenutí naznačíme tužkou a spojíme je přímkou.
• 14

• o Přímá vzdálenost bodů metopion a opisthocranion v mediánní rovině (m op, DM)
• o Metopion před měřením naznačíme tužkou
• o Opisthocranion vyhledáme jako nejvzdálenější bod; není/nemusí být totožný s op z rozměru M1, leží poněkud níže (ale výše než inion) !

• Bod ležící v mediánní rovině, ve kterém se obě lineae nuchae superiores spojují. Nachází se ve středu tuberculum linearum, to znamená na místě vystupující drsnatiny, nebo na spojnici protuberantia occipitalis externa a tuberculum linearum. Nikdy tento bod nesmí ležet na vrcholu hrbolku, ve který může vybíhat protuberantia occipitalis externa. V takovém případě leží na bázi hrbolku/hřebene.

• (g - i, DM)
• V případě nevýrazného průběhu lineae nuchae superiores je třeba polohu bodu inion rekonstruovat protažením do mediánní roviny

• Průsečík sutura nasofrontalis se sagitální rovinou. Nasion odpovídá nosnímu kořeni.
• 10

• Bod, v němž se stýkají obě ramena sutura lambdoidea se sutura sagittalis. Určení tohoto bodu je problematické u silně zubatých švů, také u lebek s os incae nebo ossa suturarum nebo u lebek s úplnou obliterací švů. V takových případech rozhoduje obecný směr průběhu obou ramen sutura lambdoidea. Prodloužíme je přímočaře až do místa, kde se protnou navzájem a také se sutura sagittalis.
• 18

• Hroty měřidla nevpichujeme dovnitř do švů!!!
• Bod lambda je třeba v některých případech rekonstruovat

• Bod na předním okraji foramen occipitale magnum v místě, kde jím prochází mediánní rovina. Leží přesně proti opisthiu, na hraně předního okraje.
• Někteří autoři odlišují hypobasion
• 15

• (nasion - basion, PM)
• měříme na lebce v norma basilaris

• Bod na zadním okraji foramen occipitale magnum v místě, kde jím prochází mediánní rovina. Leží na hraně zadního okraje. Podobně jako v případě basionu se autoři v definici rozcházejí – část bod umísťuje na spojní okraj hrany.
• 14

• (basion opisthion, PM)
• měříme přesně mezi protilehlými okraji foramen magnum, špičky přesně na hranách