Apparatus digestorius-cavitas oris

• V celém rozsahu jednotná
• SLIZNICE-TUNICA MUCOSA
• PODSLIZNIČNÍ VAZIVO-TUNICA SUBMUCOSA
• SVALOVINA - TUNICA MUSCULARIS
• POVRCHOVÉ VAZIVO - TUNICA ADVENTIA n. T.SEROSA

• Vrstva řídkého vaziva-t.adventia
• Hladká vazivová blána - t.serosa

• Šedorůžovou až červenou barvu
• Obsahuje četné žlázové buňky - jejich sekret společně se sekretem hlouběji uložených žláz neustále zvlhčuje slizniční povrch
• V jednotlivých úsecích sliznice uzpůsobena specifické fci
• Může vytvářet cirkulární či podélné řasy-PLICAE n. vybíhat v drobné klky - VILLI
• epitel sliznice je v místech mechanické námahy mnohovrstevný dlaždicový(od začátku tráv.trubice až po žaludek + v blízkosti análu), v ostatních úsecích jednovrstevný válcový - resorbční epitel
• Pod epitelem různě silná vrstva slizničního vaziva s bohatou sítí krevních a mízních cév i nerv,vláken, s nepravidelně roztroušenými žlázami, místy i slymfatickou tkání
• V nejhlubší slizniční vrstvě mohou být i přítomna i vlákna hladké svaloviny, která přizpůsobují sliznici peristaltickým pohybům vlastní svaloviny trávicí trubice

Spojuje sliznici se svalovinou. Obsahuje cévní a nervové pleteně, případně i žlázy

• PP-po střední část jícnu+v blízkosti análu, jinak hladká
• Z převážné části uspořádána do vnitřní cirkulární a zevní podélné vrstvy, které jsou od sebe odděleny vazive se silnou nervovou autonomní pletení
• Schopnost segmentárních kontrakcí (při nich se promíchává obsah) + mohutnější postupné stahy větších úseků - pristaltika (obsah posouván dále)

• Ptyalin-štěpení škrobů
• Chuťové pohárky
• RIMA ORIS-komunikace se zevním prostředím
• ISTHMUS FAUCIUM - dorzální zúžení, do hltanu
• Kraniálně PALATUM, kaudálně DIAPHRAGMA ORIS, anterolaterálně LABIA + BUCCAE
• Obsahuje DENTES+LINGUA
• zubními oblouky rozdělena na vestibulum a vlastní dutinu ústní -CAVITAS ORIS PROPRIUM

• Štěrbina podkovovitého tvaru
• Rty+tváře x dáseň+zubní oblouky
• Směrem dorzálním sahá až ke slizniční řase PLICA PTERYGOMANDIBULARIS
• Při sevřených čelistech komunikuje s dut.ústní mezizubními štěrbinami . REMATA a malým trojúhelníkovým prostorem za posledními stoličkami TRIGONUM RETROMOLARE
• sliznice přechází ze rtů a tváří na alveolární výběžky, kde pevně srůstá s periostem a vytváří dáseň

Proc.pterygoideus-za poslední stoličku dolní čelisti

Klenba v místě přechodu horního a dolního rtu

• Slizniční vyvýšenina, v předsíni dutiny ústní naproti druhé horní stoličce
• Ústí na ni vývod příušní žlázy

• Silné valy, které svými okraji ohraničují horizontálně oritentovanou rima oris; na obou koncích se stýkají v anguli oris
• LABIUM SUPERIUS
• Od dolního okraje nosu a sulcus nasolabialis a dosahuje až k ústní štěrbině
• Od nosní přepážky probíhá po horním rtu mělká rýha - PHILTRUM, která je u volného okraje zakončena TUBERCULUM LABII SUPERIORIS

• LABIUM INF.
• od ústní štěrbiny k horizontální rýze na bradě - SULCUS MENTOLABIALIS

• Podkladem m.orbicularis oris+další k němu směřující svaly
• Zevně pokrývá svalovinu podkožní vazivona kůže s četnými potními i mazovými žlázami
• Na dutinové straně podslizniční vazivo s drobnými slinnými žlázami-GLANDULAE LABIALES a růžová sliznice s mnohovrstevným dlaždicovitým epitelem

• Na zadní straně obou rtů se ve střední rovině zvedá sagitálně orientovaná slizniční řasa-FRENULUM LABII SUPERIORIS ET INFERIORIS, která přechází do dásní alveolárních výběžků
• Kolem štěrbiny ústní se na okraji rtů, na přechodu kůže ve sliznici nachází červeně zbarvený lem

• Od koutků úst a obou rtů, k zadnímu okraji dolní čelisti, shora jde od jařmového oblouku až k dolnímu okraji mandibuly
• Podkladem mim.svaly, zejm.m.buccinator
• V podkožním vazivu-corpus adiposum buccae uložený v hloubce na fascia buccopharyngea
• Sliznice vystupuje naproti druhé horní stoličce v papilla parotidea
• V podslizničním vazivu drobné slinné žlázky, vpředu:glandulae buccales, dorzálněji glandulae molares

• Tlustá křehká sliznice bez žláz, pokrývá alveolární výběžky obou čelistí a pevně srůstá s periostem v mukoperiost
• Do mezizubních štěrbin vybíhá v podobě drobných výběžků-interdentálních papil PAPILLAE GINGIVALES
• pevně spojena se zubním cementem, který pokrývá kořeny zubů-GINGIVODENTÁLNÍ UZÁVĚR

• Strop dutiny ústní, horizontálně orientovaná přepážka
• Přední část:kostěnný podklad-PALATUM DURUM
• Zadní oddíl:měkké patro - PALLATUM MOLLE
• tvrdé patro vytváří předozadním směrem PROC.PALATINI MAXILLARUM + LAMINAE HORIZONTALES obou patrových kostí
• Na kostěnný podklad přirůstá k periostu sliznice(=mukoperiost) - chybí poslizniční vazivo, v přední části vystupuje v několik nízkých příčně probíhajících řas - PLICAE PALATINAE TRANSVERSAE sloužících k rozmělňování potravy
• Ve střední rovině na tvrdém patru - RAPHE PALATI, který vpředu přechází v drobné vyvýšení PAPILLA INCISIVA
• sliznice patra obsahuje řadu drobných žlázek - GLANDULAE PALATINAE
• na tvrdé patro dorzálně navazuje měkké, v klidu je skloněno kaudálně a spočívá téměř ve frontální rovině; při polknutí se dostává do roviny horizontální a uzavírá nosohltan

• Volný zadní okraj vybíhá ve střední rovině v patrový čípek:UVULA PALATINA
• od měkkého patra odstupují laterokaudálně dvě párové obloukovité slizniční řasy:
• 1)přední ARCUS PALATOGLOSSUS-jde ke kořenu jazyka
• 2)zadní A.PALATOPHARYNGEUS sestupuje k boční stěně hltanu
• Obě řasy ohraničují trojúhelníkovou prohlubeň, ve které je uložena TONSILLA PALATINA
• Podkladem měkkého patra: vazivová ploténka -APONEUROSIS PALATINA a PPsvaly

• Kran:měkké patro
• Kaud:kořen jazyka
• Lat:obloukové řasy s mandlí

• Párové,pohybují patrem a uplatňují se při polykání
• M.TENSOR VELI PALATINI
• M.LEVATOR VELI PALATINI
• M.PALATOGLOSSUS
• M.PALATOPHARYNGEUS
• M.UVULAE
• inervovány z PLEXUS PHARYNGEUS (ne něm se podílejí nervus glossopharyngeus+n.vagus), s výjimkou m. tensor veli pal. - inervován stejnojmenným nervem z NERVUS MANDIBULARIS (nervus trigeminus)

Na horní nosohltanové straně epitel víceřadý cylindrický s řasinkami x v dutině vrstevnatý dlaždicový

• O:Infratemporální plocha velkých křídel kk, od SPINA OSSIS SPHENOIDALIS až po odstup L.M.P.P) a částečně i od zevní stěny sluchové trubice
• I: šlacha obtáčí hamulus pterygoideus, a upíná se do APONEUROSIS PALATINA
• fce: zvedá měkké patro až po spojnici obou hamulů a napíná ho

• O:od dolní plochy skalní kosti,část.i od sluch.trubice
• I:Upíná se do měkkého patra
• Fce:při kontrakci měkkého patra-polykání+ fonace (zvedá měkké patro)

• O:odstupuje od aponeurosis pal.
• Probíhá v arcus palatoglossus
• I:Vyzařuje do svaloviny kořene jazyka
• Fce. Zvedá kořen jazyka a táhne měkké patro dolů, čímž se podílí na zůžení hltanového vchodu

• O:aponeurosis pal., LMPP+dolní okraj sluch.trubice
• Probíhá v arcus palatophar.
• I: zakončuje se ve stěně hltanu
• Fce:zvedá hltan, zužuje isthmus faucium

• O:Spina nasalis posterior
• I:Volný okraj patra
• Uložený podélně v čípku
• Ffce:při kontrakci čípek zkracuje

• Pohyblivě horizontální ploténka, tvořena měkkými tkáněmi
• Umožňuje změny tvaru a velikosti dutiny ústní při mluvení, žvýkání a polykání
• Základem skupina nadjazylkových svalů: oba m.mylohyoidei, ke kterým se zespodu přikládají přední bříška m.digastrici a shora m.geniohyoidei
• Pod sliznici dutiny ústní leží na diaphragma oris párová GLANDULA SUBLINGUALIS
• Odstupuje od ní jazyk

• Pohyblivý svalnatý orgán, vyplňuje téměř celou dutinu ústní
• Fce:mech.zpracování potravy,artikulace, chuťový orgán
• Zadní třetina jazyka přivrácena k hltanu: RADIX LINGUAE
• Přední dvě třetiny CORPUS LINGUA, směrem dopředu se zužuje v APEX L.
• hřbet jazyka: DORSUM L. X dolní plocha:FACIES INF.L.
• obě plochy se stýkají v MARGO L.

Podélná brázda běžící ve střední rovině na hřbetu jazyka

• Rýha tvaru "V" (otevírá se směrem dopředu), na rozhraní mezi kořenem a tělem
• Ve hrotu rýhy drobná prohlubeň - FORAMEN CAECUM LINGUAE, za embryonálního vývoje zde sestupaval základ štítné žlázy

• Sagitálně orientovaná slizniční řasa
• Spojuje dutinu ústní ve střední rovině s jazykem
• Po obou stranách CARUNCULA SUBLINGUALIS

• Nepravidelná, někdy cípatá řasa na dolní ploše jazyka, běžící souběžně s jeho okrajem
• Z hlediska fylogeneze zbytkem slizničního jazyka

• Řasa, táhnoucí se laterálním směrem od caruncula po spodině dutiny ústní
• Je podmíněná podjazykovou žlázou
• Ottvírají se na ní drobné ductus sublinguales minores

Růžová, sametový vzhled, mnohovrstevný dlaždicový epitel, ten vybíhá v celou řadu výběžků - PAPILLAE LINGUALES

• 1)PAPILLAE FILIFORMES (nitkovité) - štíhlé, tenké, často rozvětvené
• Nejpočetnější (asi 500na cm2), rovnoběžně rozseté na hřbetu jazyka,dávají mu sametový vzhled

• 2)P.FUNGIFORMES(houbovité) - hřibovitý vzhled, umístěny jednotlivě mezi nitkovitými (40-90 na cm2), mikroskopicky se jejich rozšířené konce jeví jako drobné řervené tečky
• Obsahují chuť.pohárky

• 3)P.FOLIATAE(listovité)-tvar listů papírů naskládaných vertikálním směrem na okraji jazyka, zejm. V dorz.části
• Na listech jednotl. Pail chuťové pohárky

• 4)P.VALLATAE(hrazné) - největší, v počtu 7-12 před sulcus terminalis;podobají se velkým houbovitým papilám, kolem kterých je vytvořen příkop; zanořeny do sliznice jazyka, volný rozšířený konec obvykle nevystupuje nad jeho povrch
• Ve stěnách chuť pohárky+serózní ebnerovy žlázy

• Narůžovělá, hrbolatá, bez papil; prostoupena četnými lymfatickými uzlíky-tonsilla lingualis
• Od kořene jazyka směrem k apiglotidě se táhnou tři slizniční řasy:
• Ve střední rovině nepárova PLICA GLOSSOEPIGLOTTICA MEDIANA, laterálně od ní párové P. GE. LATERALES; řasy ohraničují dvě jamky: VALLECULAE EPIGLOTTICAE

• Označení pro lymfatické uzlíky na kořenu jazyka
• Součástí lymfoidních orgánů - tzv.Waldayerova lymfoepiteliálního okruhu

Tenká+průsvitná

• Na hřbetu jazyka zahuštěno ve vazivovou ploténku -APONEUROSIS LINGUAE
• V mediánní rovině prochází jazykem sagitálně orientovaná vazivová přepážka - SEPTUM LINGUAE, která však nemusí dosahovat až k dor. Aponeuróze

• Pp, nejobjemnější část
• EXTRAGLOSÁLNÍ SVALY
• začínají v okolí jazyka, vnikají do něj a připevňují se do aponeurosis l.
• M.genioglossus
• M.hyoglossus
• M.styloglossus
• M.palatoglossus

• INFRAGLOSÁLNÍ SVALY
• v jazyku začínají i končí
• Jejich snopce uspořádány ve třech na sebe kolmých rovinách
• M.longitudinalis sup.et inf.
• M.transversus linguae
• M.verticalis l.

Všechny svaly jazyka inervuje NERVUS HYPOGLOSSUS, s výjimkou m.palatoglossus, který je inervován z plexus paharyngeus

• Tvoří podklad jazyka
• O.spina mentalis mandibulae
• I:Vějířovitě se rozbíhá do celého jazyka od hrotu až ke kořeni
• Fceůtáhne jazyk dopředu a dolů a svým napětím brání jeho zapadnutí a udušení

• Tvar čtyřúhelníkové destičky
• O: na těle a ve velkím rohu jazylky
• Vytupuje ventrokraniálně k okraji jazyka, zevně se přikládá na m.geniglossus
• I.snopce splývají s infraglosálními svaly
• Fce:táhne jazyk dolů a dozadu

• Štíhlý sval
• O:Processus styloideus
• I:Na okraji jazyka postupně splývá s podélnou svalovinou, část jeho snopců dosahuje až na hrot
• Fce:táhne jazyk nahoru a dozadu

• O:aponeurosis pal.
• Sestupuje v arcus palatinus k jazyku, kde splývá s příčně probíhajícími svalovými snopci
• Fce:zužuje isthmus faucium

• Podélně, od apexu ke kořeni sup, v hloubce pod ním inf.
• Fce:zkracují jazyk

• Prochází příčně
• Septum linguae-k okraji jazyka
• Při kontrakci zužuje jazyk

• Probíhá vertikálním směrem od dorsum linguae k dolní ploše jazyka
• Kontrakcí se jazyk oplošťuje

Zasazeny do zubních alveolů. Vyčnívají nad alveolární výběžky obou čelistí - ARCUS DENTALIS SUPERIOR ET INFERIOR

• CORONA DENITS - nejobjemnější, vystupuje z dásně
• COLLUM DENTIS - úsek přechodu mezi korunkou a kořenem,překryt dásní
• RADIX DENTIS - zasazen do alveolu
• CAVUM DENTIS-v oblasti korunky a krčku, poměrně prostorná, do zubního kořene pokračuje jako kanálek: CANALIS RADICIS DENTIS, který se otvírá na vrcholu kořene FORAMEN APICICS RADICIS DENTIS
• PULPA DENTIS

F. OCCLUSALIS-kousací plocha

F. APPROXIMALES - dvě plochy přivrácené k sousedním zubům, z nichž MESIÁLNÍ leží blíže ke střední rovině a DISTÁLNÍ je na vzdálenější straně

• F. VESTIBULARIS - směřuje do vestibulum oris
• U řezáků a špičáků: F.LABIALIS
• U třenových zubů a stoliček: F.BUCCALIS

• F.ORALIS-směřuje do vlastní dutiny ústní
• U zubů horního oblouku - F.PALATINA
• u dolního oblouku - F. LINGUALIS

• Zubovina-dentinum
• Zubní sklovina-enamelum
• Cement-cementum
• Dřeň-pulpa dentis

• Nejobjemnější část zubu, určuje jeho tvar
• Pružná pojivová tkáň, nažloutlé barvy, stavbou se podobá kosti
• ODONTOBLASTY v souvislé vrstvě ohraničují dřeňovou dutinu
• Základní hmota dentinu je impregnována anorganickými solemi (více než 70%anorg.látek, tvrdší než kost)
• Do kanálku dentinu vybíhají z dřeně senzitivní nerv.vlákna. která dosahují až k hranici se sklovinou (=dentin oproti sklovině citlivý)

• Zubní sklovina
• Bílá barva, pokrývá dentin v rozsahu korunky
• Až 97%anorg.látek=nejtvrdší substance v těle
• Po prořezání zubu je sklovina kryta tenkou nezvápenatělou vrstvičkou - CUTICULA DENTIS, která je během krátké doby mechanicky setřena

• Tvořen vláknitou kostní tkání - substantia ossea dentis
• Kryje povrch kořene a zubního krčku, většinou přesahuje přes okraj skloviny

Tvořena řídkým vazivem s četnými cévami a bohatě rozvětvenými nerv. Vlákny, cévy a nervy vstupují do pulpy prostř. Foramen apicis dentis

• Zub je v alveolu upevněn vklíněním - GOMPHOSIS a zavěšen pomocí vazivových vláken - ozubice (PERIDONTIUM) - vlákna vyplňují štěrbinu mezi kořenem zubu a stěnou alveolu a jsou rozepjata rovněž mezi krčkem a gingivou
• Vstup do periodoncia je u zubního krčku chráněn gingivodentálním uzávěrem

• Na celkovém upevnění zubů v čelisti se podílí:
• Zubní alveolus a jeho periost
• Závěsný vazivový aparát - periodontium
• Zubní cement
• Dáseň
• Všechny tyto struktury označovány jako PARADONTIUM
• paradont je vázán na pt zubu, vzniká s jeho vývojem, ve stáří atrofuje a po ztrátě zubu zaniká

• 32
• V každém kvadrantu:
• 2Ř+1Š+2ZT+3S

• Dentes incisivi: 2/2
• Jednoduché,1kořen
• Horní: lopatovitá x dolní: dlátovitá korunka, zakončena ostrou kousací hranou
• Labiální plocha mírně konvexní, linguální lehce vyhloubena a má zesílené okrajové sklovinové lišty
• Největší řezák je horní střední, boční menší x u dolních poměr obrácený
• Kořen většinou rovný, konický a lehce ze stran oploštělý, hrot kořene bývá zahnut distálně

• Dentes canini: 1/1
• 1Kořen
• Protáhlé, korunka vybíhá v ostrý hrot, který má po stranách boční řezací hrany; dist.řezací hrana oproti mesiální delší
• Kořen dlouhý, ze stran oploštělý, osa kořene se odklání od korunky distálním směrem
• Nejsilnější a nejhlouběji zakotvené zuby (horní špiřák je mohutnější)

• Dentes premolares 2/0
• Hranolovitá korunka, na kousací ploše dva kuželovité hrboly (vestibulární+orální); u horních hrbolky stejně velké a korunka je stran poněkud oploštělá, u dolních je vestibulární hrbolek nápadně větší a korunka okrouhlejší, spíše cylindrická
• Oba hrbolky odděluje mesodistálně probíhající fissura, vpředu i vzadu apojeny sklovinovou hranou
• První horní je větší než druhy, u dolních obráceně
• 1Kořen, první horní má obvykle 2(palatinální a bukální)

• Dentes molares 3/2
• Nejmohutnější, hranolovitá korunka
• Na kousací ploše4hrbolky, oddělen hlubokou mezihrbolkovou brázdou
• Velikost klesá dist.směrem(největší první)
• Kousací plocha horních stoliček tvar zaobleného kosočtverce, ostré úhly leží mesiovestibulárně a distopalatiálně; ve vrcholech 2+2bukální a palatinální hrbolky
• Rýha která odděluje jednotlivé hrbolky má tvar "H"
• 1H stolička největší a fčně nejvýzn. Zub horního oblouku; Na palatinální straně přídatná TUBERCULUM ANOMALE CARABELLI
• Někdy mohou být u 2+3.st. pouze tři hrbolky
• Oklusální plocha dolních stoliček tvar obdelníku, mezihrbolková rýhy tvaru kříže
• 1D stol. Leží distálně pátý hrbolek, mezihrbolková rýha sekolem něj rozštěpuje
• 3D st. Variabilní tvar korunky
• Kořeny horních zubů tříkořenové: 2vestibulární+1palatinální
• Dolní: dvoukořenové (mesiální+distální)
• Třetí stoličky mohou mít pouze 1kořen, jindy může být počet kořenů zvětšen

• 20=4(2ř+1š+2st)
• V zákl.rysech se podobají zubům trvalým
• Korunky nízké a široké, slabý nádech domodra
• Korunky molárů molárový n.premol.tvar, na obou horních molárech bývá tub.anomale Can.
• Kořeny doč.zubů užší a špičatější, v poměru ke korunce delší než u stálých zubů
• Kořeny se více rozestupují - obemykají základy korunek stálých zubů
• Dřeňová dutina prostornější

• Dentice, heterodontní (ze stavebně odlišných typů zubů)
• Zubní vzorec - rozděluje zuby do4kvadrantů
• Označení pomocí vodorovných+svislých čárek
• U dětí-malá písmena s indexem i1,m2... n. Římské číslice I,II,...
• U dosp.-velká písm.s indexem: I1,M2...n.arabské č. 1,2,...
• Označení dvojčíslím: první č.označuje kvadrant,druhé pořadí konkrétního ozubu (1-pravý horní, 2-levý horní, 3-levý dolní, 4-pravý dolní) x u doč.chrupu 5-8; např. 46=1.stolička vpravo dole

• Oclusio
• Arcus dentalis sup. Tvar poloviny elipsy, širší, výrazněji zakřivený x arcus dent. Inf. Má tvar paraboly
• Někt. Zuby horní čelisti jsou širší než jejich antagonisté - proti zubům dolní čelisti posunuty distálněji
• Většinou zuby nahoře přesahují svými incisálními hranami a bukálními hrbolky své antagonisty, kladou se před zuby dolní - řezáky při ukosování krájí sousta j.nůžky - PSALIDONTIE
• méně často se stýkají kousací hrany řezáků jako ramena kleští - LABIDONTIE
• n.stojí dolní řezáky před řezáky horními -OPISTHODONTIE

• Kontaktní čára zubů dolního a horního oblouku
• Při pohledu ze strany klesá od řezáků k první st. A odtud distálním směrem stoupá ke 3.st. - mírně konvexní oblouk kaudálním směrem

• Opotřebování zubů, njvýraznější na hrotech a hrbolcích kousacích ploch, kde se objevují usurační facety
• Po obroušení skloviny v se místě obnaženého dentinu začne ukládat tvrdý sekundární dentin - abradované zubní plošy jsou pak odolnější proti zubnímu kazu (sekundární dentin plně nahrazuje sklovinu)
• Průvodním znakem též úbytek dásně, postupuje od korunky směrem ke kořenu . Gingivální recese
• Dochází též ke snižování alveolárních výběžků, celý krček zubu se postupně obnažuje

• Základy zubů se vytvářejí během nitroděložního života
• U novorozence uloženy v podobě korunek v čelistech
• Krátké, široce otevřené kořeny postupně rostou do délky a tlačí korunku směrem k dásni - ta tlakem zduřuje, atrofuje a korunka se prořeže na povrch
• Vytvoření alveolu, cementu a periodontu se dokončuje teprve po erupci
• Dočasné zuby se začínají prořezávat asi v půl roce, nejprve dolní, později horní řezáky

• Zub měsíce
• 1Ř 6-8
• 2Ř 8-12
• Š 16-20
• 1St 12-16
• 2St 20-36

• Zuby svou velikostí i počtem odpovídají velikosti splachnokrania dítěte
• Základy korunek trvalého chrupu uložené v čelistech rostou orálním směrem, vyvolávají zmnožení osteoklastů, resorbci spodiny alveolů i kořenů dočasných zubů - to vede k postupnému zkracování a odbourávání kořenů doč.zubů až zbyde jen "skořápka" korunky, která se uvolňuje z dásně
• Proces resorbce doč. Zubů-2-3roky, současně probíhá růst stálých zubů+formování definitivních alveolů
• Zuby trvalého chrupu se začínají prořezávat mezi 6-8rokem, nejdříve 1.st. n. 1ř - odlišuje se proto M n. I typ prořezávání

• Zub roky
• 1St 6-7
• 1Ř 7-8
• 2Ř 8-9
• 1Tz 9-11
• Š 11-13
• 2Tz 11-13
• 2St 12-14
• 3St 17-

• Mírně opoštělý útvar ovoidního tvaru, uložený v SINUS TONSILLARIS mezi arcus palatoglossus a arcus palatopharyngeus
• Podkladem lyfoidní tkáň - oučástí Waldayerova okruhu
• Zdravá mandle lehce vyčnívá mezi oběma slizničními oblouky, ke stěně hltanu je připojena pomocí široké stopky, zatímco její okraje jsou volné
• Kryta sliznicí, její povrch je nerovní s četnými vkleslinami - FOSSULAE TONSILLARES, které vedou do hlubokých epiteliálních záhybů-krypt (CRYPTAE TONSILLARES)
• proti stěně hltanu je mandle ohraničena vazivovým pouzdrem CAPSULA TONSILLARIS
• největšího rozvoje dosahuje mezi 5-6.rokem, po pubertě se zmenšuje

Otevírají se do dut.ústní, sekretem slina=saliva(1l/den cca)

• Dělení podle velikosti:
• 1)GL.SAL. MINORES jsou ve velkém počtu uloženy ve sliznici všech oddílů dut.ústní a produkují sliny nepřetržitě, patří k nim:
• Gl.labiales+gl.buccales et molares+palatinae+linguales
• 2)GL.SAL. MAJORES produkují sliny jen na kokrétní nerv.podnět
• Gl.parotidea+submandibularis+sublingualis

• Největší ze slinných, 20-30g
• Na lat. Str.hlavy, povrchová část je uložena mezi zadním okrajem m. Masseter a ušní boltvem a hluboká část vyplˇňuje prostor za ramus mandibulae
• Celý povrch kryt vazivovým pouzdrem - FASCIA PAROTIDEA
• Žlázovým parenchymem probíhá NERVUS FACIALIS, který vytváří uvnitř žlázy pleteň - PLEXUS PAROTIDEUS a rozděluje žlázu na povrchovou a hlubokou část
• Serózní, monostomatická žláza (=s jedním vývodem)
• DUCTUS PAROTIDEUS dlouhý asi 5cm,vystupuje z předního okraje žlázy a probíhá dopředu po m.masseter, při předním okraji tohoto svalu se stáčí do hloubky, prochází tukovým tělesem tváře, proráží fascii a m.buccinator a vyúsťuje ve vetibulum oris naproti 2.h.st. na PAPILLA PAROTIDEA

• Vejčitý tvar
• Uložena v trigonum submandibulare pod spodinou dut.ústní a ve fovea submandibularis nalého na tělo mandibuly
• Její dorzální část se přetáčí kolem zadního okraje m.mylohyoideus a zasahuje do sublinguálního prostoru, kde může zdánlivě srůstat s glandula sublingualis
• Seromucinósní+monostomatická žláza
• DUCTUS SUBMANDIBULARIS as 5cm dlouhý, vystupuje ze zadní části žlázy, obtáčí zadní okraj m.mylohyoideus a dostává se na jeho horní plochu do podjazykové krajiny, kde probíhá mediálně od gl.sublingualis směrem dopředu
• Spojuje se s ductus sublingualis major a ústí společně na CARUNCULA SUBLINGUALIS

• Z velkých slin.žláz nejmenší(délky 3cm,váhy5g)
• Protáhlý tvar, leží na spodině dut.ústní mezi jazykem a tělem mandibuly ve FOVEA SUBLINGUALIS, horní okraj žlázy podmiňuje na spodině dut.ústní slizniční řasu PLICA SUBLINGUALIS
• složena z 10-12žláz
• Přední část je podle charakteru slin žlázou seromucinózní a její vývod-DUCTUS SUBLINGUALIS MAJOR ÚSTÍ OBVYKLE SPOLEČNĚ S VÝVODEM PODČELISTNÍ ŽLÁZY NA CARUNCULA SUBLINGUALIS
• zadní část tvořena skupinou mucinózních žláz, jejichž vývody - DUCTUS SUBLINGUALES MINORES se otevírají samostatně na PLICA SUBLINGUALIS